SOCDEM na rozcestí, anebo redbaiting a černá listina?

Ostrakizace v přímém přenosu...

Možná jste zaznamenali pokus o propojení levicových sil v aktivistickém půdorysu ze strany SOCDEM. 

Přišla z jejich ranku výzva 5 milionů práv! 

Nerad bych shazoval výzvu samotnou, ale myslím si, že se mine účinkem, myslím si, že došlo k odstrčení celé jedné levicové “enklávy” do kouta a myslím si, že to není dobré a tak to ani nic dobrého nepřinese. 

Je iniciovaná levicovými intelektuály a ti mají svou historii a kdysi měli určitou dejme tomu – úroveň…

Mezi lety 1947 a 1960 se v americkém filmovém průmyslu uplatňovala politika zakazující zaměstnávání členů či sympatizantů Komunistické strany Spojených států amerických (perzekvován byl i Jiří Voskovec). 

Tato praktika se označuje jako tzv. černá listina (blacklist).

K jejímu ustavení došlo na přelomu 40. a 50. let 20. století na základě několika kol vyšetřování Výborem pro neamerickou činnost Sněmovny reprezentantů Spojených států amerických.

Jedinci, kteří během výslechů odmítli spolupracovat, nebo byli v jejich rámci uvedeni jako tzv. “rudí”, se pro Hollywood stali díky dobové atmosféře nepohodlnými, a proto s nimi studioví bossové rozvázali pracovní kontrakty.

Patřil mezi ně například scénárista Dalton Trumbo

  • 1954 – Oscar – film Prázdniny v Římě (krycí autor: Ian McLellan Hunter)
  • 1957 – Oscar – film The Brave One
  • 1971 – Cannes – film Johny si vzal pušku
    • Cena FIPRESCI
    • Hlavní cena poroty
    • nominace na Zlatou palmu

 

Všichni na černé listině byli tzv “salónní komunisté”, tedy nějakým způsobem lidé, kteří nemají vlastně představu jak dělnická třída žije, co potřebuje, po čem touží. Romantizovali si levicové ideje. 

Podle mě ale oproti dnešním salónním levičákům alespoň měli koule!

Dnes zde máme stejnou třídu českých městských liberálů, ale režim se už poučil, nezakazuje je, dává jim třídní výhody, nechává je dělat své kavárny a krafárny, ale dává jim do cesty překážky, které je musí od dělnické veřejnosti oddělit a naopak obrátit proti ní. 

Dnes jsou to oni, kteří posíleni pochlebováním velkokapitálu stejným způsobem šikanují zbytek ve vlastním levicovém půdorysu. Věc se nám poněkud obrátila, na černé listině je místo vysokých nositelů myšlenek levicového svědomí dělnická třída a to co by měla být její avantgarda jí shazuje, strká do kouta a vylučuje z dění….

Kapitálu tento kalkul vychází téměř dokonale. 

A tak městský liberál Michal Šmarda svolal tiskovku, že má zájem spojit celou levici. Emailem došla pozvánka i k hrubozrnným komunistům. 

Vinit neustále KSČM za zločiny KSČ je za mě podobné, jako svádět na všechny Němce kolektivní vinu a odmítám to stejně, jako rasizmus, xenofóbii, nebo náboženskou nesnášenlivost.

Každý člověk je jiný a každý by se měl posuzovat jaký on sám je člověk a co on sám jako politik pro lidi prosazuje, jestli je čestný a zda je demokrat.
Teprve pak mě zajímá jaké je jeho politické vyznání.

Takže Šmarda pozval i komunisty a to samozřejmě velký kapitál nemohl dovolit a ten samý den okamžitě vyšla v novinách šokující zpráva o zaručených námluvách komunistů a SOCDEM. 

Městští liberálové se rozklepali, sociální kavárny se otřásaly v základech a ti všichni se báli znemožnění. 

Takže si spojíme 1+1.
Michal Šmarda pozval všechny a původně i komunisty, šlo o tu petici.

Pak vyšel článek, který působil na bohatou liberální veřejnost pohoršujícím dojmem, aniž by se tušilo co od té schůzky čekat a okamžitě ode všech sponzorů dostal Šmarda výstražné znamení, telefony řinčely, čelo se mu rosilo. 
Zareagoval, vydal prohlášení, které bylo opět bolestným trnem do srdcí komunistů, které se jich jinými slovy muselo dotknout. 

Jana Maláčová to trochu ve svém článku uhladila a snažila se to pinknout do ztracena, ale Šmarda v záplavě euforie a běsnění pobouřenosti městkých liberálů a sponzorů to ještě korunoval tím, že Konečná to prezentovala, jako že půjde už o spojení s komunisty, což sice nebyla pravda, ale on se jakoby před těmi svými posuzovateli ostře ohradil a vyšlo z toho to co vyšlo.

Nakonec ale stejně všechny obeslal s tím, že tu petici dokončí bez komunistů. 
To je takový politický analfabetismus, že to není ani snad množný. 
Kdyby Šmarda vysvětlil předem v tom článku, že se jedná o petici, místo aby šílel emotivně na všechny strany, mohl klidně ty komunisty nakonec pozvat a dnes by na té petici asi i byli a nebyl by to problém, pro nikoho, ani pro platící oligarchy SOCDEM…

 

A opět je vytlačujeme do politického prázdna, nutíme je hledat si partnery bez levicového partnerství, zcela je izolujeme a pak jim nadáváme, že se nespojují, namísto abychom se vynasnažili je rehabilitovat a zapojit do demokratické politiky. 

Jsem sám, kdo to nechápe?

Na Facebooku se kupí kupříkladu takovéto názory:
“Toto má být to nové levicové spojenectví? Umírající SOCDEM, nicotní Zelení kandidující s TOP 09 a liberály, a 2 mikrospolky.
Z tohoto vývoje je mi docela smutno, od nástupce strany demokratického socialismu bych čekal něco trochu jiného, než středový (s velkou fantazií středolevý) liberální mišmaš. A to, že asi jediná stále trochu relevantní levicová strana Vám tam chybí, už asi ani nemusím zmiňovat…”
 

Mluvil mi z duše. Ostrakizace komunistů ze strany SOCDEM pokračuje, jen se primitivní redbaiting zaměnil za závist ve formě “jak to že si dovolili kandidovat v širší protivládní koalici s nelevicovými stranami a jak to že si dovolili být úspěšnější než my”???

Takže z poslední křeče se ukázat “jako ti spojovatelé levice”, což ale zajímá jen městské liberály…
Mizivé procento….

Navíc do té nutnosti “alespoň s někým spolupracovat” komunisty natlačili a teď pláčou nad rozlitým mlékem, je to trapná šaráda…

Samostatná kapitola jsou všelijaké ty sociální kavárny a chráněné restaurace, většina z nich jsou družstva.

Stal se z toho styl, životní póza a je to pro ty lidi něco, čím chtějí zaujmout okolí. 

Mám na mysli “své okolí”, svou třídu, něčím jí šokovat vybočit, být zajímavější.

Jako když si vybíráte jestli gotická subkultura, nebo punk, nebo třeba metal.

Jaké změny se dá z levicových kaváren dosáhnout? Že tam roznáší potraviny a nápoje lidé bez domova, nebo v sociálních spirálách za almužnu? 

Stane se z těch lidí někdy někdo podílník, nebo družstevník? 

Jsou tam jako v ZOO a chodí si je prohlížet intelektuálové jako do cirkusu s pitomými jakože chápavými úsměvy si tam dají to kafe za 150,-, na které vlastně ani ti, kvůli kterým by tem podnik měl být ani nemají. 

Večer je nějaká ta akce na levicové téma, kdy už tam vlastně ti chránění pracovníci nejsou a i kdyby byli, jen by s nepřítomným výrazem chodili kolem, ale nerozuměli by ani slovu. 

Tak taková intelektuální levicová veřejnost nám chce udávat směr!

Kam se to ztratilo? 

Kam se ztratil ten intelektuální levicový předvoj, který šel do hospody a řekl si to tam dělnickým jazykem s udřeným tátou od rodiny úplně narovinu, tak jak to je, bez motivačních citátů, nadřazeneckých a povýšeneckých výrazů, kterým lidi nerozumí? 
Kde je ta slavná levicová avantgarda se svou normálností, se svou čistotou? 

Pan Šmarda nám teď ukázal, že dokázal spojit jen skupiny, které nemají představu o skutečném dělnickém prostředí, tápe jen v neznámu a bude to mít mizivý dopad. Zatímco komunisté jsou z posledních let ostřílení náboráři, když ne přímo do své strany, tak určitě do uskupení STAČILO!

Jsou sežehnutí ulicí, mají táborové řečníky, lidé v nich vnímají radikalizaci, jednoduchost, přímost, tah na bránu. 

Jistě i já najdu ideové chyby ve STAČILO!, ale ty se mohly a vlastně i měly právě v přizvání komunistů alespoň na jednání namítnout, snažit se o společné usměrnění vývoje. 

Pokud by to takto celé “přizvaní komunisté” odmítli, pak uznám, že to s nimi nejde. 

 

Celá léta ČSSD na KSČM uplatňovala princip kolektivní viny, úzké vedení dokonce se nevyhnulo ani redbaitingu (výraz označující ponižování levicových lidí)…

(Ale to, že většina socdemáků v roce 48 bez nátlaku rozhodla pro sloučení s tehdejší KSČ dnes nikdo nevytáhne, stejně jako, že lidovci tady seděli na teplých místečkách celou totalitu v parlamentu a měli i ministry).

Řadoví členové a nižší funkcionáři se ale s komunisty od devadesátých let stýkali vždy, pořádali stejné akce, zapojovali se do stejných mimostranických levicových aktivit, pracovali často společně, znají se, zdraví se na dálku, jsou to přátelé….

To, že se mohli komunisté už dávno očistit přišlo až tak nějak na mysl i někomu konečně ve vedení až s nástupem Konečné.

Ale zakopat ty sekery, to se nevyužilo, nebo se o tom možná přemýšlelo, ale oddalovalo se to.

Tak se komunisté chtě-nechtě udělali pro sebe, nepletou se do celé levice, když je teda nechce, udělali si protivládní koalici různých levo-pravých směrů a dávají tam nějaký svůj levicový charakter (ne, není to levicová koalice, i když by nakrásně to tak komunisté chtěli nazývat)…

To ale najednou taky vadí, najednou jakože pokazili celé propojování levice, najednou jakože kvůli komunistům nemůžeme jít francouzskou cestou, protože to všechno pokazili….

Nic nepokazili, my všichni ostatní jsme to pokazili a už to budeme jen rozmazávat a bude to smrdět…

5 milionů práv v barvách francouzské cesty je ve skutečnosti honění ega městské levicové smetánky, která má do představ dělnických kádrů nesmírně daleko a myslí si, že udělá revoluci ze sociálních kaváren.

Zatímco Konečná na ulici chodila a s těmi lidmi, které si městská levicová smetánka jen idealizuje na rozdíl od nich mluvila, ovlivnila a je zapojila…

Takže marketing KSČM zvládá daleko lépe, je poučená a jde jim to dobře, umí ho zacílit a umí z něj vytěžit maximum a zcela levně, bez drahých kampaní a bilboardů (nemyslím předvolební kampaně, ale na ty STAČILO! dostane zcela rychle a efektivně půjčku, protože i banky vidí návratnost, kdežto u SOCDEM už vidí jen ty nemovitosti, kterými ručí a které bohužel asi prošustrují na úrocích.)

Jsem si skoro téměř jist, že tento politický marketing se mine účinkem.
Chytit se nyní dají protestní hlasy, ale tyto lidi tam nevidí spojenectví jaké chtějí, většinu stran vnímají jako liberální a moc měkké.
Snad kromě LEV!CE všechny, ale LEV!CE se zde začne brzy vnímat podobně a postupně sklouzává mezi liberální městskou levicovost.
U protestních voličů vede zatím radikalismus, to se bude volit, to jsou protestní hlasy a lidem je teď jedno jestli je dají pravici nebo levici, ale chtějí radikalizaci.
 

Budoucnost, SOCDEM s neoblíbeným Šmardou, Idealisté a Zelení jsou přesně to, co protestní hlasy nedostane.

 
Kdyby mezi vyjmenovanými stranami byla radikální, ale zároveň známá strana, celé by to dostalo jiný charakter, ale že je tam sice radikální, ale neznáma strana (takže voliči ani nevědí nic o její radikálnosti – neradikálnosti) tak bude tato strana pojímána naopak jako že patří mezi tu liberální skupinku.

Postupně a promiňte za upřímnost, ale je to můj dojem, to začíná kazit značku LEV!CE.

Uznám, že se komunisté nemusí dejme tomu na té akci podílet, klidně, ale neuznávám, že nebyli přizváni, aby třeba tu spolupráci odmítli, nebo aby tam nastala taková neshoda, že by to z toho vyplynulo, že jsou pro spolupráci zcela nevhodní. 

 

Je to takové za celou levici “o nás bez nás”!