Stále důležité téma soběstačnosti potravin prosadila konečně naše vláda.
Téma které naše organizace už dlouho prosazuje jako nezbytné. Potravinové řetězce se bouří a hledají záminky k občanské panice tvrzením, že nebude dost potravin na prodejnách.
Mezi námi by menší zkvalitnění zboží na úkor kvantity nebyl žádný propadák. Zatímco mnoho rodin již živoří, přetékající obchodní řetězce plní kontejnery nezkaženým jídlem…
I proto jsme názoru, že tato panika není opodstatněná, protože i kdyby se částečně a zcela dočasně zboží v obchodech omezilo, je na čem nyní alespoň pracovat v rámci naší soběstačnosti, kterou je právě v této době načase se naučit!
V nejisté době vlády viru a mutujících hrozeb je totiž přeshraniční obchod rizikem č 1.
Pokud mají řetězce v úmyslu obstrukce nebo dokonce bojkot této snahy, je to zároveň na úkor naší možné zaměstnanosti. Většina lidí, kteří jsou doma, totiž pracovala s potravinami. Budou-li tedy řetězce ukazovat prázdné regály, máme nyní dost lidí na to, aby se tyto regály začaly zaplňovat. Nemělo by se fňukat, ale začít pracovat. Ne, nejsou to pouze emotivní výrazy z doby dávno minulé. Uvědomme si prosím, že o to tady dnes nemůže jít a že virus začíná po celém světě mutovat a my nemůžeme bohužel předvídat, co vše se s dovozem může dostávat do našich domácích podmínek.
No a pak tu máme dalších 7 důvodů, které za nás odpověděl Matěj Stropnický, se kterými se rovněž ztotožňujeme a které s vědomím Matěje uvádíme k úplnosti:
Tak to vypadá, že povinnej podíl českých a, řekněme teritoriálně blízkých potravin v obchoďácích bude. Na malé obchody se kvóty nevztahují. Já to považuju za správné. Důvody mám tyto:
1/ dováží se tolik, že soběstačnost téměř vymizela, naopak, vznikla závislost na vzdálených trzích a v čase se neustále prohlubuje, stačí se podívat na statistiky – a závislost není nikdy dobrá strategie,
2/ tato závislost na láci a dostupnosti dovážených potravin v kombinaci s dotacemi na hektar a nikoli například na podmínku obnovy mimoprodukčních funkcí krajiny umožňuje udržet se jen velkým koncernům, takže vůbec není jednoznačné, že kvóty pomohou především Agrofertu, pomohou myslím také jemu, ale také malým místním zemědělcům, a málokterá profese je vystavena tlaku globální konkurence tolik jako farmáři,
3/ dovozy a vývozy – to je v tom množství, do kterého to dotáhl společný evropský a potažmo globalizovaný trh naprostý klimatický mordor, neříkám (a neříká to ani ten zákon), že má soběstačnost být stoprocentní, protože mnohé je ekologicky únosnější dovést, než vypěstovat, ale čelit tomu dovážecímu trendu, zvrátit ho, nebo aspoň zbrzdit, to je pro mne správný cíl,
4/ prý lze dovozy snáz a rozumněji omezit vyšší daní z benzínu, poplatky za dálnice atd., čili zatížením nákladů na přepravu – jistě, lze to také, jenže tu jsou negativní dopady větší: zvýšit spotřební daň za benzín nebo dálniční známku nelze jen někomu, to by se dotklo všech, včetně nezemědělců,
5/ tím, že povinné kvóty budou mít jen velké obchody, malé získají exkluzivitu určitého zboží, i to je správné, je to podpora malé tržní síly proti tisíci výhodám z množství prodejen velkých,
6/ že se ČR dostane do konfliktu s právem EU? dostane, a je to jeden z mála způsobů, jak v EU něco již zavedeného změnit, po schválení by vláda – takto už s mandátem v té věci – měla o změně vyjednávat, další se jistě přidají,
A tak: 7/ chápu, že mnoha lidem jsou klima, soběstačnost, plný dálnice kamionů, prachy na opravy těch dálnic, sklady a život českejch zemědělců, ba venkova, ukradený, mně ne, ale někomu holt jo, co mě ale pobuřuje je, když čtu výsměch a hejty na tohle opatření od ekologů, zelenejch a levice, kde v podtextu je: dělejte kurnik něco s tim klimatem, ale ne na úkor mýho výběru levnýho zboží na krámě, to si omezovat nenechám!
Takže za mne posilování soběstačnosti palec nahoru!