Vyzýváme světovou veřejnost, potřebujeme mírové sbory OSN!

Anonymní členové AKORN komentují aktuální dění.

 

Příměří na Donbase? 

Rusko a Francie vydali řadu otázek jakým způsobem a kdo bude na mír dohlížet a Rusko navíc podmiňuje (jedna z mnoha podmínek) vše tím, že se musí definovat příčiny krize, na čemž se východ a západ diametrálně rozchází.

Pro Rusko je například nepředstavitelné, aby na příměří dohlížela Evropská Unie, v respektive státy tzv “ochotných”, jak navrhuje skupina tzv ochotných, která měla v minulém týdnu v Londýně konferenci a to prostřednictvím mise  Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).

Z dikce Francie vyznívá, že by se pokoušeli dohodnout dohled jaderných mocností vč Ruské federace.

Z druhé strany těžko říct co si představují USA a Rusko. Samozřejmě, že intervence a dohled NATO je z Ruské strany nepřípustný a oficiálně v NATO nepravděpodobný. 

Samozřejmě, že nade vším ještě visí drtivá převaha Ruské strany na bojišti a v dobitých územích. 

Je pravděpodobně nepředstavitelné, že by Rusko ustoupilo za původní hranice Ruské federace před Ukrajinskou krizí. 

Ukrajina by pravděpodobně raději bojovala?

Podle posledních vyjádření ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského to vypadá tak, že Ukrajina pouze splnila podmínky Spojených států, aby nepřišla o dodávky zbraní a zpravodajské spojky, ale sama si mír, nebo příměří nepřeje. Raději by zvrátila situaci na bojišti, aby zlepšila svou pozici nejen na diplomatické úrovni. 

To se ale podle USA pravděpodobně nestane, ani kdyby je dále stejným způsobem podporovaly. 

Někomu bouchne papiňák a co pak? 

2000 km dlouhá linie fronty se nedá uhlídat v případě aktivních ozbrojených složek hlídající obě strany. Jak Ukrajinské, tak Ruské síly ale linii dotyku nebudou chtít sami o sobě opustit.  

V takové situaci je velmi problematické kontrolovat tak velkou linii dotyku, může se stát třeba náhoda, někdo bude vařit a bouchne mu papiňák, nebo výfuk a ozve se na ten úkon opětovací palba a máme zde porušení příměří.

OBSE už jednou selhalo…

V roce 2015 mise OBSE se snažila na příměří dohlížet, protože jejími členy jsou jak Rusko, tak Ukrajina, ale bohužel bezúspěšně.

Ženeva navrhuje OSN! 

Podle levicového hlediska je zajímavé, že všichni něco navrhují, různé státy, různě národy, ale ptal se někdo Donbasanů co vlastně chtějí? 

Co jim bude vlastně finálně vyhovovat? Bydlet na Ukrajině, nebo bydlet v Ruské federaci? Proběhlo tam sice nějaké formální referendum, ovšem my nemůžeme ověřit jeho transparentnost. 

Dejme tomu, že příměří nastane a po něm trvalý mír, zkusme několik modelových příkladů. 

Jeden je s územními ústupky Ukrajiny, jakou pak máme jistotu, že Donbasané chtějí skutečně žít v Rusku a ne mít třeba autonomii (kupříkladu) a nepozvednou zbraně a situace nenastane nanovo?

A co když teoreticky, ačkoliv je to zcela nepředstavitelné v současné situaci, by se Ukrajina vrátila do svých původních hranic? Tak povstat Donbasany proti Ukrajině jsme již viděli a nemáme sebemenší důvod se domnívat, že by to nyní bylo jiné.

Proto světlo do celé situace z levicového hlediska může vznést jedině mise OSN, která by nejen dohlížela na mír na styčné linii, ale také by měla mít možnost uspořádat mezi Donbasany průzkumy veřejného mínění. 

To by nakonec lépe osvětlilo jejich pozici. 

Co chtějí Donbasané se nikdo neptá…

Pro levici není důležitá vlaječka, která vlaje nad územní celistvostí, to jsou ve skutečnosti sféry vlivu buržoazně kapitalistického dosahu a jejich zájmů a padni komu padni. 

Pro levici je hlavní a zásadní mír místních obyvatel, prosperita a jejich sociální a třídní rovnost. 

Levice musí jasně vyzvat!

Levice musí jasně vyzvat k dohledu OSN. 

Nic jiného nemůže přicházet v úvahu!

A dále se snažit o zajištění svobodného názoru Donbasanů. 

Co vlastně skutečně chtějí?

1) iredentu (připojení k RF)?

2) vlastní nezávislost?

3) federalizaci Ukrajiny,

4) autonomii?

5) případně bezpodmínečné připojení se k Ukrajině? (Což už je velmi nepravděpodobné.) 

Co naše slavná vláda? 

 

Rozumný občan by měl soudit, že by vládní zájem naopak měl být uklidnění konfliktu, že je to i zájem státního hospodářství a péče o blaho občana, namísto toho se dozvídáme, že máme zvýšit výdaje na zbrojení a to i v případě “příměří nepříměří”.