uSpolečně být, či nebýt?

Anonymní členové AKORN komentují aktuální dění.

PRAVICE:

Dostali jsme levicovou scénu do hádek, roztržek, mělníme je na menší a menší skupinky a ty se pak lépe ovládají

LEVICE:

Kašleme na to, budeme se spojovat!

Konflikty a jak z toho?

Konflikt levicového liberalismus a radikalismu v podání malých levicových stran je doutnajícím ohništěm s dvěma možnostmi vyústění.

Buď se schopností zastavit jakýkoliv další levicový vývoj pro sjednocování scény na dlouho dopředu, nebo naopak zkonsolidovat síly a na základě vzájemných ústupků vytvořit perspektivu budoucnosti v rysech vzájemného doplňování se.

Nakonec podle mě bude muset přijít nějaké urovnání, nebo dohoda, budou prostě muset zjistit jak společně fungovat…

Je to pragmatické?

Pak jsou tu ještě menší skupinky levicových radikálů, kteří mají své organizace mimo tyto strany a hromadně do těchto stran vstoupili.

Hlavně natírají svůj radikalismus liberální barvou a lákají tak městské intelektuály nejen na hlasy ve volbách, ale i na rozšíření řad malých levicových stran.

Progresivismus tady šikovně zaměňují za liberálnost a snaží se přitáhnout liberálně smýšlející na podobnost průsečíků mezi progresivismem a liberálností. Přímo vytáhnout z nich zdravá jádra pro progresivismus, aby v zápětí je dovedli na vlastní odsouzení pravicového liberalismu (nikoliv liberálnosti).

Sami tak protagonisté těchto pokusů zároveň schovávají svou radikalizaci za něco, co je z jistého pohledu společensky únosné, protože většina z nich je ze středních tříd, mají často manažerské, nebo akademické postavení a nemohou společensky a často ani v rámci zaměstnání si dovolit, aby na ně bylo ukazováno prsty jako na ty, kteří jsou “levicoví radikalisté”…

Ti pak z jedné mimostranické organizace sedí na nejvyšších stranických funkcích většinou ve velkém počtu (tvoří v orgánech většiny) a snaží se v liberalismu tak trochu schovávat.

Mívají tam tak jednak útočiště, aby se nerozplynuli na radikální scéně a nějak se chtějí jinak označit, nebo zviditelnit.

Rozdíl mezi městskými centry a periferiemi

Tento konflikt uvnitř stran bude narůstat a bude čím dál větší rozdíl mezi městskými organizacemi těchto straniček a malými městy a vyloučenými lokalitami.

Pro centra velkých měst je skutečně asi lepší, nebo pragmatičtější a marketingově úspěšnější strategií volit kulturní a liberálně levicová témata…

Bohatý střed přeci nezajímají sociální boje a útisk pracujících.

Zatímco sídliště, periferie, vyloučené lokality a malá města bude zajímat spíše socio-ekonomická tematika a přímá praktická politika měnící především jejich sociální statut.

Proč to nezkusit podle zájmů místního voličstva?

Na druhou stranu, proč i radikální strana by měla ve velkých městech a jejich centrech ztrácet, každý bod se přeci počítá a každá možná korunka do společné pokladny je lepší, než nedělat v těchto místech nic…

I zde, kupříkladu v komunálních volbách je co zlepšovat, i zde nefungují často služby jak mají a i zde se dá mnohé vylepšit. Dokonce i zde se dá udělat několik experimentů s participativní ekonomikou, nebo sdíleným řešení bytové otázky.

Střední a vyšší třídy někdy naopak rády sociálně experimentují, často je zajímají komunitní aktivity, různé sdílené biozahrádky, participativní podniky a podobně a mají na to více času, prostoru a samozřejmě i úspor.

Je to skutečně levicové?

Jak se to vezme, pokud bychom měli zůstat u toho, že se malé levicové strany uchytí jen mezi středními městkými intelektuálními třídami a tam si budou budovat jakýsi “socialismus jen pro vyvolené”, pak to zas až tak levicové, jak to vypadá zdaleka není.

Pokud ale naopak takové podobné experimentování z tohoto hlediska přinese výsledky a bude zde vůle, čas a chuť přenášet tyto experimenty a jejich výsledky do praktického života i pro běžné společenské třídy a hlavně do vyloučených lokalit (kupříkladu zkušenosti z komunální politiky do celorepublikové parlamentní a vládní úrovně, aby to bylo prospěšné skutečně všem bez rozdílu), pak i takovéto angažování může být ve svém konečném důsledku celorepublikově levicově přínosně….

Sebrat Stačilo hlasy?

Mám ale pocit, že snaha protagonistů těchto stran ve vedení sebrat Stačilo! progresivní spektrum voličstva moc nezabere.

Progresivně levicových voličů je totiž zcela voličsky zanedbatelné množství a i několik z nich bude kroužkovat “své koně” za Stačilo! (tedy kandidáty u kterých jejich levicové ideje znají a věří v to, že ve výkonné funkci nebude jejich hlas propadnut, namísto malé strany, která se spíše do sněmovny ani nedostane)…

Jak rozdíly rostou, tak i nervozita…

Protože jak jsme psali, jiná věc už jsou sídliště a periferie, tam už se sociální situace zhoršuje.

Před několika lety jsem se ještě bál v Praze v hospodě mluvit o levici, ale dnes?

Dnes už bych se ale nebál dělat v sídlištních hospodách pro levicovou malou stranu i nábory…

Situace se natolik změnila, že už je rozdíl i přímo ve městech a pravicové strany z okrajů začínají ztrácet podporu.

V takových stranách, kde ve velkých městech se na jedné schůzi základní organizace schází jak spektrum jaksi středoměstké a okrajové části dohromady, budou narůstat konflikty o tom, čemu by se měly strany přednostně věnovat a bude to roztrhávat jejich akceschopnost.

Řešení?

Levicové strany ale tady nejsou od toho, aby ustrnuly, nebo aby se dostaly do slepé uličky.

Pokud je čím dál více intelektuálů spjato s levicovými idejemi a vstupují hromadně do menších levicových stran, pak je v tuto chvíli pro mě irelevantní zda jsou trochu liberálně ovlivnění.

Pro mě v tuto chvíli znamenají perspektivu levicové avantgardy, která by mohla být do budoucna i schopna pomáhat probudit i tu pracující třídu a je nutné s nimi zkusit pracovat a táhnout za jeden provaz.

_____________________________________________________

Autor je členem spolku AKORN – družstevní a aktivistické skupiny