Levice zažívá největší propad v historii, SOCDEM je na historickém minimu, KSČM a SOCDEM nejsou ani v parlamentu, chybí zde ve všech sférách vrcholové politiky levicový aspekt a populisté jej nenahrazují a přitom na západě sestavují komunisté se socialisty a zelenými koaliční vládu…
Proto se ohlíží na českou koalici STAČILO! a ptají se “je toto cesta”?
Je zde údajně mnoho ideových, kulturně politických a dokonce i některých socio-ekonomických rozdílů…
STAČILO! se před eurovolbami definovalo jako “koalice levicových a vlasteneckých stran”.
Ale STAČILO! se podle mého mínění ani necítí být plně levicovou koalicí, je to spíše jen marketingová klička, STAČILO! je protivládní koalicí a KSČM do ní vnáší hlavně levicová témata, což bychom mohli ocenit, jako že je dobře…
Ale takto se to v českém rybníce nevnímá, KSČM byla v minulosti ostrakizována za primitivní antikomunismus, který nerozlišuje a uplatňuje princip kolektivní viny a i největší toho kritici se báli si s ní začít, aby se nesvezli s ostrakizačním bojkotem společně s ní. Dnes ovšem stávají a nahlas vyčítají komunistům, že šli s pravicovými osobnostmi, nebo stranami a mají plná ústa rozbíjení jednotnosti levice.
Je to marketing, politický marketing a protože v současné situaci budou lidi volit jakoukoliv protivládní koalici a je jim na první pohled jedno, jestli bude pravá, nebo levá, stejně jako mnozí z nich vlastně ani přiliž nerozlišují, jestli je falešná, nebo opravdová a protože je komunistická strana stále v této politické izolaci i na levicovém půdorysu, rozhodla se to neformálně vzato vnitřně pojmout jako “koalice protivládních sil” a mít možnost pracovat a tak i zachránit i alespoň nějaký majetek, mít alespoň nějaký volební výsledek a alespoň a to především “nějak mít možnost něco udělat pro lidi a jejich potřeby”.
Podle jejich logiky je lepší alespoň nějak fungovat, než vůbec nijak…
Pokud by ovšem naše levice od nich nedávala až do posledních chvil ostentativně ruce pryč, jsem pevného přesvědčeni, že mohla být ta skutečně levicová koalice už do eurovoleb úplně jiná.
Proto kupříkladu tvrzení levicového filosofa Ondřeje Slačálka že:
“Problém je, že už dávno žádné komunisty, s jejich programovou odvahou, antinacionalismem, antikapitalismem a zásadovým odporem ke krajní pravici na rozdíl od Francie nemáme” předpokládá, že pokud komunisté spolupracují s kýmkoliv od nich napravo, že už nejsou komunisty.
To si ovšem nemyslím, že je až tak závažné, jak se zdá, protože hromadu lidí z KSČM znám a jsou to antifašisté, proti xenofobii, internacionalisté a marxisté.
Ale i oni musí vidět, že se naše levicová scéna zřekne narativu primitivního antikomunismu, jinak je pro ně zcela vyčerpávající a ztrátou času jakékoliv pokusy se někomu na levici zalíbit.
Podle mě trochu ano..
Před volbami do Evropského parlamentu se komunisté snažili oslovit různé strany na levici ve snaze o spolupráci a pokud nebyli rovnou odmítnuti, byli určitě oddáleni na budoucí jednání a na to neměli čas.
Ale aby neztratili na levicové scéně, na které mají ambice se stát někdy v budoucnu stmelujícím prvkem kontaktní vliv, rozhodli se této koalici dát ducha “koalice levicových a vlasteneckých stran”.
Byla to ale chybná úvaha…
Ve skutečnosti to je ale čistě protivládní koalice, kde komunisté jsou nejsilnějším partnerem a proto má jejich program nejvíce z levicových prvků, nicméně právě ta skutečnost, že dali koalici takový podnázev, jaký dali irituje levicové filosofy, intelektuály a novináře.
Takže podle mého si tím paradoxně trochu škodí, kdyby to nazvali veřejně “protivládní koalice”, pak by se naopak mohli vytasit i na levicovou veřejnost s tím, že jsou v koalici protivládních sil, kde vnášejí alespoň i levicová témata a protože už víme, že “protivládní cokoliv” bude mít prostě z hlediska politického marketingu nyní úspěch, je to přeci jen alespoň nějaký princip, jak přenést levicová témata i do vysoké politiky.
Pakliže by se původně KSČM podařilo nastínit takovýto pohled na věc, levicová inteligence by to vzala mírněji a smířlivěji.
Zjednodušíme to, dalo by se současně říci, že jedním z problémů, proč se zdráhají někteří levicoví aktivisté podpořit ve svých domovským stranách propojení s KSČM na koaliční úrovni je postoj KSČM, nebo spíše rétorika Kateřiny k zelené transformaci…
Já si myslím, že se zde jedná o jedno velké vzájemné nepochopení.
Progresivní levice rozhodně nechce tzv “pravicový greendeal” a Katce se to tak také vlastně hodí, protože proti greendealu je očkovaná cílovka KSČM (očkovaná od pravicových skupin) a tak už se tam nemusí nic dovysvětlit, stačí držet linii “greendeal nechceme”.
Nicméně pokud chce Kateřina zamíchat dalšími osobnostmi levicové scény a dostat je na svou stranu, je zapotřebí, aby neztratila ani tu dělnickou cílovku a zároveň přesvědčila i intelektuálně levicovou scénu, že to je taky cílovka KSČM.
Tak tedy, musí naučit svou cílovku – tu dělnickou, že KSČM globálně enviromentální problémy nezamlčuje, uvědomuje si je a jen nechce, aby transformační politiku platily občané.
Pokud SOCDEM a malé strany uslyší z propagace KSČM namísto “greendeal nechceme” – “zelenou politiku ať platí korporace a horních 10 tisíc, kteří globální katastrofu způsobují a ne pracující”, pak Kateřina získá na svou stranu sice málo početnou, zato však velice vlivnou plejádu na levicové scéně, ale zároveň se bude dále proti greendealu vymezovat jako dřív a nikdo na to neřekně ani popel.
Kdyby ovšem na levicové scéně fungoval politicky levicový lobing, nebo řekněme jakési mediátorství, už by taková věc byla dejme tomu jasná dávno a KSČM by neztrácela ani na intelektuální scéně.
Byl to jeden příklad, stejně tak je to i v dalších věcech, na kterých se KSČM dokáže shodnout s některými nelevicovými kandidáty.
Levicová koalice zjevně nebude volena a nebude o ní zájem.
Dělnickou třídu současná levice nezajímá, protože je pro ní složitá, lidi mají své denní starosti a nemají čas a energii na to soustředit se na rozbory, dlouhé statě a odborná pojednání.
Nedávno jsem byl na akci pořádané lidmi ze SOCDEM a odbory, to bylo hlediště plné intoušů a doslova tam nikdo jiný nebyl. Takže ani ten projev jednotlivých panelistů se vlastně ani nesnažil užívat nějaký lidovější jazyk. Tím pádem je i natočený materiál k ničemu…
Saša Uhlová mi tam na tohle řekla, že ona se snaží psát jazykem, aby jí rozuměli pracující a že jí i díky tomu právě čtou.
Čtou jí ale ve skutečnosti jen lidi, co s ní někde byli v nějakém sociálním, nebo komunitním programu, jsou na ní napojení, znají ji a zvykli si tomu nějak rozumět, protože se všechno kolem nich točí, jsou stále v kontaktu se všemi těmi výrazy a tématy.
Dělnická veřejnost Uhlovou rozhodně nečte a vůbec by jejímu stylu nerozuměla.
Znovu se musím zeptat, co by současná KSČM v takové koalici dělala?
Ztrácela další hlasy, rozprodávala nemovitosti, aby měla na kampaně, které se po volbách ani nezaplatí? Tak když to tak srovnám, tak je daleko větší práce alespoň prosadit něco v koalici protivládních sil a úplně jako strana i díky tomu neupadat. Není to možná podle odborné veřejnosti nic moc, ale podle mě je to stále lepší, než vůbec nic.
“Ten (program Nové Lidové Fronty ve Fracii) zahrnoval 35hodinový pracovní týden, snížení věku odchodu do důchodu na šedesát let, progresivní zdanění (rovněž velkou daň penalizující odchod kapitálu z Francie, pokud by někdo chtěl zdanění uniknout – zdravíme Daniela Křetínského) a masivní výstavbu levných bytů. Požaduje také vlídnější migrační politiku (včetně zachraňování uprchlíků ze Středozemního moře a vytvoření statusu klimatického uprchlíka), ambiciózní klimatické plány, sebeurčení trans lidí, uznání Palestinského státu, podporu Ukrajiny, postavení Putina, palestinských i izraelských válečných zločinců před soud, poslání mezinárodních mírových sil k ochraně ukrajinských jaderných elektráren a mnoho dalšího. Levice zachránila demokracii před.”
Přičemž ale bych chtěl podotknout, že takhle obecně se ten program “neprodával”.
Na intelektuální a střední třídy byla zaměřena druhá část programu a na dělnické a vyloučené lokality ta první část.
Takže nakonec dostali hlas i od těch, kteří by za jiných okolností raději levicovou koalici nevolili, kdyby se jim předkládala hlavně kulturní témata.
A protože současná naše komunistická strana je celou levicovou scénou ostrakizována, musí jen vycházet z kompromisů a vzájemných ústupků se svými spojenci, protože jiné dotěď neměla…
Tedy s těmi, kdo se neštítili s nimi koalici založit a ty si komunisté, jak jsem psal výše nemohli moc vybírat.
Navíc my si neuvědomujeme to co psal před nedávnem Matěj Stropnický a to co ostatně dělala i koalice ve Francii a sice, že pokud chceme dělnické jádro “očistit” od špatných návyků, které mu vtiskla krajní pravice, musíme nejprve správně přijít s tématem, který ho zajímá jako první.
Teprve, když se dělnické třídě budeme dostatečně věnovat, můžeme myslet i na to, že jí dovzděláme a přejme od nás i další hodnoty…
Jsme si jisti, že Konečná od toho úplně upustila, nebo jen drží prozatím remízové pozice a tento problém odsunula na jindy?
Bavil se s ní někdo přímo o tom?
Potvrdila mu osobně a do očí, že je proti uprchlíkům samotným, namísto proti liberálně globalizované koncepci imigranství jako takové? Nebo, že nerozlišuje na pravicový greendeal a levicové obnovitelné zdroje rozumně využívané a plánované?
Takže pro mě je to takové vzájemné pokřikování na sebe v malém českém rybníku bez podstaty, bez hlubšího vzájemného poznání a bez pochopení se navzájem…
A o tom to také je, nemusíme všechny brzdit a stopovat, je potřeba i pomáhat proměnám.
Podle mě ano a dokonce mnohem víc.
Koalice, která má za cíl změnit nejen současnou vládu, ale i systém nemůže být čistě levicová, musí obsahovat větší rozmanitost pokrokových sil a subjektů. Levice přitom by měla mít úlohu dějinné stmelovatelky, měla by být prvkem rozvážné matky budovatelky, která má trpělivost s každým, ale dopředu nikoho nevylučuje..
Nejen SOCDEM je na rozhraní toho co se teď má. Strana je rozhádaná, mnozí političtí matadoři vysoké politiky by chtěli zpět do toho, v čem jsou zvyklí fungovat, ale ono už to jaksi nejde.
Proto se rozdělili na dvě skupiny – jedna zastává spolupráci s KSČM a druhá jí zavrhuje. Pro jistotu si oligarchie zabezpečila, že se s žádnými komunisty vyjednávat nebude a tak miliardář Jan Barta to zalepil štědrým darem 3 miliony.
Proto je vedení SOCDEM dále ovládáno primitivním antikomunismem, neuvědomují si, že několika zpackanými volbami mohou přijít ne o tři miliony, ale i o stovky milionů – o nemovitosti, které budou muset na splátky půjček nevýhodně prodat…
Demolice SOCDEM je tak ďábelsky vymyšlená paradoxně se spasitelským syndromem…
Z 80% Totožně…
Taková politická shoda zdaleka není ani u koalice SPOLU! Mnozí rozumní levičáci, jak v SOCDEM, KSČM, na jiných úrovních, v dalších stranách a platformách si dlouhodobě uvědomovali, že takové spojenectví by bylo minimálně rozumné.
Dusili to v sobě, nosili to jako odkaz na lepší časy.
Čekalo se jen na generační obměnu ve vedení KSČM a když nastala v osobě Kateřiny Konečné, nepřišla zatím bohužel politická diplomatická síla, která by vylobovala mezi oběma stranami podstatné dohody o možném politickém spojenectví.
A tak se část SOCDEM pustila do veřejných debat o možnostech spojenectví a spolupráce české levice.
Její ikonou a ztělesněním zakopání nevraživosti mezi KSČM a SOCDEM se stala Jana Maláčová,.
Koalice neslouží k tomu, aby se každá z těch stran plně ideologicky realizovala (to by třeba Piráti nemohly být se SPOLU ve vládě, vlastně ani v PIRSTAN), ale slouží k tomu, aby řada stran, které neprosadí samostatně vůbec nic v první řadě prosadily alespoň něco ze svých základních programových priorit.
Některé strany jdou do koalice s tím, že vědí, že prosadí třeba jen jeden bod ze ze svého programu. Založí si na tom PR a snaží se prodávat další programové priority reklamním způsobem pro další volby.
(Francouzští piráti například oficiálně podporují Novou Lidovou Frontu s úplně jinak profilovanými stranami jako komunisté a podobně, dokonce nemají kandidáta, ale mají priority, které koalice přijala a o tom ty koalice jsou.)
V druhé řadě, aby se zkušenostně, finančně a na úrovni elektorátu a podporujících a členstva posunuly a vylepšily v rámci té koalice svou osobní pozici natolik, že napříště mohou kandidovat i bez koalice, protože představily i to, co do koalice sice neprosadily, ale oslovili tím občany a těm se to třeba líbilo.
Protože je ta strana najednou známější, tak noví lidi čtou i její web, sociální sítě, hledají její fóra a zjišťují, že ta strana to není jen o tom aktuálním programu, do kterého už kvůli koaličním dohodám více nedostala, ale má mnohem víc.
My to mnohem víc můžeme prodávat, ale v současné situaci jedině když se začneme chovat více pragmaticky.
chodit na akce, kde to není ani levé, ani pravé, ale můžeme tam odprezentovat levici
chytit se koalice s největšími levicovými stranami a neštěpit to, ale snažit se dát socialisty a komunisty dohromady a tam se zviditelnit, nic jiného neuspěje
Levicová veřejnost je rozpolcena, část se staví kladně ke spojení celé levice, část je a bude vždy oportunistická.
Tématu se ale musí věnovat určitě větší pozornost.
Měly by se dělat v nejbližší době akce, diskuze, setkání.
Pokud vznikne levicová koalice bez půdorysu STAČILO! a komunistů, jsem si téměř jist, že nebude mít žádné závažnější politické úspěchy. Prostě a jednoduše nezaujme. Protože to co se řadí na preference STAČILO! není zdaleka levicovost KSČM, tu si tam jen přinesla a podmiňuje jí svou účast, ale je to bezpečně její protivládní charakter.
Komunisté by byli hloupí, kdyby teď opouštěli rostoucí STAČILO!
Pokud zbytek levice nepochopí, že STAČILO! může být formát protivládních sil, které mohou chtít docílit i systémovém změny a že by nějaké takové STAČILO! vzniklo ať s komunisty, nebo bez nich a že si v něm levice jako taková musí teprve vydobýt své vlivné postavení, aby držela další kormidlo systémové změny, bude v tom KSČM sama.
Nebojme se toho pojďme se o tom dále bavit…
