Diskuze s Matějem Stropnickým: “O České levici a národním státu”

V pondělí 1. 6. 2020 v Pražské kavárně ČAS proběhla diskuze s bývalým předsedou a vlastně dnes už i bývalým členem strany Zelených Matějem Stropnickým na téma:

“Budoucnost levice a národních států”.

Diskuze byla podnětná a plná zajímavých myšlenek, jak ze strany Matěje, tak diskutujících.

Diskuze se mimo jiné zúčastnil i bývalý premiér a evropský komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti Vladimír Špidla.

Levice a kompas

Špidla otevřel téma důležitým poznatkem, ve kterém vyjádřil lítost nad tím, že současná levice ztrácí hlavní kompas a “neví kde je sever”.

Témata se tak stočila k automatizaci výrobních postupů a umělé inteligenci.

Ta, jak známo může škodit v důsledku snížení důležitosti pracovních míst, nebo naopak poskytnout v plně kulturně rozvinuté společnosti komfort.

Otázka tedy je spíše položena tak, kam se společnost bude ubírat a pokud špatným směrem, co udělá levice.

Kompas levice se v různých formách průběhem další diskuze neustále vracel.

Korporáty

Matěj Stropnický vyjádřil osobní skepsi z pronikání nadnárodních korporativních systémů do infrastrukturních státních systémů, ať už z hlediska nedůvěry v jejich zájmy, nebo z hlediska enviromentálních okolností.

Takže zároveň se o ČSSD vyjádřil tak, že má osobní obavu o zájmy jednotlivců v řadách této strany, a to z hlediska možné zkorumpovanosti, stejně jako se zmínil o první vládě ČSSD od roku 89, kdy podle jeho slov do ČR pouštěla divoce kapitál bez jasné kontroly, bez řízení, div za to sama neplatila.

Slečna Míša z hnutí Milion chvilek pro demokracii, která pracuje v korporátu se nejprve zastala umělé inteligence, která podle jejích slov doslova umí dělat kampaně pro velké politické strany a také, podle jejích slov korporáty dělají hodně pro ekologii.

Matěj to stočil na příklad internetu, který je korporáty zneužitelný a který by měl být určitě dostupnější, ne li úplně zdarma.

Více jsme toto téma neprobírali.

Když jsem chtěl, aby některé korporáty, které jsou ekologické jak navenek, tak i uvnitř vyjmenovala, řekla, že je stejně nebudeme znát, že jsou v Belgii, kde ona žije a pracuje.

Přesto jsem na tom trval, a tak vyslovila dvě jména firem, která nikomu nic neřekly, z toho hlediska si zřejmě odpověděla sama na otázku, zda korporáty dělají dost pro ekologii, když nakonec z nich vyjdou jen dvě neznámá jména a vlastně ani nikdo neví, zda to tak je.

Nicméně se celkem shodla s panem Špidlou na tom, když se pan Špidla pustil do transcendentálních filosofií, které se snažil převádět na obhajobu korporací, ve smyslu úvahy, že tak jako na malém ostrově přírodně rostou menší zvířata, i menší tygři a jiné šelmy, místní ekosystém totiž velké nepotřebuje, příliš by ho zatížili, tak že ale naopak v malém státě máme mít velké společnosti, které jsou silné a zapadnou do velkého světa kolem.

Přišlo mě to trochu divné toto slyšet od lidí, kteří zároveň bojují proti Agrofertu. Bývalá iniciativa Skutečná levice měla společně s organizací SOCSOL na demonstraci MChD transparent “Vyvlastnit Agrofert a Bakalu atd…”.

Nevím tedy o co se přesně jednalo, zda jedny korporáty obhajují skrze své aktivisty sebe samé a jiné korporáty zároveň zatracují, ale i když nejsem přívrženec MChD, přesto by mě něco podobného minimálně zamrzelo.

Každopádně Matěj na to opět reagoval stejně jako v úvodu, silné korporáty nám soběstačnost nezaručí.

Konstruktivní náhled

V tomto ohledu Matěj neuhýbá nikterak od tématu mezinárodního propojování, vzájemnosti a určitě věří v myšlenku společné svobodné Evropy, větší mezinárodní spolupráce atd, nicméně podle jeho vystupování soudě je načase začít podporovat menší obce, soběstačnost farmářů a místních systémů a prolínat je s ekosystémy, budovat to od místních obcí a dávat tak vše do souladu.

V zásadě je načase podpořit místní společnosti, struktury, ale i je zároveň enviromentalizovat.

Z tohoto hlediska je pro mě osobně patrný Matějův přechod od liberalistického levičáka ke konstruktivní levicovosti. Pokud ovšem nebyl vždy spíše levicový konstruktivista, který dělal ve své politické kariéře nutné kompromisy.

To nedokážu sám úplně posoudit.

Imigrace

Vyloženě je to patrné na tématu uprchlíků.

Podle Matěje Stropnického zásadní je držet si v tomto tématu určitou linii vzájemné diskuze s okolním občanstvem, kdežto typický liberální levicový intelektuál je spíše nesmlouvavý, podle něj se s opozicí ohledně imigrace nesmlouvá a nemá se v ní vidět spektrum různorodých pohledů, se kterými by se dalo pracovat.

Konstruktivní levičák však vnímá více, že lidé na vesnicích a v malých městech se potřebují o tom obšírněji bavit a podle Matěje jim levicový aktivista musí umět naslouchat a zároveň jejich obavy zhodnocovat a umět pochopit.

Jinak se dialog dělat nedá.

Zároveň migrace není řešením na migraci, řešením na migraci je posílení místní pozice, pomoc v boji za národnostní zájmy, posilování infrastruktur a sociálních a občanských práv v zemích původu.

Musíme si uvědomit, že uprchlík přicházející do Evropy zde být nechce, ale on zde být musí a my ho máme pochopit, to ale znamená i pochopit jeho situaci, pochopit to, že myslí na svou zemi a miluje jí a chce jí pomoci a jedině, když odstraníme příčinu toho, proč tu být musí, můžeme se svědomím říci, že migrace bude někdy dobrovolná a té se Matěj nebrání.

Osobně jsem uvedl, že v tomto je i možný průnik s širším spektrem měkčího politického okraje lidí odmítajících migraci.

Vychází to z aktivit organizace AKORN na náměstí I. P. Pavlova v Praze, kde jsme mívali stánek s heslem: “Uprchlická krize má řešení, oddlužení států třetího světa” i s příslušnou petiční kampaní.

Tu nám přišli podepsat jak lidé víceméně liberální, alternativní, konstruktivní i z širší levice, ale i z druhého tábora lidí obávajících se vedlejších důsledků migrace.

A tak se stalo, že se nad peticí často sešly oba tábory a podepisovaly a často si vlastně nakonec ti lidé vyměnili stanoviska a pochopili se, porozuměli.

A to je vlastně cesta, kterou vidím i u Matěje.

Sexuální témata a levice

Podle Matěje Stropnického jsou sexuální témata pro levicové pozice značně přehnaná a on, jako nynější obyvatel malé vesnice a tím i blízkého malého města a zároveň příslušník sexuální menšiny se prý sám přesvědčil o tom, že odlišnou sexualitu lidé daleko lépe přijímají jako běžnou věc, než když se o tom vede dalekosáhlá diskuze.

Ano, mluvit se o tom má, ale jedno téma nesmí zastiňovat jiná, která jsou neméně ožehavá a nutná.

Milion chvilek pro demokracii

Když se ke slovu přihlásila opět slečna Míša z hnutí Milion chvilek pro demokracii, tak se debata stočila kolem tohoto hnutí.

Matěj vnímá MChD jako hnutí, které není právě konstruktivní, ale spíše protestní, nicméně konstruktivní prvek mu chybí.

Končí MChD svržením vlády?

Výměnou?

Za koho?

Jak má vypadat podle MchD spravedlivá a občansky rovnocenná společnost?

Milion chvilek pro demokracii není prý strana a nemá ani mít takové ambice, prý probíhají diskuzní fóra, kde občané mohou nadnést námět, názor a řešit to společně.

Nevím, zda by takové instituty mohla využít levice, ale jsem nucen připustit, že zkusit by se to mohlo.

Každopádně MChD určitě v minulosti vyzývala opoziční strany k sepjetí a zde mimo Pirátů neznám žádnou, která by se v nějaké předchozí vládě neznemožnila.

Populistická levice

Matěj vyjádřil myšlenku, že by se současná levice měla více stát populistickou pro získání opětovného zapojování mas občanů. Levice bez masy, je levice pro salóny a to je pro levici víceméně smrtící.

Může být model strany Levice právě tím kompasem?

Já osobně jsem představil možný model levicového směřování, jako strany, která spojuje prvky politické práce a aktivizmu.

Abych zdlouhavě nevysvětloval, uvedl jsem jednoduchý příklad zaměstnanců Backer elektro Hlinsko, které AKORN oslovil s pomocí, ve známé kauze s případy COVID-19 na pracovišti, které management chtěl přehlížet. Kdybych je oslovil za stranu Levice, je pravděpodobné (pro mě spíše jisté), že by se zatím vůbec nechtěli nijak angažovat, protože občané jsou podráždění na veškeré politizování. Navíc mezi dělnickou veřejností nemá levicovost obecně takové síly, jakou by si představovala, že má mít.

Nicméně s komunitním sdružením, které navíc nabízí vzájemnou podporu rovného s rovným ve smyslu, “že přeci i my jsme v AKORNu dělníci z družstva” se nějaké ledy pohly a nakonec se situace začala řešit.

Když jsme později těmto dělníkům řekli, že AKORN je platformou politické strany Levice a jestli jim nevadí, že bychom to uveřejnili na fb stránce Levice, souhlasili, a ještě se o stranu začali zajímat.

A právě proto my nyní potřebujeme levicovou stranu, která bude také spojovat a propojovat skupiny, jako DiEM25, Feminist united, perspektivně se vyvíjí spolupráce s Alternativou zdola a dalšími, tedy stranu schopnou spojit a propojit levicové projekty, sociální podniky, komunitní spolky a další organizace.

Stranu, která je politicky zastřeší a umožní jim se vzájemně síťovat a zpětně naopak bude nabízet různým představitelům těchto organizací své kandidátky, protože různí předsedové místních sociálních podniků, komunit, iniciativ a spolků, nebo třeba i bytových družstev a SVJ vědí o místní problematice nejvíce a pro levicovou stranu, která hledá kompas, nebo pro levicovou stranu, která nechce od oligarchů milodary, ale přesto se chce vynasnažit postupně od místních úrovní až do vysoké politiky uspět, tak pro tuto stranu je kompasem univerzálnost a to má právě má politická strana Levice.

Na skleničce
Matěje to celkem zajímalo, a tak jsme ještě šli posedět soukromě, kde jsem mu Levici více přiblížil, vyměnili jsme si názory na kulturní levicovou avantgardu a touhu levici opět vrátit k vlastnímu elektorátu.

Matěj má zajímavé zkušenosti z reálné politiky. Také umí vyjednávat. Má za sebou i několik alternativních projektů na podporu komunitního rozvoje. Specificky jako grassroot organizace fungoval Žižkov nejen sobě, kde přímo tak jako v USA, Kanadě, nebo Británii v ACORNu chodili i aktivisté ŽNS po vchodech, zvonili na zvonky, svolávali schůze SVJ, BD a LBD a získávali tak podporu, rozšiřovali řady, prosazovali zástupce lidí zdola.

Z toho hlediska by se dala Levice alespoň takto v počátku chápat jako strana s konstruktivním přístupem, kde se správně pochopila úloha intelektuála už v počátku a myslím, že takto to vnímá i Matěj.

Úloha, ve které je intelektuál kolečkem v soukolí specificky organizované a síťované subkultury, která aspiruje na státní vliv a ve které musí být schopen a ochoten vnímat, chápat, pomáhat a naslouchat a přitom se nemá exponovat pro své vlastní zviditelňování, nebo provokativní vystupování.

Facebook Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.