Konec levice v Čechách?

Levice už není v poslanecké sněmovně a celková politická situace v zemi nás tak již nestaví do zjednodušeného chápaní politických pozic pravo-levého spektra.

Jak se to stalo?

Poslední dobou se levice vyhýbala návratu k třídnímu partnerovi.

Byla to především pracující a nižší střední třída, která byla dlouhá období podstatou úspěchu levicové politiky a která jí vynášela.

Levice se tak stala progresivně romanticky naivní kulturní frontou, která se neúspěšně snaží v malém i politicky působit.

Spojenectví pracujících, solidarity a kulturní avantgardy vytvářelo společnou alternativu, která se však vlivem negativního vývoje světového levicového trendu rozpadla.

Přesto na západě měla Levice své úspěchy

Hlavní příčinou odmítání levicové politiky všeobecným obyvatelstvem u nás byla od její doktrinilizace před rokem 89. Kariérismus dekorovaný diktátorskými principy se v jedné části světa nechvalně zapsal. Po roce 89 bylo s jistou až často nelogickou a neopodstatněnou atomatizačností odmítáno vše levicové.

Avšak před rokem 89 v období studených válek měla levice své neoddiskutovatelné zastoupení ve všech sférách politického života. Ve svých vládách snižovala pracovní doby a zvyšovala platy a bojovala malé války za rovnost. Paradoxně i proto, že západní dělník měl k dispozici naivní představu o tom, že někde za železnou oponou dělníkům patří celý stát. Tedy, že tam sociální výhody fungují v jeho prospěch. Západní dělník nepotřeboval slyšet, že je za zenitem představivosti diktatura a tvrdý kariérismus ničící celý systém svobod. On měl srovnávací aparát před nosem a kladl požadavky, na které musela kapitalistická společnost odpovídat a převádět je do sociální smiřování.

Thomas Piketty, rozhodný odpůrce revolučního marxismu, nicméně uznává, že:

„snižování nerovností ve 20. století je úzce spjato s existencí komunistického protimodelu. (…) Silou tlaku a hrozbou, kterou představoval pro vlastnické elity v kapitalistických zemích, velmi silně přispěl ke změně rovnováhy sil a umožnil v kapitalistických zemích vznik daňového systému, sociálního systému, systému sociálního zabezpečení, které by bez tohoto protimodelu bylo velmi obtížné zavést.“Neboť, jakkoliv se to dnes může zdát zvláštní, Sovětský svaz skutečně po desetiletí představoval, zejména v nejmilitantnější části západní dělnické třídy, konkrétní možnost jiné přítomnosti, a tedy i jiné budoucnosti: naději. Není politiky bez víry v budoucnost a je to právě tato slitina touhy, iluze a naděje, která zmizela v osmdesátých letech, přesně v okamžiku, kdy liberální konverze levice u kormidla ničila průmyslové bašty, což mělo za následek vyřazení ze hry té sociální třídy, která od 30. let obsadila terén. „Depolitizace“, kterou komentátoři a průzkumy veřejného mínění připisují lidovým třídám, je pouhý název, kterým označují odmítnutí hry, o níž je člověk přesvědčen, že v ní nemá co získat.

Několik zrad levicové politiky:

Snad právě díky tomu, že západ měl svou levici ozkoušenou v konfrontaci s pravicí v jednom společenském systému, tak sociální demokracie v ČR zaznamenávala od vývoje společnosti od sametové revoluce mnohé vládní úspěchy.

Bohužel byla častěji a pravidelněji konfrontována nesplněním závazků a dokonce jejich úplným opuštěním a pošlapáním.

Globální korporátní systém zakazuje lidem z bohatého severu soucit nad lidmi z chudého jihu zeměkoule. A tak jsou vlastně pro pravici i levici z bohaté části světa zcela irelevantní životní podmínky států, kde se žije pod dolar na den. Ačkoliv bez jejich zlata, stříbra, irida, kobaltu a niklu by nefungovaly mobily a počítače a nevydělávaly by se na bohatém severu miliardy. I to je vlastně zrada levicové politiky nad uvědomělým vedením internacionálního ideového základu.

Navíc neoliberální patos podstaty trhu podrývá existencionální potřeby většiny občanstva. Výkonové faktory, jako jsou úsilí jednotlivce, jeho aktivita, schopnosti, výkonnost, píle a zájem hrají důležitější roli než faktory dané, jako jsou sociální původ, pohlaví, věk, národnost a rasová příslušnost.

Kulturní války se dostávají na první místo, namísto sociálního boje a potřeb občanů.

Tržní hodnoty globalizační mašinérie, jež přebírá i Evropská legislativa jsou pro současnou popřední Českou levici jako je ČSSD, nebo KSČM vyšší, než komunitní principy, kolektivní svědomí, nebo lokální mikroekonomika.

Intelektuální avantgarda zaostává

Levicovému étosu nabízejícímu nový směr a pohled dneška vládne městská smetánka. Ta sice sice oba zmíněné vrcholové zástupce levicových politických stran Česka odmítá, avšak je to jen teoretická kavárna. Jsou to absolventi se svou výstředností jak v chování, tak v oblékání, kterým si zavírají dveře další širší otevřenosti.

To vše namísto a na úkor soustředěné společné debaty s většinovými vrstvami, namísto demokratických diskuzí a společenských fór pracujících a inteligence ve společné snaze po rovnosti, svobodě a bratrství.

Tak proti sobě městská levicová smetánka obrací dělnickou, obecně pracující a nižší středně stavovskou veřejnost a vytváří zde neproniknutelnou hradbu nadřazeného chování a srážení všeho, co k ní přijde s vlastním názorem a pohledem.

Co je sice možná zdánlivě nesečtělé a neznalé a občas i pomýlené, zato však tvárné a s čím nechtějí pracovat.

Ale levice není životní styl, jako třeba punk, nebo hipster, levice je životní postoj, je to obranný postoj a pokud se nevrátí zpět ke svému zdravému jádru kooperace inteligence a nižších tříd, nikdy jím již nebude.

Bez vzájemného respektu a bez špetky snahy však bude většinové voličstvo odehnáno zpět do víru populistických samospasitelů, jako jsou Babiš, nebo Okamura.

Francouzský večerník Le Monde napsal:

“stažení některých upevňuje monopol jiných. S rostoucím podílem absolventů vysokých škol (po válce méně než 5 %, dnes jde v Evropě a ve Spojených státech o více než třetinu), stávají se kulturně hegemonickými a voličsky rozhodujícími.

Pak se jim zdá, že je méně nutné pro politické vítězství vytvořit spojenectví s ostatními – což by samozřejmě vyžadovalo, aby vzali v úvahu jejich priority.”

Le Monde diplomatique, leden 2022

Zakončíme nadpisem ze stejného večerníku:

Jednotná fronta progresivních středních tříd a lidových vrstev se zkrátka rozpadla.

Tyto dvě skupiny k sobě již nenacházejí cestu, protože se vyvinula prostorová a vzdělanostní segregace; přestali spolu válčit v politických stranách, které se nyní skládají převážně ze středostavovských absolventů vysokých škol a z důchodců; už nejsou mobilizovány týmiž příčinami ani stejnými prioritami.

My jsme AKORN:

Společnost AKORN vytváří komunitní i pracovní společnost dělného jádra i pracující inteligence, snažíme se vytvořit silné akční skupiny a pracovní družstevní společnosti, které budou v budoucnu silné i politicky a prosadí zájmy všeobecných vrstev.

Jsme zároveň internacionální a propojujeme zájmy nízko a středostavovských lidí jak severní polokoule, tak chudého jihu, kde všude máme společnosti a komunity.

Připojte se k nám!