Mitasáci bez vize?

Anonymní členové AKORN komentují aktuální dění, v článku jsme použili údaje z dopisu na rozloučenou IT specialisty z Mitasky svým kolegům.

 

 

 

 

 

To jsme se dočkali..

Ukončení provozu Mitas a přesunutím naší výroby do zahraničí (Srbska) naplánovala japonská firma Yokohama, současný majitel Mitasky.

Mnozí pracovníci Mitas měli dlouholetou kariéru a zkušenosti, jsou i tací, kteří i 40ti letou.

Nikdo se neptá “co nyní budou dělat”, nikoho nezajímá, že mají zkušenosti v jednom oboru, ve kterém jsou dobří a že se budou muset na trhu práce výrazně rekvalifikovat. 

Japonská firma si prostě ze dne na den rozhodne o osudu české značky, české kvality, českého vývozního artiklu a o osudu tisíců zaměstnanců (ve všech provozech)…

Srdcaři z Mitasky svou lásku ke gumařině přenášeli do své práce a pomohli svou odborností, svým zápalem a svými schopnostmi vybudovat vysoce uznávanou světovou značku.

Jaké bylo pozadí? 

Minulí majitelé prodali velmi prosperující firmy pochybné divizi TWS Trelleborgu ovládané italskou chobotnicí, která již od počátku měla jasný plán likvidace konkurence v duchu hesla: koupit, vyždímat, zmačkat a zahodit a co se ještě dá výhodně rozprodat.

Dne 15. ledna 1991 vznikla transformací státního podniku MITAS Praha společnost MITAS, a.s., jež byla zároveň podílníkem akciové společnost Barum Holding. Zatímco otrokovický závod (vzniklý r. 1972) později odkoupil koncern Continental, zlínský závod (založený r. 1932 společností Baťa) zůstával v Barum Holding pod názvem Barumtech, později Beltyr. Z holdingu později sloučením MITASu a Beltyru vznikla nová zastřešující Česká gumárenská společnost, a.s. (ČGS), spojující závody MITAS Praha, Beltyr Otrokovice a Rubena Náchod.

V roce 2002 společnost Mitas zahájila výrobu traktorových radiálních plášťů a víceúčelových radiálních plášťů (MPT) v celoocelovém provedení.

V roce 2004 odkoupila ČGS divizi AGRO od konkurenčního holdingu Continental a společnost prošla restrukturalizačním a investičním programem „MITAS 2004“, na který získala vládní investiční pobídku. Na ČGS postupně z Continentalu přešla kompletní výroba v Otrokovicích (cca 500 zaměstnanců) a osm zahraničních obchodních a výrobních poboček (Mexiko, USA, Rakousko, Německo, Itálie, Francie, Španělsko, Británie), včetně hannoverské centrály divize AGRO. Společnost Mitas tak získala právo používat na zemědělské pláště značky Continental, Semperit a Euzkadi. V neuvedené době dále ČGS odkoupila majoritní podíl ve slovinském výrobci Sava Kranj a její značce Savatech.

Dne 26. dubna 2012 zahájila společnost Mitas výrobu radiálních zemědělských pneumatik ve své nové továrně ve městě Charles City v americké Iowě, která se tak stala fakticky čtvrtým státem, kde MITAS/ČGS aktivně působily.

V roce 2015 prodali vlastníci ČGS Holdingu celou společnost švédskému konkurentovi Trelleborg, který ji následně prodal japonské společnosti The Yokohama Rubber Company. Nový vlastník v roce 2025 oznámil, že výrobu v Praze ukončí z důvodu neefektivity a zastaralosti výrobního procesu.

Podvod jménem privatizace, aneb co se dalo čekat?

Nakonec co jsme mohli čekat od bývalých prominentů kteří zprivatizovali Mitas za pár korun.

Neefektivní marketing? Byl to záměr?

Nejmenovaný zdroj z IT oddělení Mitas nás informoval, že se přijala role užitečných idiotů kterou s vyznamenáním sehrál vrcholový a střední management v čele s Vítkem Sigmundem.

S neodpustitelnou lehkovážností
a ze strachu o své pozice umožnili Italům zlikvidovat 25 let provozovaný vnitroorganizační systém SAP který zajišťoval patřičný komfort uživatelům.

Nahradili ho předpotopním M3, což celou továrnu uvrhlo o mnoho let dozadu, téměř na 90.leta minulého století. I za hlubokého totáče v systému
před SAPem na tom v principech práce byly mnohem lépe.

Pevné ceny surovin a polotovarů a promítání všech materiálových pohybů do účetnictví jedenkrát týdně nemělo vůbec nic společného s ekonomickou realitou společnosti. Je neslýchané, že něco takového mohl management dopustit.

Je to skutečný IT středověk a musí to vidět každé malé dítě. Samozřejmě dostat Mtas pod M3 byla důležitá součást ďábelského plánu likvidace MITAS.

Ždímačka, co se prostě časem zahodí?

Jedna malá firmička z Tivoli managementu Mitas udělila tvrdou lekci jakým způsobem se má pracovat v korporátním prostředí. Vítek Sigmund jako Treasury director (správa pokladní neboli pokladní operace zahrnuje správu finančních podílů podniku se zaměřením na likviditu firmy a zmírňování jejích finančních, provozních a reputačních rizik.), tedy pan Sigmund má jediný důležitý úkol. Vyždímat každoročně z MITAS 3 miliardy CZK a na zlatém podnose je poslat do Tivoli aby jejich vánoční stůl byl patřičně bohatý.

Rozumíme tomu správně?

Je to tedy jednoduchá premisa, Mitas naučila svět dělat českou kvalitu, české gumy, ale svět je levnější a novým majitelům tedy pranic nezáleží na budoucnosti českých zaměstnanců, na jejich rodinách, na jejich životech. 

Mitas naučila Trelleborg českému know-how, technologickému tajemství Trelleborg začal od začátku Mitas záměrně likvidovat, přičemž hledal vhodného kupce, který chce jen technologie, ale on sám si rozhodne, kde je bude v budoucnu provozovat a tím byla firma Yokohama.

Mitas naučilo dělat pneu, ne ale je dělat jen tak, ale dělat je obzvlášť kvalitním a originálním způsobem, Trelleborg nasadil na Mitas od začátku likvidační management, protože se jim jednalo jen o know-how, jen o recepty a technickou znalost a od začátku likvidovali firmu, aby jí mohli přenést do levnějšího prostředí na trhu práce. 

Je to legální?

Bohužel ano, je to legální odprodat společnost, ale z hlediska morálního je to ta nejhlubší žumpa….

Je otázka proč si to naši občané vlastně nechávají líbit, proč náš stát přichází o jednu továrnu a originální značku za druhou, proč už dávno nemáme zákony na ochranu domácího průmyslu?

Nemáme zákony

Náš stát bohužel nemá podobné zákony, jako třeba ve Skandinávii, kde se nejen nemůže rozprodat podnik kvalitní tuzemské značky, ale ani nelze, aby výdělky ze skandinávských průmyslných podniků nejen opouštěly zemi, ale zůstávaly na účtech bez dalšího investovaní, hrozí za to vysoké nadpoloviční zdanění.

Skandinávci se totiž na zaměstnance dívají jako na partnery, bez kterých by podnikatelé své podniky nemohli vybudovat a tak je v jejich myšlení neakceptovatelné rozprodávat podnikové vybavení, které zainteresovaným a zaměstnaným osobám vydělává na živobytí, nesmí se tak zbavovat ani značky, která dělá čest, jméno a obchod celé skandinávské společnosti, nejen tedy jejich přímým majitelům.

Kdysi se to také tak chápalo…

Nechci se zastávat první republiky po stránce sociální, dělnici to neměli jednoduché, byla bída, střílení do dělníků, krizové domky, lidé bez práce, dětská práce atd…

Ale naší opravdoví podnikatelé z minulosti Kolben, Daněk, Škoda atd. si nemohli ze dne na den nahlásit “tak dost, teď budu vyrábět českou značku v Indii, protože mě vyjdou lidi na 1/2 nákladů”… (Kupříkladu Baťa dělal po světě podniky, ale současně ty tuzemské nerušil. A zároveň zlepšoval tamním obyvatelům životní úroveň, takže na jejich levné práci nevydělával, dával jim více, nežli by dostali jinde. A především tak trochu vytvářel vnitřní svět zaměstnance, vnitřní levnější obchody s potravinami, domky ve sdíleném vlastnictví atd, nedá se to vůbec přirovnávat).

Československá vláda ukládala jistou osobní povinnost rozvíjet český průmysl a expandovat do světa. 

Protože státní pokladna se z toho měla velmi dobře.

Pyrhovo vítězství? 

Otrokovice se mohou cítit jako vítěz situace. Je to ale Pyrhovo vítězství!! Budou muset nadále pracovat v předpotopním systému M3 a ty tři miliardy budou muset vyždímat sami ze sebe. Takže otázkou je zda to není spíše za trest. Všichni, kteří budou a byli v nejbližší době odejíti můžou vlastně mluvit o štětí v neštěstí a o jistém vysvobození odchodem z této silně toxické společnosti.

Budou tam byty?

Co bude místo továrny? 

Na místo továrny, kterou svým potem a krví vytvořili naši dělníci, na místo světové značky, který přispívala do HDP celé společnosti, na místo světového unikátu a kvalitní precizní práce, na místo zařízení, které dávalo práci a zaměstnávalo otce od rodin vyroste nové sídliště… 

Objekt se zbourá a budou zde pravděpodobně nové byty, které budou ovšem jak už to v našem státě bývá sloužit pouze spekulativním developerům pro navyšování ceny bydlení a nájemného. 

Potřebujeme byty, na které nikdo nebude mít? Ne, potřebujeme podniky vytvářející hodnoty, vytvářející obsah a zlepšující státní pokladnu. 

Co budeme mít z podniku, který okopíroval českou zručnost a přesune svou výrobu mimo naší společnost, mimo to, aby přispíval do naší společnosti daněmi? 

Nic, stejně jako z nových bytů, jen se o to více prohloubí a propadne česká státní insolvence. 

Co poradit Mitasákům? 

My jako AKORN máme jednoduché řešení na všechny podobné problémy. Počkejte si na odstupné, složte se v kolektivu, pronajměte si halu, stroje a začněte pracovat na něčem, co je v Praze potřeba jako řemeslné družstvo. 

Například zámečnické dílny v Praze jsou zahlcené zakázkami a nestíhají, nějaká další by se určitě uživila, nebo výměna pneu, potažmo zajímavá aktivita je oprava vzorků zašlých pneu.