Združstevnit stát, je to možné?

Přemýšleli jsme v kolektivu našich občansky a politicky angažovaných družstevníků nad tím, že prakticky koronakrize pomáhá bohatým dále bohatnout…

Ve sledovaném období se majetek miliardářů rozrostl o desítky miliard, zatímco klesl příjem více než půlce domácností.

Měli bychom pragmaticky přemýšlet, mít i souvislé prognózy, alespoň takové, jaké jsme schopni vypracovat: státy si půjčují, korporace bohatnou, věřitelé celým státům mají nečekané žně a kam to až povede?

Asi se shodneme, že přijde táhlá a hluboká ekonomická recese, na které opět vydělají nejbohatší…

Jak to tedy vymyslet, aby se vytvořily programy pro občany, ve kterých oni sami, prostí občané budou spravovat své živobytí se spoluúčastí celé společnosti?

Státní invence ve firmách, potažmo ve všech ekonomických sférách společnosti byl recept komunistů po válce a tedy i po celosvětové ekonomické krizi a mezi námi v této zásadní souvislosti byl v celku úspěšný. Zajetý model státního kapitalismu se rozsypal ve chvíli, kdy centrálně plánovaná ekonomika sice na jedu stranu vyřešila nejnutnější sociální a socializační předpoklady pro důležitý růst národního hospodářství po válce s Německem, ale už nebyla schopna v zajetém modelu protekcionistické a subvenční ekonomické politiky konkurovat, nebo nabízet alternativy.
Proto rok 68 jasně ukázal nejen na nutnost pro společensky-liberalistické, ale i pro ekonomické reformování společnosti.

V zásadě po intervenci v roce 68 už projekt státního kapitalismu jen dožíval a s Gorbačovovou perestrojkou už reformování bylo spíše snaha o vzkříšení, která byla samozřejmě marná.

V podstatě, dnes je ale úplně jiná situace, než před válkou.

Vzkřísit sociální funkci státu, který je zadlužený u soukromých věřitelů snahou o státní invence v podnicích a službách, je v podstatě v této situaci paradoxně naopak cesta, jak se nechat ovládat na pohled neviditelnými silami trhu úplně.

Totiž tento stát už není náš, všechny zadlužuje už před narozením a jen se oddaluje doba, ve které věřitelé posílení absolutní mocí dají nová a nová a zcela kontrafunčkně jasná pravidla pro všechny.

Združstevnit stát, je to možné?

Stejně i kdyby chtěli kupříkladu Piráti uspět, tak je jim omíláno, že jsou komunisté v novém hábitu a razit názvosloví, které je dědictvím po smutně zprofanované KSČ ani nepřinese kýžený výsledek, oslovíme tak jedině malou skupinu fanatických vyznavačů doby minulé…

Levicová inteligence se bude vyhýbat obloukem levici a bude nás považovat za bizaristy.

Mimo to, znárodnění, nebo státní kapitalismus, nebo jak tomu chceme říkat, je v dnešní době jen jiná forma držení otěží věřitelů státních výpůjček, jako je to vidět často v Africe i Jižní Americe a korporace naopak využijí korupce ve státních podnicích a zmonopolizují si tam podmínky k obrazu svému.

Proto jsem čím dál více názoru, že bychom měli razit novou ideologii a sice:
„združstevnění státu, služeb a podniků velkého průmyslu a obchodu“.

Po koronakrizi nastoupí ekonomická krize a ta bude pastvou pro různé spekulativní mikroekonomické subjekty, ale i pro světové banky, které se budou naoko veřejně vyplakávat nad rozlitým mlékem cenového růstu, ale ve skutečnosti budou maximálně zúročovat své nové postavení.

Občan bude zatlačen do kouta, bude růst zadlužení rodin, sociální nůžky se budou rozevírat, nebudou byty, velké podniky budou spekulativně nabírat, propouštět a krachovat, aby mohly otevírat za zhoršených pracovních a platových podmínek, politici uvolní na pracovním trhu otěže, zase se začne švarcsystémovat, prodlouží se pracovní doby atd…

Kupónová reprivatizace -ekonomický restart

V takové chvíli je načase přijít s reálným řešením a sice s vytvořením plánu na združstevnění mikro i makro ekonomiky.
S plánem, který zní reálně, vytváří rozumnou alternativu, ale zároveň se nedá propagandisticky podrýt.
Hovořím o něčem jako kupónové reprivatizaci s tím, že každý podíl se však musí protekcionalizovat a subvencionalizovat.
Jinými slovy musí zůstat nejen ve státě, ale i podpořit přímo a jen svůj daný podnik.

Občany by to mělo také vést k společné správě věcích veřejných, větší angažovanosti.

Družstevnictví prý není pro každého
Ano to je zatím bohužel pravda, ne každý chce míst společnou zodpovědnost, ale o čem to vypovídá?
Například nechápeme kibuci v Izraeli, nerozumíme jak tam mohou ze všeho společně žít a růst, proč si někdo v obchodě nevezme například „sto párků“, když má možnost a je tam vše zadarmo, nicméně se na to díváme cizí optikou.

Když nevíte co je to něco nemít, když neznáte smysl krádeže, je vám „krádež ukradená“.
Stejně to je tak, když vedete lidi soustavně k tomu, aby se starali o své podíly, aby se zajímali o chod společnosti jako celku i své mikroekonomické skupiny, tak je zde v podstatě podobný efekt.
Záleží na tom co jsme zvyklí brát normálně a toto je důležitá součást argumentačního modu.

Co když by to bylo na úkor kvality?
Proto právě celostátní družstevní plán, kvalita výrobků a služeb může být ovlivněna právě státním kapitalismem, ten na úkor kvality, korupce a nesmyslných rozhodnutí pro plnění často i zbytečných norem často doplácel, kdežto celostátní družstevní vize zachovává společenskou soutěž mezi výrobky a službami nejen na domácím trhu, ale i vůči světové konkurenci.

Nepodmíněný základní příjem
Podobně jako se nás mnozí ptají „a jak by jste to vlastně udělali, ten nepodmíněný základní příjem?“, je to jednoduché, je zapotřebí vnést družstevní návyky a systémy do veřejných funkcí a financí, nechat si zvykat lidi na to „že je to jejich a že se o to mají starat“ a pak by byl i nepodmíněný základní příjem něčím zcela přirozeným.
Nepodmíněný základní příjem musí být postaven na logických systémech a právě systém celostátní družstevní vize zcela vychází z principů výhod v něm angažovaných spoluobčanů.

Bude to pro každého?
Ano, bude to pro každého, ale ne každý musí být toho součástí, mělo by to fungovat především ze začátku jako záchranná síť pro občany, kteří nemají jiné alternativy a rádi využijí nové příležitosti.
Vedle státní družstevní vize by existoval normálně dále privátní podnikatelský sektor (pokud tedy do té doby malé a střední podnikání nebude úplně zničeno vleklou krizí), ostatně družstva se ukázala v podnikatelském prostředí jako konkurenceschopná, vždyť družstevník je vlastně také takový mikro-podnikatel, který sice mění společenský řád, ale nenarušuje jej násilnou celospolečenskou změnou.

Motivace?
Družstevník má motivaci být na tom v odměnách lépe, než jiný družstevník, který se třeba málo snaží.
V projektu kupónové reprivatizace by sice nemohla zkupovat více podílů soukromá, ani právnická osoba na úkor jiných podílů a podílníků, ale to neznamená, že jejich podíl by se hodnotově neměnil.
Úspěšný podnik by tvořil úspěšného podílníka-družstevníka, jeho kupóny by tedy rostly na hodnotě a jeho odměny úměrně s tím, takový družstevník tedy musí mít zájem na úspěšném podniku.

Stát?
Umím si představit, že v síti družstevních mikroekonomik se nebude důvěřovat státu jako celku, protože je zadlužený, kolísá a nemá předem stanovené perspektivy.
Je zde tedy cesta vytvořit si vlastní síť mikroekonomik, která se tak vlastně stává „státem ve státě“, nebo méně bolestná cesta a sice „združstevnit i veřejné finance“.
Jinými slovy vyvést veřejné finance z područí věřitelů a ty odstavit.

Slepice a vajíčko?
Je známa pradávná debata o tom, zda jsou občané státu, nebo stát občanů, asi podobně jako byla dříve slepice, nebo vejce, zde záleží samozřejmě na ústavě. V nedemokratických režimech se ústava vůbec do rukou občanů nedostane, v našem režimu o ní rozhodují námi zvolení zástupci podle jejich svědomí.
Poslanecký slib: „Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“
Podobně jej skládá jakýkoliv jiný státní představitel.

My jsme stát
V podstatě v ČR stát patří občanům, občané o něm rozhodují pomocí volených zástupců. Je tak omezena přímá interakce a participace široké veřejnosti na správní, výkonné a právní moci.
De-facto ale pokud logicky stát patří občanům, přesto však nejsou v rovnoprávném postavení s orgány veřejné moci a ty tak rozhodují bez jejich přičinění.

Proto celostátní družstevní vize by nejen dala do rukou finance veřejného rozpočtu a hospodářství občanům ČR, ale zdemokratizovala by veškeré procesy a jistě by se to promítlo i v rozhodovací a návrhové politice.

Co by se vlastně všechno združstevnilo?
To je na celý koncept na různé úrovně a odbory, sféry a další rozčlenění státních aktiv a aktivit a v malé glose na webu na to není prostor.
Jen je nyní prostor k tomu vytyčit si, zda podobný směr moderního levicového myšlení je vhodný k dalšímu šíření a úpravám.

Jde to?
Všechno jde…
Jen to mít v programu a nechat to lidi zvolit, pak to je legitimní a demokratické!

Stát patří občanům, je to tedy jedno velké družstvo?
Ne není, protože o něm rozhoduje vláda a parlament, kdežto v družstvu rozhodují o družstvu družstevnici. Pokud chceme podnikovou demokracii a docílíme jí, budeme pak spokojeni v našem malém království uprostřed všeho tohoto chasou? Ne, budeme chtít i demokracii i celostátní.

Státní kapitalismus je opět jen v rukách vládnoucí třídy, kdežto združstevnění státu nabízí participaci široké občanské veřejnosti.

Armáda, policie a některé tajné věci jsou samozřejmě výjimka, na které se v celé koncepci musí zapracovat a určitě to nemůže znamenat jí proto celou odsoudit.

Družstevní stát je sociální stát, sám o sobě, finance by byly v rukou občanů pomocí kupónové reprivatizace, naopak oni by rozhodovali do čeho všeho by je stát investovat a jak, dnes je internet a ten nabízí dávno už nové možnosti pro občany jakkoliv participovat, ostatně participativní rozpočet zkoušela AZ s piráty na desítce a i jinde se zkouší a funguje.

V této době hodně rezonují skutečnosti, že prakticky koronakrize pomáhá bohatým dále bohatnout.

Ve sledovaném období se majetek miliardářů rozrostl o desítky miliard, zatímco klesl příjem více než půlce domácností.

Státy si půjčují, korporace bohatnou, věřitelé celým státům mají nečekané žně a kam to až povede?

Asi se shodneme, že přijde táhlá a hluboká ekonomická recese, na které opět vydělají nejbohatší…

Většina našich členů jsou vlastně družstevníci, kteří přímo mají v družstevních sekcích AKORNu své projekty a zájmy a tudíž se naše myšlení ubírá i podobným směrem, směrem zda by celá společnost nemohla být víceméně družstevní.

Jak to tedy vymyslet, aby se vytvořily programy pro občany, ve kterých budou spravovat své živobytí se spoluúčastí celé společnosti?

Státní invence ve firmách, potažmo ve všech ekonomických sférách společnosti, byl recept celé části světa po válce a tedy i po celosvětové ekonomické krizi a z hlediska rychlého zbezpečnění byl v celku úspěšný, zajetý model tohoto státního kapitalismu se rozsypal ve až chvíli, kdy centrálně plánovaná ekonomika přešla azimut, ve kterém už vyřešila nejnutnější sociální a socializační předpoklady pro důležitý růst národního hospodářství, ale nebyla už schopna v zajetém modelu protekcionistické (upřednostňování a ochrana vlastních výrobků, služeb a pracovníků před zahraniční konkurencí) a subvenční (systematická hmotná podpora nebo výpomoc z veřejných prostředků) ekonomické politiky konkurovat, nebo nabízet alternativy.
Proto v Československu rok 68 jasně ukázal nejen na nutnost společensky svobodomyslné, ale i na ekonomické reformování společnosti.

V zásadě po intervenci v roce 68 už projekt státního kapitalismu jen dožíval a s Gorbačovovou perestrojkou už reformování bylo spíše snaha o vzkříšení, ale marná…

Dnes je ale úplně jiná situace, než před válkou, vzkřísit sociální funkci státu, který je zadlužený u soukromých věřitelů snahou o státní invence v podnicích a službách, či přímo znárodnit hospodářství, je v podstatě v této situaci paradoxně naopak cesta, jak se nechat ovládat na pohled neviditelnými silami trhu úplně.
Totiž tento stát už není náš, všechny zadlužuje už před narozením a jen se oddaluje doba, ve které věřitelé posílení absolutní mocí dají nová a jasná pravidla pro všechny.

Združstevnit stát, je to možné?

Znárodnění, nebo státní kapitalismus, nebo jak tomu chceme říkat, je v dnešní době jen jiná forma držení otěží věřitelů státních výpůjček, jako je to vidět často v Africe i Jižní Americe, korporace naopak využijí korupce ve státních podnicích a zmonopolizují si tam podmínky k obrazu svému.

Proto jsme čím dál více názoru, že bychom měli razit novou ideologii a sice:
“združstevnění státu, služeb a podniků velkého průmyslu a obchodu”.

Základním rozdílem mezi znárodnění a združstevněním je plná participace občana na celkové hospodářské úrovni, vlastně na švech úrovních a stupních, až na tu nejvyšší…

Po koronakrizi?

Po koronakrizi nastoupí ekonomická krize a ta bude pastvou pro různé spekulativní mikroekonomické subjekty, ale i pro světové banky, které se budou naoko veřejně vyplakávat nad rozlitým mlékem cenového růstu, ale ve skutečnosti budou maximálně zúročovat své nové postavení.

Občan bude zatlačen do kouta, bude růst zadlužení rodin, sociální nůžky se budou rozevírat, nebudou byty pro lidi, i když jich plno bude zet prázdnotou, velké podniky budou spekulativně nabírat, propouštět a krachovat, aby mohly otevírat za zhoršených pracovních a platových podmínek, politici uvolní na pracovním trhu otěže, zase se začne švarcsystémovat, prodlouží se pracovní doby atd…

Kupónová reprivatizace -ekonomický restart

V takové chvíli je načase přijít s reálným řešením a sice s vytvořením plánu na združstevnění mikro i makro ekonomiky.
S plánem, který zní reálně, vytváří rozumnou alternativu, ale zároveň se nedá propagandisticky podrýt.
Hovořím o něčem jako o kupónové reprivatizaci s tím, že každý podíl se však musí protekcionalizovat a subvencionalizovat.
Jinými slovy musí zůstat nejen ve státě, ale i podpořit přímo a jen svůj daný podnik.

Občany by to mělo také vést k společné správě věcích veřejných a větší angažovanosti.

Družstevnictví prý není pro každého
Ano to je zatím bohužel pravda, ne každý chce nést společnou zodpovědnost, ale o čem to vypovídá?
Například nechápeme kibuci v Izraeli, nerozumíme jak tam mohou ze všeho společně žít a růst, proč si někdo v obchodě nevezme například „sto párků“, když má možnost a je tam vše zadarmo, nicméně se na to díváme cizí optikou.

Když nevíte co je to něco nemít, když neznáte smysl krádeže, je vám „krádež ukradená“.
Stejně to je tak, když vedete lidi soustavně k tomu, aby se starali o své podíly, aby se zajímali o chod společnosti jako celku i své mikroekonomické skupiny, tak je zde v podstatě podobný efekt.
Záleží na tom co jsme zvyklí brát normálně a toto je důležitá součást argumentačního modu.

Co když by to bylo na úkor kvality?
Proto právě celostátní družstevní plán, kvalita výrobků a služeb může být ovlivněna právě státním kapitalismem, ten na úkor kvality, korupce a nesmyslných rozhodnutí pro plnění často i zbytečných norem často doplácel, kdežto celostátní družstevní vize zachovává společenskou soutěž mezi výrobky a službami nejen na domácím trhu, ale i vůči světové konkurenci.

Nepodmíněný základní příjem
Podobně jako se nás mnozí ptají „a jak by jste to vlastně udělali, ten nepodmíněný základní příjem?“, je to jednoduché, je zapotřebí vnést družstevní návyky a systémy do veřejných funkcí a financí, nechat si zvykat lidi na to „že je to jejich a že se o to mají starat“ a pak by byl i nepodmíněný základní příjem něčím zcela přirozeným.
Nepodmíněný základní příjem musí být postaven na logických systémech a právě systém celostátní družstevní vize zcela vychází z principů výhod v něm angažovaných spoluobčanů.

Bude to pro každého?
Ano, bude to pro každého, ale ne každý musí být toho součástí, mělo by to fungovat především ze začátku jako záchranná síť pro občany, kteří nemají jiné alternativy a rádi využijí nové příležitosti.
Vedle státní družstevní vize by existoval normálně dále privátní podnikatelský sektor (pokud tedy do té doby malé a střední podnikání nebude úplně zničeno vleklou krizí), ostatně družstva se ukázala v podnikatelském prostředí jako konkurenceschopná, vždyť družstevník je vlastně také takový mikro-podnikatel, který sice mění společenský řád, ale nenarušuje jej násilnou celospolečenskou změnou.

Motivace?
Družstevník má motivaci být na tom v odměnách lépe, než jiný družstevník, který se třeba málo snaží.
V projektu kupónové reprivatizace by sice nemohla zkupovat více podílů soukromá, ani právnická osoba na úkor jiných podílů a podílníků, ale to neznamená, že jejich podíl by se hodnotově neměnil.
Úspěšný podnik by tvořil úspěšného podílníka-družstevníka, jeho kupóny by tedy rostly na hodnotě a jeho odměny úměrně s tím, takový družstevník tedy musí mít zájem na úspěšném podniku.

Stát?
Umím si představit, že v síti družstevních mikroekonomik se nebude důvěřovat státu jako celku, protože je zadlužený, kolísá a nemá předem stanovené perspektivy.
Je zde tedy cesta vytvořit si vlastní síť mikroekonomik, která se tak vlastně stává „státem ve státě“, nebo méně bolestná cesta a sice “združstevnit i veřejné finance”.
Jinými slovy vyvést veřejné finance z područí věřitelů a ty odstavit.

Slepice a vajíčko?
Je známa pradávná debata o tom, zda jsou občané státu, nebo stát občanů, asi podobně jako byla dříve slepice, nebo vejce, zde záleží samozřejmě na ústavě. V nedemokratických režimech se ústava vůbec do rukou občanů nedostane, v našem režimu o ní rozhodují námi zvolení zástupci podle jejich svědomí.
Poslanecký slib: „Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“
Podobně jej skládá jakýkoliv jiný státní představitel.

My jsme stát
V podstatě v ČR stát patří občanům, občané o něm rozhodují pomocí volených zástupců. Je tak omezena přímá interakce a participace široké veřejnosti na správní, výkonné a právní moci.
De-facto ale pokud logicky stát patří občanům, přesto však nejsou v rovnoprávném postavení s orgány veřejné moci a ty tak rozhodují bez jejich přičinění.

Proto celostátní družstevní vize by nejen dala do rukou finance veřejného rozpočtu a hospodářství občanům ČR, ale zdemokratizovala by veškeré procesy a jistě by se to promítlo i v rozhodovací a návrhové politice.

Co by se vlastně všechno združstevnilo?
To je na celý koncept na různé úrovně a odbory, sféry a další rozčlenění státních aktiv a aktivit a v malé glose na webu na to není prostor.
Jen je nyní prostor k tomu vytyčit si, zda podobný směr moderního levicového myšlení je vhodný k dalšímu šíření a úpravám.

Jde to?
Všechno jde…
Jen to mít v programu a nechat to lidi zvolit, pak to je legitimní a demokratické!