Co se děje s našimi jistotami?

Propouštění, dávky, ukončování provozů, živoření, slabá sociální jistota, strach, stres, ekonomické dopady a hlad.

To jsou skutečnosti nutně provázející ekonomickou krizi, která se váže na koronakrizi a u kterých se očekává stupňování.

Velký kapitál se neumí sám rozhodnout o tom kam správně investovat v době záporného dopadu krize na občana, protože nemá zákonné mantinely, ani ústavní zaopatření, která by to nařizovala ve prospěch spoluobčanů.

Velký kapitál patří velkým kapitalistům a tak se řídí jejich pocity, jejich strachem, to oni ho řídí, několik jedinců svými obrannými instinkty, svým emocemi, ambicemi a osobními psychologickými nedostatky.

V době klidu je částečný blahobyt většiny vyspělé společnosti vlastně zpětnou ochranou ruky, která kapitál třímá.
V době krize je to, že mají občané “hluboko do kapsy” nebezpečím pro ony ruce třímající kapitál.

A ty ruce ho budou bránit pro své egoistické ambice.

Následné společenské posuny a výkyvy jsou toho strůjcem.

(Například zaměstnávání lidí bez hygienických anticovidových norem. Chápu, že se část občanů “chřipečky” nebojí a mohou považovat má slova za přehnaná, ale i kdyby to tak bylo, není přeci žádoucí “to zbytečně chytit”.)

Jako další fáze však přichází uzavření podniku, investor se rozhodne, že tržby klesají a své investice prostě vyvede, aby je zachránil a počká si na lepší investici v jakémkoliv odvětví a dnes už i ve kterémkoliv státě.

Výsledkem jsou lidé bez práce, bez budoucnosti, posílení šedé ekonomiky, do které se vlastně nyní vyplatí spíše kapitalistům v dané chvíli své původní čisté investice reinvestovat.

Už to tady kdysi bylo

Jistě si pamatujete na snímek humoristické dvojice Voskovec & Werich Hej Rup, který myšlenkově představuje boj proti nezaměstnanosti. Dalo by se plně říct, že se jedná o film s přidanou hodnotou v poselství.

Jedná se o chudé dva nezaměstnané chlapíky, původem z rozdílné sociální vrstvy, právě v podání Voskovce a Wericha, kterým se hned na poprvé podařilo přesvědčit chudé dělníky, aby taktéž ovlivnili svůj další osud. Dostavili nedokončený dům, ve kterém se zabydleli, vybudovali družstvo s postupně se rozšiřující výrobou a i jim se životní úroveň náležitě zlepšovala. Hlavně začal konkurenční boj s úhlavním podnikatelským nepřítelem. Tento film má tedy, kromě humoru, moralizační strukturu v době hospodářské krize a velké nezaměstnanosti.

Werich se tu snaží vysvětlovat dělníkům jak fungují akcie a jak jejich nově založené druzstvo Hej Rup vykoupí továrnu.

Nechme nadčasový snímek snímkem, i když je s aktuálním poselstvím a pokusme se přenést zase zpět do reality.

Je to neschopnost?

Naše společnost válčí se svými vlastními občany.

Evropská Unie stále neřeší problém s laciným dovozem a podrýváním vlastní výroby v národních státech, kterýžto dovoz je vlastně nyní také akutně ohrožen.

Je to tedy spíše neschopnost vlády, nebo managementu podniků, nebo nezájem jejich majitelů?

Neprotestujte doma, tím nic nedosáhnete, naopak na práci vzneste nárok!

Ze známého případu z Argentiny továren FaSinPat v polovině devadesátých let se můžeme poučit jak přistupovali zaměstnanci k podobné problematice, po krizi v roce 2001. Tisíce argentinských podniků po znenanáhlé ekonomické krizi začalo krachovat. Majitelé se je pokusili tajně rozprodávat zařízení. Pracovníky čekalo propouštění a dluhy na mzdách na mnoho měsíců.

Zaměstnanci se spojili a začali stávkovat, ale poněkud opačně -obsadili stroje a zařízení a zamezili sami jejich rozprodávání, naopak je spustili a začali vyrábět sami a bez původních manažerů. Nebo takto tomnení úplná informace, manažeři se našli u podporujících studentů a absolventů, také u odborářů a v neposlední řadě se někteří v původních továrnách k dělníkům připojili, vždyť i jim hrozilo, že budou bez práce a skončí s dluhy. (Nicméně se všeobecně uvádí “bez šéfů”, aby se zdůraznil historický akcent dělnické linie příběhu.)

Fabrika Zanon byla založena podnikatelem Luigi Zanonem v roce 1979 s podporou státu.

Po stávce kvůli nevyplaceným mzdám a přetrvávajících konfliktech v roce 2001 nakonec dříve spokojení, dobře placení dělníci dostali jako „problémoví“ pracovníci propouštěcí telegramy, které demonstrativně spálili před radnicí.

V květnu 2002 založili zaměstnanci družstvo a oznámili senátu svou žádost o převzetí ZANONu, ten rozhodl, že dělníci obnoví výrobu, protože zaměstnavatel porušil podmínky už tím, že ve smluvních ujednání bylo, že nebude rozprodávat stroje a zařízení a tudíž ani propouštět.
A Zanon chtěl propouštět z prostého důvodu, že nemají dělníci na čem pracovat, protože musel prodat stroje například kvůli špatnému stavu, což ale sám nafingoval a to mu bylo třeba dokázat.

V roce 2005 celá fabrika změnila formu na výrobní družstvo – aby se odpoutala od dluhů Luigiho Zanona – a zároveň tak mohla pod novou značkou – FaSinPat – vyrábět.

Dnes je úspěšnou továrnou ve správě zaměstnanců a vlivem krize, která v Argenitně 1999 – 2002 probíhala se tak do podobné správy dostalo dalších 200 dnes úspěšných a funkčních továren.

Udělejte to podobně!!!

Můžete na pracovištích jako první krok založit skupinu zaměstnanců, kteří budou pracovat podobně jako se to dělá na živnostenský list, jenže družstevně…

Švarc systém nebyl ve všem pro pracovníky vymyšlen úplně neschopně, ale měl zásadní vadu, každý z živnostníků v tom byl jen sám za sebe a pokud mu vedení změnilo podmínky, ostatní se ho nezastali a tak mohlo vedení jakkoliv a s kýmkoliv manipulovat.
Založením družstva pracovníků v podniku však můžete vystupovat jednotně a v případě snahy o uzavření podniku majiteli dokonce můžete už mít připravenou organizaci pro plynulý přechod do vašich rukou, tedy zabezpečení si práce!

Neměli bychom se připravit na stejně vleklou krizi? Neměli bychom přemýšlet o výhodnějším družstevním vztahu ke svým zaměstnancům u klíčových a velkých podniků?

Za tento rok už se zavřela například Amati Kraslice, chystá se zavřít KOVO Liberty a další velké podniky!

Podle průzkumu Hospodářské komory: „Nejvíce zaměstnanců u nás působí ve výrobě ve zpracovatelském průmyslu, kde došlo k propouštění u 9 procent podniků,“ uvádí průzkum komory, do kterého se zapojilo 1387 firem.

Další vlny propouštění však budou následovat. Z analýzy průzkumu plyne, že propouštění v horizontu června zvažuje 40 procent restauračních služeb a 39 procent firem v cestovním ruchu. Ve zpracovatelském průmyslu, do kterého se řadí strojírenství, chemické společnosti nebo například pekárny, uvažuje 35 procent firem o propouštění.

Po koronakrizové situaci nastane hluboká ekonomická recese, v mnohém se vlastně plno podniků samovolně nerozjede ani při krizi.

A jak chceme zajistit vstupní kapitál, financování materiálu, dodavatelů el apod?

Většina firem dnes nemá skladové zásoby téměř ničeho.

Ve všem je hromada neznámých, ale na jakém základu je tak identifikovat?
Každý podnik má jistě jiné podmínky a jiné zákonitosti a na každém se tedy musí užíti jiná strategie.
Pokud bychom apriori vše odsoudili předem, aniž bychom každou věc zvlášť rozebrali a identifikovali správný postup, pak by jsme se ani ničeho neodvážili.
Ale k modelovým příkladům.

Majitelé v podniku ještě jsou a podnik vlastní, ale je cítit, že už melou z posledního.

Pak družstvo zaměstnanců by mohl být způsob jak by i oni přišli k alternativě jak se nemuset podniku hned vzdávat.
Tak jako se zaměstnanci mohou rozhodnout, že chtějí pracovat na živnost -je to o dohodě, tak se mohou rozhodnout, že ta živnost bude společná s dalšími zaměstnanci na družstevních principech.

V takové chvíli návrh zaměstnanců na založení družstva mohou majitelé společnosti i vítat a přibrat družstvo jako společníka, protože může přinést i nové investice.

No a ve chvíli když už tam žádný majitel není?

Je mnoho způsobů jak zajistit fundraising takového družstva. Někdy je vhodné to kombinovat.
Někde se složí bývalí zaměstnanci, nebo si každý vezme úvěr, navíc nesmíme zapomínat, že stát to začne řešit a bude se snažit s nimi dohodnout co dále.
Státní invence do podniku, nebo rovnou kapitál, jsou také možnosti ke zvážení.
Samozřejmě je i možný přímý úvěr u Českomoravské záruční a rozvojové banky.
Nesmíme opomenout možnosti čerpání dotací EU, zde se to hlavně u nás hodně zbůhdarma nevyužívá.
Samozřejmě vždy ještě existuje Hit hit a veřejná sbírka, podílové družstevní fondy veřejnosti, založit kampeličku a podobně.
Ale takto předem nemůžeme říci, co přesně zvolit, neznáme-li konkrétní příklad.

Jinak suma sumárum otázky zásobování materiálem a energiemi zas tak nesouvisí s formou vlastnictví firmy. Jsou obecně manažerské a musí je řešit každá firma a nesmí se jich dopředu bát.
To, že firmu budou vlastnit zaměstnanci neznamená, že nebude mít nějakou formu vedení, které bude odpovídat za řízení odběratelsko dodavatelských vztahů a financí.
Samozřejmě musí fungovat nějaké základní organizační principy a dodržování vnitrofiremních předpisů.

Je načase vzít věci do vlastních rukou a vytvářet druhý pilíř ekonomiky -družstevní a plánovaný.

Jinak Vám nikdo nic v nejistém světě a v nejisté době nezajistí.

Organizujte se s námi, zakládejte družstva a usilujte o podniky ocitající se v problémech!!!

My s tím máme zkušenost a podpoříme Vás servisem, poradenstvím a pomocí při zakládání, tvoření stanov a podobně.

Naše společnost je komunitní a družstevní hnutí a jsme nápomocni při tvorbě sítí družstevních samospráv!!!