Demonstrace versus ospalá vláda?

Je to třaskavé téma ty protivládní demonstrace v době koronakrize.

Vládní opatření jsou často chaotická a dostatečně neřeší dopady pro lidi, kteří přišli o příjmy, přesto věříme, že má smysl nějaká opatření mít.
Vyjádření nespokojenosti občanů je přitom v pořádku, i když způsob, jakým to provedli krajně pravicoví chuligáni a někteří další účastníci poslední demonstrace, je krajně nebezpečný, i když je pravděpodobné, že ne vše je tak, jak nám média předkládala…

Bylo na demonstraci vše tak, jak vypadá?

Například jsem slyšel od kolegy z práce, že policie celé to místo zablokovala a nepustila ani lidi, co chtěli normálně odejít, ani matky s dětmi.

Tento policista v civilu byl prý spouštěčem různých provokací a násilných činů, informaci nemůžeme ověřit, ale překládáme jí ke zvážení.

A co ultrapravicoví ultras?

Podle analytika (vojenský analytik Jaroslav Štefec) se nejednalo pouze o obyčejné demonstranty, ale o skupinky dobře secvičených profesionálů. „Podle dostupných informací tuto akci organizovali lidé blízcí partám ‚bouchačů‘ z řad tzv. tvrdých jader fotbalových fanoušků.
Tomu celkem odpovídaly i nápisy na bundách a mikinách a části účastníků i jejich ‚výbava‘. Přiznám se, že jsem čekal relativně drsné srážky a útoky na policii a také škody na majetku. To, co jsem měl ale možnost ‚naživo‘ vidět, byl spíše nácvik akcí ze strany dobře organizovaných a pečlivě maskovaných skupinek útočníků.“
„Z obrazových záznamů je jasně vidět, že zkoušeli různé metodiky individuálních i skupinových útoků na policisty, testovali jejich reakci na použití pyrotechnických prostředků, koordinovaně prováděli individuální a skupinové útoky a zjišťovali slabiny policejního kordonu i jednotlivých
policistů. Způsob, jakým policisté reagovali, nepůsobil bohužel příliš profesionálně,“ myslí si Štefec.

Může za to vláda?

Žijeme v době, kdy díky chybám a nezodpovědnému přístupu vlády jsou znovu nejvíce zasaženi nejchudší a jinak zranitelní, v současnosti ovšem potřebujeme zabránit ještě větším škodám.

Mnozí demonstranti šli demonstrovat ne kvůli rouškám, ale svými protesty reflektují dlouhotrvající frustraci ze sociální nejistoty většiny lidí, která je způsobená současnou vládou. Ač do jisté míry chápeme nařízení, postihnou zase ty nejchudší.

Chceme odkázat na námi podporovanou stranu Levice a její článek již z prázdin “Stát nezvládá chránit veřejné zdraví, tady jsou 3 kroky jak to napravit, ve kterém se píše, že má vláda posílit systém ochrany veřejného zdraví.
Kdyby testovaní, trasovaní a Krajské hygienické správy fungovaly, nemuseli bychom možná teď nosit roušky a nebyli bychom třeba na pokraji zhroucení zdravotnického systému.
Je spousta zemí po světě, kde nemuseli zavádět drsná plošná opatření, protože funguje testování, trasování a individuální karantény (Jizni Korea).
Teď je samozřejmě pozdě a roušky a (částečný) lockdown je nutnost, ale chápeme naštvání části veřejnosti, že teď vlastně platíme za neschopnost vlády a příslušných úřadů a to, že jsou stále výrazně podfinancované veřejné sektory.

Jsou zde ale další problémy.

Vláda populisticky volená dělá rozhodnutí často i podle vlastního strachu o výsledky voleb, což je třeba v normálním stavu dejme tomu někdy i přínos, pokud je ale například nepopulární razantní opatření schopné ochránit zdraví národa, může jej omezit ze strachu o preference natolik, aby si je udržela.

V reportáži byli třeba taxikáři, živnostníci, lidi kterých se aktuální stav dotkl na živobytí, chtěli třeba jen kritizovat nedostačující vládní ekonomická opatření atd.
Těch bychom se měli především zastat.

Začali jsme na jaře

Na jaře jsme zavedli jako první na světě nejpřísnější opatření a zatímco v Itálii a USA skládali rakve vedle vozovek, protože čekaly v pořadí, my jsme ty problémy prakticky nepocítili a měli jsme mírný průběh.

To v nás vyvolalo české maloměšťácké přesvědčení, že ten vir je přehnaný.

A protože převládala ve společnosti i taková nálada, vláda nejednala včas a naše procento šíření viru exponenciálně roste nyní nejrychleji na světě.

Je načase?

Z toho vyplývá, že tímto tempem zde do jara může být situace minimálně tak špatná, jako jí zažila Itálie, nebo je v USA a i horší.

Situace dává na srozuměnou, zdali není teď načase se semknout, vzpamatovat a začít se chovat obezřetně a hlavně nedopustit už znova takováto selhání!

A co velké strany u moci, mají s námi vždy upřímné záměry?

Je tu ale další argument, představme si například, že sponzoři velkých stran mohou přemýšlet následovně: “bude ekonomická krize, té se nevyhneme, ale my jsme bohatí, my máme zásoby peněz, na ráně jsou jiní, ti kteří si nemohou dovolit posilovat imunitu, první to odnesou důchodci, postižení a bezdomovci, stav populace se bude muset regulovat a snížit, abychom my nepřicházeli o peníze a moc. Proto neměňme zásadně opatření, ať se populace trochu pročistí, musíme to ovšem dělat tak, aby nám nikdo nic nedokázal.”

Co pak takové strany, ve kterých připusťme, že tahají za nitky takovíto kmotři?
Budou teoreticky usilovat o naše dobro?

Problémem je hlavně ohrožené živobytí nespokojených občanů!

Ekonomický model se ale musí přizpůsobit situaci, stále musí platit, že na každém životu záleží a že my jako lidská civilizace musíme obětovat vše pro život byť jen jediného!!!

Vláda hnala pracující do přeplněných montoven i na vrcholu krize.
Premiér toho byl součástí jak jako velkokapitalista, tak jako premiér.
Kvůli chorobné touze po zisku!!!

Měli bychom bezprostředně chtít

Měli bychom chtít důsledné hygienické normy, a hlavně mikrokomunitní  karanténní opatření a ne necitlivě plošná, která naopak zhoršují celkovou situaci, včetně reorganizace výroby v podmínkách, které nesplňují hygienické normy do doby, než budou plně splňovat.

Zdrojem musí být transformace ekonomiky na plánované krizové řízení hospodářství v době koronakrize a vyvlastnění zejména toho velkokapitálu, který je nutný k obživě a zdraví občanů bez náhrady!!!

Z různých výše zmíněných hledisek je otázka zda nemáme chtít pád vlády, a místo ní úřednickou vládu odborníků.
Lidí nezatížených politikařením, ani jinými zájmy.
Dále důslednost hygienických mikrokomunitních karantén musí mít pravidla, musí fungovat především zásobování a infrastruktura a to na bázi přerozdělení povinností občanům.

Povinnost zaměstnávat

V krizové situaci může být pracovní povinnost a nepodmíněný příjem nástrojem v boji se zákeřným virem.

Souhlasím ale, že slovní spojení “pracovní povinnost” zní hrůzostrašně.
Ve skutečnosti by se ale mělo jednat spíše o “povinnost zaměstnávat”.
Tedy ze stany státu, úřadů práce a poskytovatelů zaměstnání a to s souladu s krizovým výživovým a zdravotním plánem.

My by jsme také měli chtít, aby vydrželi nejen občané, kteří jsou krizí postižení nejvíce, ale také stát, který už nyní mele z posledního a kdo ví kolik těch vln ještě může přijít.

Kapitalismus není uzpůsoben chápat většinové potřeby, dělá jen ústupky pro své udržení!

Kapitalismus není postaven na krizové scénáře, reziduální a institucionální státy nejsou schopny v krizových situacích zvládnout dostatečnou míru redistributivy pro všechny důležité sektory, převládá zvýhodňování jedněch před druhými a populistické politikaření, před skutečně koncepčními metodami. Jedině pracovně výkonnostní stát je schopen plného obstání před krizovými scénáři.

Je to paradox, ale i ve světě se ukazuje, že víceméně socialistický model státního kapitalismu je na živelnou, nebo epidemiologickou pohromu lépe vybaven funkčními pilíři infrastruktury a zásobování.
My samozřejmě nechceme hlásat žádný minulý socialismus, o nic takového se nám ani nejedná, jen ukazujeme, že i ten neuchopitelný model nesvobodného rádobysocialismu by byl na krizi po stránce funkční lépe vybaven a schopen jí čelit.
Pojďme tedy problematiku rozklíčovat, nebojme se říci jasně jaký model míry redistributivy, brannosti a mobilizace je pro naší společnost v dané situaci nejlepší, vždyť se jedná vlastně o překlenovací období!

Chceme nějakou budoucnost, ale nechceme přicházet o své svobody!

Nikdo nebude lidem přikazovat, že mají dělat, když nechtějí, to bychom se vraceli někam jinam, ale určitě by naopak lidé měli přikazovat státu a ten zase firmám, že mají být zaměstnáni, i když nemají zrovna kde a chtějí být.
Stát ve spolupráci s registrací nezaměstnaných na Úřadu práce by měl přikázat podnikatelům rozšířit pracovní místa dle svého vlastního vypracovaného plánu ekonomiky a měl by jim na to dát prostředky.
Neviděl jsem, že by někdo s touto koncepcí přišel.

Jinými slovy občanům se musí rozdat role, které zabezpečí, že budou pomáhat ostatním občanům, nejprve je třeba taková pracovní místa připravit tak, aby byla především hygienicky bezpečná a pak to rozpohybovat a pak je nutné zajistit pro všechny případy i přídělový systém.
Izrael s tím mimochodem nemá problém, protože 1/3 lidí žije v kibucech a mošavech a přídělový systém je pro ně přirozený, ostatní to znají a klidně se načas přizpůsobí.

Komunitní spolek AKORN (hnutí ACORN International) je hlídacím psem sociálního modelu společnosti, společnosti které záleží na všech a především těch nejzranitelnějších!!!

Hlídejte s námi, pojďte mezi nás!!!

Přidejte se k nám!

   AKORN

Výsledek obrázku pro akorn cz

Stavební družstvo -stavíme, vyděláváme si sami

Sekce 1

Aktivizmus

 

Publicistika

Výsledek obrázku pro noviny

Facebook Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.