Jaromír Hájský, naše nová družstevní posila!

Pan Jaromír Hájský, je expert na historické dlažby, cementové dlažby, hliněné a na románský štuk.

Nicméně v minulosti měl smůlu na špatné přátele.

Nové přátele získal až v AKORnu a doufejme, že se mu s námi a nám s ním bude dařit 🙂 .

Podnikatelova bezmocnost v soudní mlýnici

Trestuhodný zmar kulturního dědictví státu *Podle usnesení Krajského soudu v Hradci Králové je Jaromír Hajský legitimním žalobcem *Osm let dosud marného domáhání se spravedlnosti

»Nepochopitelná devastace kulturního dědictví.« Tak se nazýval článek, publikovaný v našem listu 2. dubna letošního roku. Pojednával o smutném případu Jaromíra Hajského z Hořic v Podkrkonoší a jeho kolegyně Vladimíry Sládkové, kteří podnikali ve firmě Replica, založené počátkem devadesátých let minulého století.

Paní Sládková ztělesňuje již třetí generaci kameníků a sochařů, v níž jí byl vzorem zejména její otec. Děděná rodinná tradice však nyní utrpěla těžkou a bolavou ránu, již sotva zhojí čas. Měla ráda svou práci, nepatřila rozhodně mezi ty, kteří pracují jen kvůli prostředkům na živobytí. V jejím srdci hoří i nadále láska k umění a ona sama je skvělou umělkyní. To pro ilustraci dokládáme i fotografiemi z tvorby této nadané malířky a sochařky – soškou svatého Floriana z pálené hlíny, olejomalbou rybníka a keramickou vázou s malbami na motivy starověkého Řecka.

Renovovali kulturní dědictví národa

Se svou firmou Vladimíra Sládková a Jaromír Hajský přispívali k renovaci a ochraně českého stavitelství a kulturního dědictví vůbec, neboť firma Replica, s níž spojili nejen svou podnikatelskou aktivitu, ale (v případě paní Sládkové) i umělecké mistrovství, zhotovovala repliky historických dlažeb podle starých technologií a také vyvíjela nové technologie, aby finální výrobek byl co nejvíce podobný originálu. Firma neměla ve svém oboru konkurenci v celé Evropě. Pouze ve Velké Británii existovala nejbližší známá konkurence – ale za mnohonásobně vyšší ceny! A Replice se velmi dařilo. Například v Praze pokládala dlažbu a rekonstruovala chodby ve Strahovském klášteře, v kostele svatého Ignáce, na hlavní poště v Jindřišské ulici. Historická dlažba firmy z Hořic zdobí též Karolinum pražské Univerzity Karlovy a arkády zámku Žleby. Má zásluhu i na opravě kamenných prvků na fasádě Národního muzea a na renovaci historických mozaik Živnobanky v ulici Nekázanka.

Avšak Replicu postihly nešťastné roky a následoval její krkolomný pád z výsluní až do nicoty. Kvůli dluhům a pohledávkám se ocitla v konkurzu. Trofej za kolekci dlaždic v roce 2000 – Cena Grand Prix, udělená na 7. ročníku veletrhu bydlení, interiérů a moderního životního stylu Habitat 2000, je pouze nostalgickou vzpomínkou na roky, kdy firma šlapala jako švýcarské hodinky. Stejně tak i na to, když podnikatelka Vladimíra Sládková obdržela rok poté cenu Manažerský počin roku.

Ignorováno doporučení

Státního ústavu památkové péče

Do dějství pak vstupuje dnes již bývalá konkurzní správkyně krachující firmy M.H., která posílá Replicu do konkurzu. Její postup označuje Hajský za špatný, likvidační a nezákonný. Například ji viní z toho, že nechala vyvézt na skládku v obci Lískovice u Hořic a zničit historické kostky a originály dlažeb, obklady, formy, obrazy, tedy velice cenný materiál. Hajský také obviňuje správkyni z toho, že v důsledku konkurzu mu bylo rozprodáno nebo rozkradeno více než 5700 originálů keramických předmětů, že mu byly protizákonně prodány stroje a zařízení firmy – většinou speciální lisy a formy, příslušenství k nim. Stěžuje si dále na zcizení technologických knih.

Hajský je rozhořčen nad tím, jak v jeho věci vyšetřovala policie. Podivuje se, proč nebyl konán dozor Krajským soudem v Hradci Králové nad nezákonným průběhem konkurzního řízení, kdy měl být opomenut i dozor směrem ke státní zástupkyni. Když si na to všechno Hajský postěžoval tehdejší krajské státní zástupkyni Renatě Vesecké, která nyní neslavně končí ve funkci nejvyšší státní zástupkyně, nepochodil. Zcela marně vyzněl i dopis Josefa Štulce, ředitele Státního ústavu památkové péče v Praze, adresovaný v červenci 2002 Krajskému státnímu zastupitelství v Hradci Králové. Ředitel se v něm mimo jiné přimlouvá za zachování výrobního programu firmy Replica, neboť sortiment firmy zaplnil na trhu dosud citelnou mezeru. Program přispívá »ke kvalitní obnově kulturních památek, a tím i k zachování kulturního dědictví státu, bez jejíhož sortimentu by obnova kulturních památek byla v některých speciálních oborech komplikovanější a bezesporu i finančně náročnější,« varoval ředitel Štulc.

Nevyčerpány vnitrostátní právní prostředky?

Když Jaromír Hajský poznal, že se v České republice nedomůže svého práva, obrátil se prostřednictvím svého advokáta JUDr. Tomáše Těmína, Ph.D. na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Při tom soud žádá o kompenzaci mnohasetmilionové škody, jež mu byla způsobena. »Budeme uplatňovat jak přímou a nepřímou škodu, tak i přiměřené zadostiučinění v penězích jako náhradu nemajetkové újmy,«.

Počátkem letošního května přišla advokátu Těmínovi v kauze Hajského ze Štrasburku odpověď. Zástupce tajemnice páté sekce Evropského soudu pro lidská práva J. S. Phillips sděluje, že výbor tří soudců – M. Villiger, předseda výboru, K. Jungwiert a I. Berro–Lefévre, rozhodl o nepřijatelnosti stížnosti ve věci Hajského: »Soud dospěl k závěru, že vnitrostátní právní prostředky nápravy nebyly vyčerpány tak, jak to vyžaduje ustanovení článku 35 odst. 1 Úmluvy, neboť z informací předložených soudu vyplývá, že Váš klient nevyužil kompenzační opravný prostředek podle novelizovaného zákona č.82/1998 Sb. V souladu s instrukcemi soudu bude spis, týkající se této stížnosti, skartován ve lhůtě jednoho roku od data tohoto rozhodnutí (27. dubna 2010).«

Zklamání z verdiktu ve Štrasburku

Hajský s Těmínem se nad rozhodnutím štrasburského soudu velice podivují. Naprosto logicky argumentují tím, že podali dvě kompenzační žaloby ve věci morálního odškodnění a materiální škody ve výši tři miliony a 60 milionů korun. Avšak tyto kompenzační žaloby nejsou podle zákona u českých soudů vůbec projednávány! Obě zmíněné žaloby byly podány u Obvodního soudu pro Prahu 2 v roce 2008, ale byla projednána pouze žaloba letos v srpnu na tři miliony korun s tím, že Hajský se nemůže soudit se státem, protože je v konkurzu a není aktivně legitimován, neboť soudit se může pouze správce konkurzní podstaty. To ale není pravda, protože Hajský soudu pro Prahu 2 předložil rozsudek, který nabyl právní moci v obdobné záležitosti, a tento rozsudek naopak praví, že se Hajský soudit může, pokud správce konkurzní podstaty nemá žalobu sepsanou v soupisu konkurzní podstaty. A to v tomto případě správce konkurzní podstaty sepsánu nemá. A odmítá to udělat i navzdory požadavkům Hajského, aby soupis učinil. A navíc Hajský má i usnesení Krajského soudu v Hradci Králové v prvotním soudním sporu, že je legitimním žalobcem, což také nabylo právní moci! I přes tyto nezvratné skutečnosti Obvodní soud pro Prahu 2 zmařil soudní spor Hajského, že vydal rozsudek letos v srpnu v rozporu se zákonem, že Hajský není aktivně legitimován, a že se tudíž nemůže soudit.

V soudním systému zeje díra

Právní zástupce Hajského podal odvolání Obvodnímu soudu pro Prahu 2, kterému by mělo být vyhověno pro nezákonnost rozsudku soudu prvého stupně. Tento rozsudek má za následek to, že se Hajský odvolal, a bude čekat na projednávání jeho odvolání dva až čtyři roky. V případě nepříznivého verdiktu by mohl Hajský podat dovolání, na jehož projednání by rovněž čekal dva až čtyři roky. Kdyby opět neuspěl, mohl by vznést k Ústavnímu soudu České republiky v Brně stížnost. Ústavní soud by pak mohl Hajského věc vrátit soudu prvního stupně – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 – a celé martyrium letitého projednávání jeho případu by se mohlo opakovat znova, takže než by se dostal k projednání k Evropskému soudu pro lidská práva do Štrasburku, tak by uplynulo mnoho a mnoho let, čehož už by se Hajský pravděpodobně ani nedožil!

»Nikdo v České republice nechce můj případ projednat, takže od mé první žaloby, podané v roce 2002, ještě nebylo dosud nařízeno ani jedno soudní jednání,« poukazuje rozhořčeně na nepochopitelné průtahy české justice Hajský. »Nikdo nechce řešit můj oprávněný požadavek náhrady škody. Neexistuje přitom žádná zákonná lhůta na projednání kompenzačních žalob, což může trvat 16 až 40 let, i déle! V soudním systému České republiky tak zeje úmyslná velká díra proto, aby si občan naší republiky nemohl nikde stěžovat!«

sledujte další naše aktivity:

Výsledek obrázku pro akorn cz   AKORNSekce 1    Sociální družstvo -stavíme

Aktivizmus

 

Výsledek obrázku pro novinyPublicistika

Facebook Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.