Jsem jen dělník v AKORNu a nemohu vědět přesně co se děje na druhé části světa v Kazachstánu, mohu jen shrnout to co jsem se kde dozvěděl a doplnit to svým pocitem, potažmo názorem…
Víme, že v zemi vládl prezident Nursultan Nazarbajev, který před 2 lety odstoupil od funkce presidenta a ponechal si některé důležité státní výsady moci, jako je vrchní velitel ozbrojených sil.
Nazarbajev byl vládce na Evropské poměry příliš dlouhodobě stabilně ukotvený, abychom mohli věřit tomu, že by byl demokraticky volen a nebyl to prezidentský diktátor.
Podle místních pozorovatelů děj, který v Kazachstánu právě vrcholí, začal již počátkem roku 2019. Do té doby v zemi vládl jako prezident Nursultan Nazarbajev, který funkci vykonával už od rozpadu SSSR.
V článku budu proti sobě klást různé výpovědi z různých názorových táborů s vlastním komentářem, nedělám však z toho přímý závěr.
Situace je nepřehledná:
Demonstranti proti zdražení plynu na jedné straně a údajně aktivizovaní a ozbrojeni muslimští separatisté v ulicích na druhé straně.
Zásah regionálních spojenců byl údajně dle oficiálních zpráv spojeneckých vlád vč Kazachstánské proti těm druhým.
Bral bych nějakého nezávislého pozorovatele, každopádně není možné podporovat prezidenta střílejícího do vlastních demonstrantů, můžeme jen vyvozovat, že Rusku by něco takového neprošlo a je si toho snad předem vědomo, kde začíná a končí to, co si vzájemně s NATO mohou vůči sobě dovolit.
Nezávislý fakt:
Ve státě působí sice více politických stran, které po volbách s různými úspěchy zasedají v obou komorách parlamentu, avšak ve vládě po celou Nazarbajevovu éru rozhodují členové nejvlivnější národně demokratické strany Nur Otan, kterou bývalý prezident založil.
Další fakt:
Kazachstán v zemi umožnil hned od počátku soukromé podnikání, stát si však ponechal kontrolu nad většinou strategických podniků.
Od těžby nerostných surovin, přes dopravu až po energetiku.
Vedle velkých státních firem však působí i v těžebním sektoru a v zemědělství soukromé firmy. Některé vznikly částečnou privatizací bývalých sovětských firem, jiné byly vybudovány na „zelené louce“.
S čím se dá jen částečně souhlasit:
V Evropě převládá o středoasijských zemích mínění, že jsou to rozpadlé chudé bývalé části „Sojuzu“.
Díky těžbě ropy a plynu je Kazachstán jedna z nejméně zadlužených zemí světa, i když Kazachstán v mnohém různé infrastruktury a hospodářství modernizoval a postavil řadu měst.
Ano, je možné, že díky nerostnému bohatství obyvatelé Kazachstánu nepociťují plnou míru chudoby, jaká je obecně v regionu okolních států, neznamená to ale, že jsou svobodní a možná, že je pravdou, že v Kazachstánu rostou moderní bulváry, ale jakou míru to má na vliv životní úrovně obyčejných obyvatel?
Proto nemůžeme potvrdit, ale ani vyvrátit následující tvrzení:
Astanu i Alma-Atu dnes z velké části tvoří velké bulváry ve stylu Champs Elyées v moderním provedení – proložené pěstěnými parky. Obě hlavní města spojuje vysokorychlostní železnice, cestovní rychlosti vlaků až 250 km/h.
Kazachstán díky příjmům z vývozu surovin nechal postavit moderní univerzity i nemocnice.
Zatímco venkov:
To co však vím, je:
Občané Kazachstánu měli donedávna plyn skoro zdarma, o něco více nákladný, než Turkmenistán, zdravotní, péči a školství zdarma.
Kazachstán dal peníze i na přilákání špičkových zahraničních pracovníků.
Velký problém Kazachstánu byla však vždy korupce, různými způsoby přežívající od dob SSSR, na obřích příjmech z obchodů s nerostným bohatstvím i na budování země pohádkově zbohatla skupina oligarchů, kteří se postupně přímo i nepřímo zapojili do politiky.
Dalo by se říci, že v Kazachstánu vznikly dvě základní vrstvy obyvatelstva -to které je plně privilegováno a nepustí mezi “úspěšné” nikoho z většinového obyvatelstva a potom ten “zbytek”, který byl do konce vlády Nazarbajeva plně umlčován sociálními ústupky a občanskými výhodami, o kterých pravda by jsme si v “chudé Evropě” mohli nechat jen zdát.
Dá se také souhlasit:
Po jedné z epizod „koketování“ s liberalizací a deregulací v zemi v březnu 2019 vypukly protesty proti zdražování.
Plyn najedou nebude levný…
Těžko říci, jakou roli v protestech vlastně hraje sociální diskriminace spodní části obyvatelstva před zpoplatněním plynu.
Nazarbajev během protestů v zájmu uklidnění situace odstoupil z funkce prezidenta a nechal pro sebe zřídit zvláštní funkci „náčelníka kazašského lidu“, která zahrnuje pravomoci vrchního velitele ozbrojených sil a bezpečnostních složek.
Do funkce „dočasného“ prezidenta se podařilo protlačit bývalého ministra zahraničí a v té době předsedu horní komory Parlamentu Kasima Tokajeva. Kvůli vypuknutí pandemie, které znemožnila uspořádání prezidentských voleb, Tokajev funkci jaksi „dočasně“ vykonává dodnes.
Říká se, že:
Tokajev po nástupu do funkce nastolil v zemi více prozápadní kurz.
Zahraničním těžařským firmám prodal licence na těžbu ropy a plynu.
Západní korporace nyní ovládají 2/3 těžby ropy a plynu v Kazachstánu. Až do konce roku 2021 byly v zemi zákonem regulované ceny nejen energií, ale i paliv.
Pod tlakem zahraničních firem Tokajev souhlasil s deregulací cen plynu pro spotřebitele.
Asi není tajemstvím, že:
V Kazachstánu je většina aut japonské výroby.
V těžkých podmínkách na venkově sice jezdí nadále ruské ZILy a Lady Nivy 4×4, městské ulice však ovládají japonská auta poháněna zkapalněným plynem LNG.
Jeho zdražení z 60 na 120 tenge za litr (z 2,93 Kč/l na na 5,86 Kč/l), které vstoupilo v platnost od 1. 1. 2022 vyvolalo v sobotu 2. 1. 2022 protesty ve městě Šangaosen, které se během víkendu rozšířily do celé země.
Po odeznění první vlny pandemie v lednu 2021 proběhly v Kazachstánu parlamentní volby.
Vládní strana v nich zvítězila se 71% a ziskem 76 mandátů.
Oproti minulosti ztratila více než 1 milion hlasů a má o 8 poslanců méně. Kromě Nur Otan se do parlamentu kvůli 7% uzavírací klauzuli dostaly už pouze 2 opoziční strany: Nacionalitická Demokratická strana Ak Zhol a Lidová strana Kazachstánu, což jsou bývalí komunisté.
Víme, že:
Tokajev už před parlamentními volbami umožnil v zemi působení zahraničních nevládních neziskových organizací.
Jedna z názorových stran však upozorňuje, že:
Mezi jinými se tak do Kazachstánu dostala i Open Dialogue, která byla na Západě několikrát obviněna z praní špinavých peněz, včetně financí z drog, vydírání, obchodování s lidmi a se zbraněmi.
Tato neziskovka do země přivedla i lidi mafiána Muktara Abljazova, který byl v letech 1998 a 1999 ministr hospodářství a energetiky.
Jako první už v té době navrhoval privatizovat těžební sektor a liberalizovat ceny pohonných hmot.
A do toho slyšeli jsme:
Ten však se svými plány narazil u Nazarabajeva, který se držel zásady, že pokud chce „dlouhodobě mlaskat“, musí ostatní nechat aspoň slušně najíst a byl z funkce vyhozen.
Pokud bychom měli brát v potaz mix těchto různých zdrojů, tak Nazabajevův režim vždy plnil roli “chléb a hry” namíchanou “cukrem a bičem”. Umastit ústa lidu omastkem odpadajícím od jejich vlastní hostiny, zatímco Abljazov by schoval i ten omastek?
Co o něm víme?
Během svého vládního angažmá se z Abljazova stal jeden z nejbohatších kazašských oligarchů, jehož Astana holding ovládá stovky firem od zemědělství, přes těžbu a obchod.
Provozoval i banku BTA, z níž vytuneloval 3,6 miliardy dolarů vkladů střadatelů.
Banka fungovala jako pračka špinavých peněz pro kazašské mafiány. Abljazov, který utekl z Kazachstánu s ukradenými miliardami, zakotvil napřed v Londýně.
Přes všechny žádosti o vydání k trestnímu stíhání přes Interpol mu byl v Británii udělen statut „politického uprchlíka“.
Za jeho získání vděčí spolupráci s britskými a americkými tajnými službami.
Abljazov se však svých zažitých praktik nevzdal ani v novým bydlišti. V roce 2012 jej Nejvyšší soud v Londýně odsoudil k 22 měsícům vězení pro rozsáhlé podvody.
V předvečer vyhlášení rozsudku však bylo oligarchovi umožněno uprchnout ze země. Zároveň ale nebyl zbaven statusu „uprchlíka“.
Abljazov se přestěhoval do Francie, kde byl opět policií přistižen při provádění rozsáhlých ekonomických podvodných schémat.
Během trestního vyšetřování se mu s pomocí vysokých důstojníků tajných služeb v roce 2020 podařilo získat status politického uprchlíka i ve Francii. V lednu 2022 tento zločinecký talent zakotvil v Kyjevě, kde se prohlásil vůdcem opozice v exilu a prostřednictvím „pěšáků a důstojníků“ své neziskovky začal řídit akce v Kazachstánu.
Co nevíme, ale o čem se mluví?
Někteří z nich operují pod hlavičkou strany Demokratická volba, která se při posledních volbách do parlamentu nedostala.
Neziskovka Open Dialogue čerpá i dotace od EU. Formálně sídlí v Polsku a v její správní radě zasedá i současná premiérka Moldavska Maja Sandová. Jako předsedkyně strany Akce a solidarita byla v roce 2018, v předvečer parlamentních voleb v Moldavské republice, obviněna z nezákonného financování kazašské strany Demokratická volba prostřednictvím nevládní organizace Open Dialogue.
Co je konfrontační?
Zvláštní parlamentní vyšetřovací komise zjistila, že se Open Dialogue zabývá „lobbováním zájmů zločinců ze zemí SNS a také provádí sabotážní aktivity proti Moldavsku, do kterých byli zapojeni opoziční politici a občanští aktivisté“.
Protože se stala předsedkyní vlády, podařilo se jí údajně problém „zamést pod koberec“.
Tokajev se před volbami pokusil stranu Nur Otan více otevřít veřejnosti a oslabit vliv místních funkcionářů.
V rámci primárních voleb provedl experiment, během nějž o sestavení kandidátky mohli rozhodovat nejen členové strany, ale i bezpartijní voliči.
V Kazachstánu je to ovšem zastírací manévr, protože obecnému dění rozumí jen vzdělanější část obyvatelstva a nemyslete si, že většina obyvatel se dostane za základní vzdělání. To není záměr, střední školy jsou hlavně pro děti funkcionářů režimu, pro zbytek obyvatelstva donedávna byly jen sociální výhody, ovšem jakákoliv jejich další angažovanost by byla vždy zastrašována z pozice mafií ovládající vysokou politiku.
Ve straně mezitím vzrostl vliv kazašských nacionalistů, kteří si přejí další omezení spolupráce s Ruskem.
Obyvatelé Kazachstánu tak mají vlastně jen dvě volby na stole, pokračování politiky cukru a biče, nebo privatizaci zdrojů nadnárodními západními monopoly, sice by šlo i o demokratizaci veřejného sektoru, ale zároveň o absenci sociálních privilegií a konečnou inflaci a zchudnutí země.
Vliv nacionalistické strany Ak Zhol je v současném parlamentu tak silný, že spolu s opozičními poslanci dokáží měnit vládní návrhy zákonů.
S čím se dá souhlasit:
Tokajev spoluprací s těmito silami přišel o podporu značené části voličů ruské národnosti, kteří s 19% populace tvoří nejpočetnější národnostní menšinu v zemi.
Musíme si ale říci, že právě Ruská menšina v zemi je na obchodu s nerostnými surovinami závislá, je to privilegovaná menšina se silným vlivem a velkým bohatstvím.
Po výzvě opoziční nacionalistické strany Ak Zhol vyšly do ulic další tisíce lidí a požadovali demisi vlády a vyhlášení nových voleb. Tokajev jim vyhověl sesazením vlády nepopulárního stoupence tržních reforem Askara Amina.
Ve středu 5. 1. 2022 jmenoval prozatímní vládu premiéra Alihana Smajilova, která jako své první rozhodnutí vydala nařízení o zmrazení cen LNG na původní ceně 60 tenge za litr.
V té době se však v ulicích měst již těžce bojovalo.
O čem máme jen kusé informace:
V úterý 4. 1. 2022 se do protestů podle zapojili i džihádisté vycvičení veterány ISIL.
Ulice měst místo demonstrantů s transparenty ovládli maskovaní mladí muži v maskáčových bundách s kuklami a plynovými maskami na hlavách.
Vysílačkami je koordinovaly terénní vozidla pohybující se po městech.
Co na to Oskar Krejčí?
Podle experta na postsovětský prostor prof. Oskara Krejčího, který bedlivě sleduje řadu místních zpravodajských kanálů a s nímž jsem vývoj v Kazachstánu konzultoval, jsme během několika dní viděli vyvrcholení více než dvouletých příprav na změnu režimu v zemi.
Pokusu o převrat se podle něj účastnila i část vládní garnitury, která po celou dobu tolerovala, aby do země přicházely zahraniční nevládní neziskové organizace.
Tohle fakt nevíme, ale slyšeli jsme z více stran:
Od americké vládní agentury USAID až po skupiny džihádistů z tzv umírněné větve islamistů, kteří se zapojovali v bojích v Sýrii a které původně podporovala CIA, čehož následně olitovala a které do Kazachstánu ze Sýrie pašovala turecká tajná služba MIT.
Tito „umírnění prozápadní“ islamisté, jak veterány ze Sýrie nazývala západní média, budovali v horách výcvikové tábory.
Během 2 let jimi prošlo po rukami přes 20 tisíc militantů, kteří se od 4. 1. 2022 zapojili do protestů proti zdražování plynu a přeměnili je na krátkodobou občanskou válku.
Kazašská tajná služba (KNB) celou dobu monitorovala příchod džihádistů i „cvrkot“ v jejich výcvikových táborech v kazašských horách. Podle oficiální verze o tom však šéf tajné služby Karim Masimov „jaksi opomněl“ informovat prezidenta Kasima Tokajeva.
Čilý pohyb vousatých veteránů ze syrské války v Kazachstánu však bedlivě sledovalo i OSN.
Byl jasný chaos, s nímž kazašská vláda reaguje na rostoucí pouliční násilí, a zjistilo se, že oficiální vedení země nemá informace o jeho původcích.
Po prvním procitnutí Kazašské vlády následovalo zatčení šéfa tajné služby i jeho náměstka Samata Abiše, kteří byli obviněni z velezrady.
KNB zřejmě měla po celou dobu řadu svých agentů přímo ve výcvikových táborech islamistů, kteří odsud podávali zprávy o přípravách převratu i přesunu do bojových pozic v kazašských městech.
A zřejmě i z jednotlivých teroristických akcí.
Je to fakt, nebo scénář?
Ve středu 5. 1. 2022 večer požádal kazašský prezident Tokajev při videokonferenci šéfů států Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO) o pomoc spojeneckých armád.
Ve 3 hodiny ráno 6. 1. 2022 již na letištích v obou hlavních městech Kazachstánu – Nur-Slutanu (dříve Astana) i Alma-Atě přistávaly první transportní letadla, většina z Ruska.
Po obsazení vládních budov vypnuli na většině území internet i telefonní sítě.
O tom, zda vláda oficiálně požádala organizace smlouvy o kolektivní bezpečnost o pomoc, nebo byla k tomu donucena se nemůžeme v tomto článku rozpovídat, protože zatím do této problematiky obyčejný dělník z Česka těžko může proniknout.
Objektivně jsou zde možné oba scénáře, jak řízení revoluce ze západu kvůli zájmům těžebním západním společnostem, tak hájení regionálních zájmů a vlivu spojenců osy CSTO.
Víme jen, že skupiny maskovaných útočníků přepadly a vypálily i redakce místních novin a rozhlasových stanic – včetně těch soukromých.
Teroristé brutálně zbili řadu novinářů včetně několika zpravodajů zahraničních agentur.
Pouliční výtržníci rabovali a vypalovali obchody podobně jako americké Black Lives Matter (BLM).
Z více stran je slyšet a nemůžeme to potvrdit:
Při rabování došlo i k řadě znásilnění, které je stejně jako usekávání hlav zabitých policistů přičítáno islamistům, nebo jejich odchovancům.
Teroristé napadali i sanitky a hasiče.
Kolik lidí tito vrazi celkem připravili o život, se dozvíme teprve časem.
Zdá se, že hloubku problematiky si uvědomuje jistá organizace, která sama sebe nazývá Socialistické hnutí Kazachstánu.
Oni se snaží o jakousi nápravu směrem k občanovi, o jeho angažované zapojení, nebo alespoň tak vystupují.
Podle mého názoru ale nemá dostatečnou hmotnou podporu a stává se jen užitečným prvkem soupeřících sfér vlivu.
Z jejich prohlášení si ale můžeme udělat další část skládačky obrázku o situaci, musíme však všechny informace obsažené v tomto článku nebrat jako ucelený obraz, ale jen ústřižky pozorností jednotlivých sfér vlivu a zájmů a udělat si nějaký obrázek sami, je-li to vlastně vůbec možné. A neberte to prosím jako jakoukoliv propagandu jakékoliv organizace, ale jen jako jednu z výpovědí, kterou jsme zde zahrnuli z různých stran -jak té národně konzervativní, tak západně proliberální, tak i levicově jaksi ortodoxní. Jak jsem psal výše, obrázek si nakonec uděláte sami, já osobně beru vše s rezervou, ale “na každém šprochu”….
Jejich prohlášení:
V Kazachstánu nyní probíhá lidové povstání a již od samého začátku měly protesty sociální a třídní charakter, neboť zdvojnásobení ceny zkapalněného plynu na burze bylo jen poslední kapkou do přetékajícího poháru trpělivosti. Ostatně demonstrace začaly právě v Žanaozenu z iniciativy těžařů ropy, který se stal jakýmsi politickým ústředím celého protestního hnutí.
A dynamika tohoto hnutí je příznačná, jelikož začalo jako sociální protest, a pak se začalo rozšiřovat a dělnické kolektivy využívaly shromáždění k prosazování vlastních požadavků na 100% zvýšení mezd, zrušení výsledků optimalizace, zlepšení pracovních podmínek a svobodu odborové činnosti. V důsledku toho zachvátila 3. ledna celou Mangistauskou oblast generální stávka, která se rozšířila i do sousední Atyrauské oblasti.Pozoruhodné je, že již 4. ledna stávkovali zaměstnanci ropné společnosti Tengizševroil, kde účast amerických společností dosahuje 75 procent.
Právě tam bylo v prosinci loňského roku propuštěno 40 tisíc pracovníků a byla naplánována nová série propouštění. Následně je během dne podpořili těžaři z Akťubinské, Západokazachstánské a Kyzylordské oblasti.Navíc téhož dne večer začaly stávky horníků ze společnosti ArmelorMittal Temirtau v Karagandské oblasti, a také pracovníků měděných hutí a horníků z korporace Kazachmys, což lze již považovat za generální stávku v celém těžebním průmyslu země.
Zde také prosadili požadavky na vyšší mzdy, snížení věku odchodu do důchodu a právo na vlastní odbory a na stávky.
Zároveň v úterý začaly spontánní protesty již v Atyrau, Uralsku, Akťubinsku, Kyzylordě, Tarazu, Taldykorganu, Turkestánu, Šymkentu, Ekibastuzu, ve městech Almatské oblasti a v samotném Almaty, kde došlo k zaplnění ulic v noci ze 4. na 5. ledna v otevřeném střetu demonstrantů s policií, v důsledku čehož byl dočasně obsazen městský akimat. To vedlo Kassym-Žomarta Tokajeva k vyhlášení výjimečného stavu.
Nutno podotknout, že těchto představení v Almaty se účastnila především nezaměstnaná mládež a vnitrostátní migranti žijící na předměstí metropole a pracující na dočasných nebo málo placených místech.
Pokusy uklidnit je sliby snížením ceny plynu na 50 tenge zvláště pro Mangistauskou oblast a Almaty nikoho neuspokojily. Rozhodnutí Kassym-Žomarta Tokajeva odvolat vládu a následně odstranit Nursultana Nazarbajeva z funkce předsedy Rady bezpečnosti rovněž nezastavilo protesty, protože 5. ledna začala masová protestní shromáždění v regionálních centrech severního a východního Kazachstánu, kde se dosud nekonaly – v Petropavlovsku, Pavlodaru, Usť-Kamenogorsku a Semipalatinsku.
Ve stejné době se protestující pokusili zmocnit se budov regionálních akimatů v Akťubinsku, Taldykorganu, Šymkentu a v Almaty. V samotném Žanaozenu na svém protestním shromáždění dělníci formulovali nové požadavky – rezignaci úřadujícího prezidenta a všech Nazarbajevových úředníků, dále obnovení ústavy z roku 1993 a s tím spojené svobody vytvářet strany, odbory, propustit politické vězně a ukončit represe.
Okamžitě byla vytvořena Rada aksakalů, která se stala neformální autoritou.
Tím byly požadavky a hesla, která se nyní používají v různých městech a regionech, vysílány celému hnutí a boj dostal politický obsah. Probíhají také pokusy o vytvoření výborů a rad, které by tento boj koordinovaly.
Ve stejnou dobu byly staženy vojenské jednotky v Almaty, Aktau a Žanaozenu, a i když vše v Mangistauské oblasti proběhlo pokojně a vojáci odmítli rozehnat demonstranty, tak v jižním hlavním městě začala střelba. V noci mezi 5. a 6. lednem byly povolány speciální jednotky, které zahájily násilné vyklizení letiště a čtvrtí obsazených povstalci.
Podle různých zdrojů již existují desítky zabitých demonstrantů.
Za této situace hrozí násilné potlačení všech protestů a stávek je zde nevyhnutelné zcela paralyzovat zemi generální stávkou. Proto je naléhavě nutné vytvořit jednotné akční výbory na teritoriálním a podnikovém základě s cílem zajistit organizovaný odpor vůči vojensko-policejnímu teroru.
V tomto ohledu je nezbytná i podpora celého mezinárodního dělnického a levicových sdružení, aby bylo možné ve světě zorganizovat rozsáhlou kampaň.
Socialistické hnutí Kazachstánu požaduje:
Okamžité zastavení bojových akcí proti vlastnímu lidu a stažení vojsk z měst!
Okamžitá rezignace všech Nazarbajevových úředníků, včetně prezidenta Tokajeva!
Propuštění všech politických vězňů a zadržených!
Zajištění práva na zakládání vlastních odborů, politických stran a na pořádání stávek a shromáždění!
Legalizace činnosti zakázaného Socialistického hnutí Kazachstánu!
Vyzýváme všechny dělníky a pracující lid země, aby v praxi realizovali požadavek zastřelených ropných dělníků ze Žanaozenu – znárodnit pod kontrolou dělnických kolektivů celé těžební a velkoprůmyslové odvětví země!Социалистическое движение Казахстана (Socialistické hnutí Kazachstánu), 6. ledna 2022.
Na jedné straně to a na druhé ono…
Na jedné straně se proruská sféra vlivu pokouší vyobrazit současnou situaci jako pokus o hospodářský převrat s cílem podpory západních korporací na Kazašském trhu, na druhé straně se neoliberální prozápadní sféra vlivu snaží tuto situaci vykreslit, jako snahu lidu o demokratizaci kazašského veřejného života a nic víc, no a kazašská levice zase vidí situaci jako boj spodní třídy proti vlastně obojímu, přičemž už ale nedodává, že by nakonec celkově potřela i drobné a střední podnikání a zavedla vládu jedné, nebo dvou “pokrokových stran”, takže další cenzuru a vyvlastňování.
Osobně ideální nespatřuji v ničem jmenovaném…
Co však mají Kazachstánci za skutečný výběr?
Musí si prostě vybrat sami, angažovat se a vyvolávat vyrovnání sil a posílení komunitní a aktivistické veřejnosti. Také národní hospodářství v rukou oligarchie není nejlepší řešení světa, postupné družstevní uvolňování, přechod do integrovaného společenského systému subsidiárních autonomních komunit na demokratickém principu. To by byl podle mého názoru model na způsob Izraele pro tuto zemi v současné době nejrozumnější.
Ale já jsem jen dělník s prostým názorem a možná i mnozí čtenáři mají alespoň nějaké zahraničně-politické, či ekonomické minimum a mohou mi oponovat.
Budu rád za jakoukoliv diskuzi….
