Velcí hráči ve světě velkého businessu a investic na krizi vydělávají, to je dávno obecně známá věc.
Vše je dnes se vším propojeno a akcionáři mají své akcie prakticky ve všech odvětvích.
Nechápu tedy, proč musí zdražovat určité základní komodity.
Jídlo, energie, pohonné hmoty.
To vše jsou věci, které jsou v rukách lidí, kteří na krizi vydělávají nejvíce, kteří zároveň chytře na začátku krize samozřejmě reinvestovali do všeho, co je v časech coronakrize potřebné a na čem se dá vydělávat.
Ten, kdo by náhodou na to reinvestovat měl a takto to výhodně neudělal, tak by byl hloupý v kapitalistickém pojetí slova smyslu a u svých vrstevníků by vypadal výsměšně a nebezpečně, ale to se prakticky nestalo.
Tak proč ti, kteří na krizi vydělávají nechávají platit ztráty, které mají kvůli lockdownu v jiných svých odvětvích -nás obyčeje občany, potažmo malé a střední podnikatele?
Proč vlastně jednoduše nereinvestují to, co jinde ve velkém nadojí, aby se krize tolik nedotkla obyčejných občanů?
Vždyť nejzranitelnější jsou pak státy, které jsou vlastně ekonomickou substancí institutující základní sociální, právní a infrastrukturní ochranu nejchudším. Státy jsou z tohoto pohledu podniky chudých a nadnárodní společnosti jsou podniky lidí vyjmutých nad zákony států -bohatých.
Protože krizí se dá strašit, dalo se to ostatně vždycky a je to způsob jak vydělávat ve velkém na obyčejných občanech.
No a státy si od těchto nad zákony postavených privilegovaných půjčují na krizi, kterou oni uměle vyvolávají při každé příležitosti, která se výhodně namane, teď je to kupříkladu COVID-19, jindy to byla např válka, nebo krize z nadvýroby a podobně.
Krize, to je vítaný způsob, ve kterém giganti a nejbohatší bohatnou a chudí a střední třídy chudnou!
Obyčejný člověk, pracující občan, malý a střední podnikatel bude vždy bitý od velkého koncentrovaného kapitálu, ten už si žije vlastním životem, je nastaven proti občanovi, proti státům a pro korporátní kontrolu.
Nadnárodní koncerny a jejich akcionáři mají uloženy peníze, které jsou mrtvým kapitálem a které všeobecné společnosti nejsou už k ničemu, protože se k ní už nikdy v žádné formě prospěchu nevrátí, jsou to peníze úplně ladem a hromadí se jen pro vyjádření moci. Je to jednoduše fungující princip, ve kterém čím více nashromáždí přidanou hodnotu, tím více mohou určovat hybné momenty společnosti. Je to ale jen materiální forma vyjadřující energii od těch, kteří jí dopomohli získat, ale nerozhodují o ní a ti, kteří jí nově vlastní mohou zpětně jakoukoliv energii za její proměnnou hodnotu vyžadovat. Historie však ukáže, že pouze v omezeném měřítku, jen dokud se proměnná hodnota bude dát za co směňovat, jen dokud si to totiž většina bude nechávat líbit.
Bohatí lidé by měli být na světě od toho, aby ostatní chránili, aby společnosti a jejímu vývoji pomáhali. Proč bychom je jinak měli vůbec chtít a tolerovat? Proč bychom jinak měli chtít bohaté a chudé? Proč bychom je měli podporovat a zastávat se jich? Snad proto, že bychom se sami jednou mohli kdykoliv a kdokoliv z nás dostat mezi ně? I kdepak, nevěřte na romány, to už je uzavřený systém nejvyšších tříd, své teritorium mají občůrané, označkované, od narození mohou do prestižních škol, na zpěv, nástroje, jazyky, sport, veškerou životosprávu mají bio a eko, jsou vedení v psychické pohodě a je v nich pěstováno sebevědomí nad okolím, nechybí peníze na fitnes, osobní trenéry na vnější i vnitřní věci a salóny krásy, masáže a fetišismy. Pokud nemáte tyto základy, nedostanete se mezi ně nikdy. A nikdy je ani mít nebudete, kde by jste na to pro sebe Vy, nebo pro Vaše děti vzali. Krásní lidé v bezstarostném světě, to je ideální obraz, který se vytváří neúměrně jen jedné straně, na straně vládnoucí menšiny a ta do něj nikoho dalšího nemíní vpouštět.
My bychom je ale měli chtít tolerovat proto, aby to co jim pomáháme získávat v období prosperity využili v náš prospěch v období krize! Vždyť investujeme do nich důvěru, víru, práci a tedy i peníze jim investujeme, které jsme jim vydělali a oni by neměli být pak ochotni udělat to samé?
Jakýkoliv institut shromažďující bohatství a moc, ať je to osoba, skupina osob, nebo organizace nemá morální právo se stavět jako nepřítel proti těm, kteří toto bohatství a moc pomohli vyprodukovat a má je užít vždy v jejich prospěch!
Obzvlášť ve chvíli, kdy bojujeme všichni na společné lodi proti zákeřnému viru!
Skutečným měřítkem je však bohužel pro to jen souboj mezi státy a Světovou bankou a Měnovým fondem a jejich vlastníky…
Čím více mají majitelé světové ekonomiky mrtvého kapitálu vůči státu a jeho občanům, tím více si ze států dělají otevřené arény pro své záměry v dalším upevňování vůdčích pozic vůči němu a nim.
Politici, kteří by měli hájit tyto státy a regulovat tyto fragmenty jsou většinou v podřízeneckém vztahu a naopak si nechávají své strany sponzorovat a podporovat, stávají se vazaly zájmů různých sfér a jejich soubojů o vliv.
Nedá se proti tomu bojovat silou, ani mocí.
Jedině celosvětová stávka by mohla donutit globální kapitál se zastavit a začít vyjednávat, ale kdo jí zorganizuje?
Odpovědí je komunitní organizování občanů zdola, spojování se do společných družstev, vytváření spolupracujících mikroekonomických koloritů, spoluprací malých a středních podniků namísto konkurence! Množství spojených skupin, aktivit, iniciativ, spolků, družstev a sdílených ekonomik bude tvořit v budoucnu ekonomickou konkurenci globálnímu korporátu, konkurenci která bude schopna se spojit i globálně napříč státy a národy a která se bude schopna utkat s globálním kapitálem ekonomicky!
Jen ekonomická nadvláda spojených sil nad nadnárodním korporátem je schopna vyhrát i politicky a prosadit svou ideovou vizi.
Takovou rodinu zakládá AKORN a je propojen po celém světě s ACORN International.
Vstupte do AKORN, staňte se členy spolku, nebo družstevníky, propojujte s námi své myšlenky, záměry, akční skupiny i podniky ve světle myšlenky “spolupráce místo konkurence”.
