Liberálové dlouho přešlapovali na místě. Myslím, že se bojí se otevřít.
Přichází tedy fenomén nové levice, levice, která se chce otevřít i za rizika, že by to mohla být ztráta, ale chce to zkusit.
Nazval bych jí “konstruktivní levice”.
Poplašná volání po tom, že to je konzervativnění jsou zatím dosti neopodstatněná.
Konstruktivním levičákům nebere vítr z plachet to, že se hlásí k základům liberální levicovosti, ale chtějí si z ní vybrat jen ty kostry základních ideí a nechtějí opakovat její chyby.
Je to názor zralý na pranýř?
A který revoluční názor nebyl odsuzován kdy zprvu davy k pranýřování?
Česká situace je specifická tím, že “kulturní liberálové”, kteří mají i v sociálních oblastech levicové názory se za to často stydí a volí třeba Topku, nebo v lepším případě Piráty.
Tady je tedy určitý rezervoár hlasů, který by mohla levice vytěžit. Otázkou je, kolik jich je a zda to za to stojí, nebo je lepší “obracet na víru” nevoliče, voliče ANO apod.
Vždyť i my ve straně Levice, které je AKORN členskou platformou si přiznáváme, že musíme mít základní populisticky levicový program. Ale pak i ještě něco v záloze. Doplňujeme to tzv platformami.
Tím, že vlastně s nimi organizujeme něco dál, že v těch komunitách a družstvech se ukazují další možnosti toho co můžeme chtít a co bychom vlastně rádi. Náš elektorát a budoucí členové a voliči budou zváni do těch platforem, do rozvíjení těch sítí, je to takový druhý pilíř programu Levice.
Liberálové otázku rovnosti obvykle nedomýšlejí do důsledků, ale dovoluji si nicméně konstatovat, že na ní taky staví, ale pokud už vznikají liberálně levicová uskupení a strany, bojí se okolí, příliš žijí uzavřeností a dostačujícím okruhem známých lidí, kteří nevnášejí žádná nová vybočení, žádné inovace, představují jen ten svůj stejný starý směr stále jako skvělou novinku. Jednak se bojí ozvat proti systematickým změnám a jednak se bojí jít mezi lidi, o nichž si už z dálky myslí, že jsou zaostalí a že se nezmění.
Chceme-li však přesvědčit druhé o našich postojích a názorech, musíme se s nimi nejprve spřátelit i přes vzájemné nesrovnalosti.
Proto je načase vybrat z liberální levicovosti to lepší a už chyby neopakovat a agitovat, agitovat a agitovat.
Levicová strana musí být masovou, musí nabírat, nabírat, nabírat.
Ne si udělat kruh lidí, kteří ostatním občanům budou nabízet pouze své alternativy.
To je o ničem, ti občané to musí měnit, ti se tam musí zapojit.
Ano, je to riziko jít do toho s tím, že hromada lidí bude v té straně nezvladatelná, ale musí se jít s tím, že straníci ty nové doslova “ukrotí”, ale zapojí je do konstruktivní práce a oni si už zvyknou, převezmou i to svobodné myšlení a pomůžou ukrotit zase ty nové další.
Tohle riziko se musí postoupit a nesmí se toho nikdo dopředu bát, protože pak by se neudělalo nic. Levice musí zpět k masám, ale už ne ta konzervativní, ta se vodkopala, ani ne ta liberální, ta se toho zase bojí, ne teď to musí patřit nové levici, jak já říkám “konstruktivní”
