Všimne si volič levicové alternativy?

Anonymní členové AKORN komentují aktuální dění.

Vždy když začne krajní pravice posilovat, tak liberálně-levicová část připisuje vyčerpanosti pravo-levého spektra politických stálic.

Co je to ale ta “vyčerpanost”?

Pokud tím míníme nehledáni aktuálních témat, pak tato “vyčerpanost” je spíše jakýmsi evergreenem, který podle nás nemá zas až tak zásadní vliv na rozhodování voliče.
To jestli politické stálice opakují zažité trendy v politické propagaci, anebo ne je zcela irelevantní.

Volič nenašel řešení…

Voličovi se hroutí starý svět plný jakž takž jistot a začíná přemýšlet nad tím, že střídání stráží politických stran v pravo-levém parlamentu nikam dlouhodobě nevede…

Potřebuje ostře zatočit

Současná radikální levice nenabízí nic rozeznatelnějšího, než podobné liberální postoje jako strany, které zná…

Rozeznává v tom zásadní liberálně-kulturní postoje, které často slyší i od politických stálic neměnící sice systém, ale tvrdící, že ho vylepšuji.

Pak přijde nezájem…

Pak už nejde dál, nezajímá se o možnosti změny systému radikální levice, protože se nesnaží otevírat podobně označené dveře, jaké vnímá tam, kde nic dlouhodobě nezabíralo…

Dobře, nebo špatně? irelevantní otázka…

Nezaobíráme se nyní otázkou zda je to dobře, nebo špatně, ono přiznat si selhání radikální levice stojí na tom nejprve determinovat klíčové uzly.
Zásadní uzel pro rozpletení je zajisté propagace.
Jinými slovy dejte lidem nejprve odpovědi na prázdné misky, na snížení životní úrovně a budete na tom lépe, než krajní pravice, která to sice také kritizuje, ale nedává odpovědi.
Teprve pak zbystří pozornost a převezmou za své i ty kulturní otázky…

Zatáčky a postavení…

Proto volič vybírá zatáčku ostře doprava, protože řešení sice v ní zatím nerozeznává, ale před těmito zatáčkami protagonisté ultrapravicových organizací instalují značky “známe problém”.
A podle deduktivního uvažování “kdo zná problém, zná i řešení” se volič zatím rozhoduje.

Stačilo! je řešením?

Spolutvůrvci tranzitního hnutí Stačilo! si velmi dobře uvědomovali zaostalost levicové scény v propagaci a politickém marketingu a nechtěli se ve svých původních stranách nechat pohltit jen historií a pokusili se namixovat jakýsi pall mall protivládních aktivistů ve Stačilo!
Nazvali to levicová koalice a nyní dokonce hnutí, nicméně všichni vidíme že ne vše je tam tak tvárné, jak si to dopředu představovali.
Někdo se ohnul více doleva a naopak někdo zase ustoupil a udělal úkrok doprava.

Otázka ale zní, zda není lepší dělat alespoň něco, než nic a přeci jen, než stát v politickém koutě a čekat až si volič vše uvědomí sám a nějaké levice si všimne…

S kým bude levice hlasovat?

Pakliže se levice dostane do parlamentu nebude se zdržovat všech hlasování, protože má svůj vlastní plán, směr, záměr. Současně s tím se tedy trefí mnohokrát do hlasování s SPD a s hnutím ANO

Samozřejmě, že v otázkách, kdy záměry ochrany vrcholového podnikání a vlastnictví jak u Babiše, tak u Okamury přerostou snahy o udržitelný sociální systém, pak se zájmy levice a protestně pravicových a populistických stran rozcházejí.

Jak ve Stačilo!?

Chceme tím říct, že ve Stačilo! je zajímavý prvek, nebo chceme-li experiment toho, že mnoho politicky exponovaných osob nesouhlasí se současným vládním kurzem a stejně ani se systémovými principy, nemají sice levicové ukotvení, ale mají nějaké nejasné představy jak by to mohlo být lepší.

Alternativa vyvlastnění klíčového průmyslu, nebo znárodnění médií a podobně je pro ně zajímavou experimentální variantou, se kterou určitě koketují.

Otázkou zůstává, jestli jejich změna k příklonu ke spolupráci s komunisty je změnou jejich orientace, nebo mění orientaci největší tradičně levicové strany.

Komunisté se to rozhodli vyzkoušet a na levicové scéně zaznamenali veliké a hlasité odmítnutí.

Tím se dostali od určitých levicových stran a organizací ještě do těsnější izolace, než byli předtím.

Podle nás to je špatně

Podle nás, členů AKORNu je to však špatně, nemusíme s nimi nadšeně spolupracovat, ale není ani dobré na ně hlasitě ukazovat prstem a ničit předčasně jejich snahu, když nevíme kam vlastně konečně povede.

Česká levice by si měla určit priority a tyto priority hlasitě vykřičet do všech koutů. Neměla by ale v bodech na kterých se s někým shoduje odmítat spolupráci, protože k dosažení cíle je zapotřebí jednota za tím cílem, ve které je ta síla.

Podle nás se dá pracovat společně na cílové změně, která je pevně pojmenována a představena i s nelevicovými proudy, ale hlasitě se přitom vymezit.

Protože opomíjíme zásadní faktor těchto možností a sice, že i okolní aktivistická protivládní scéna se může o levicových receptech přesvědčovat postupně a taky se sama i měnit.

Proto bychom neodmítali širší protivládní akce jen proto, že je svolal populista, nebo konspirátor, hlasitě bychom se vymezili a přinesli i na takovouto akci levicové řešení!

_____________________________________________________

Autor je členem spolku AKORN – družstevní a aktivistické skupiny