Co se děje v KOVO Liberty Ostrava?

Zaměstnanci odborového svazu KOVO -Liberty Ostrava zvažují stávku.

Ustavili stávkový výbor, ve kterém jsou předsedové jednotlivých odborových organizací působících v huti a jejích dceřiných firmách. ČTK to řekl předseda základní organizace OS KOVO Liberty Česká republika Petr Slanina.

„Bavíme se o stávkové pohotovosti, protože odstavení vysoké pece číslo 2 vnímáme jako opravdu obrovský krok, který ohrožuje firmu do budoucna,” řekl Slanina. „Odstavení, které bude mít za následek snížení výroby, dle našeho přesvědčení ohrozí zaměstnanost.”

„Zaměstnavatel nás ani po opakovaných schůzkách nepřesvědčil o finančních a provozních důvodech, proč by provoz na jednu vysokou pec měl být pro naši huť výhodnější. Prezentaci, kterou nám předložil generální ředitel, považujeme za jednostrannou, neposkytující žádné objektivní srovnání více variant uvádějící účelové a spekulativní informace.”

Společnost disponuje čtyřmi vysokými pecemi. Zpravidla jsou v provozu pouze tři vysoké pece, které jsou ročně schopny vyrobit přes 3 miliony tun surového železa. Tři čtvrtiny produkce spotřebovává závod Ocelárna, cca pětinu výroby odebírá společnost Evraz Vítkovice Steel, zbývající část je dodávána v pevném stavu jiným subjektům.

Je to neschopnost?

Liberty válčí se svými odboráři už několik let. Evropská Unie stále neřeší problém s laciným dovozem méně kvalitní oceli ze zemí mimo Evropskou Unii.

Ocelářský odbyt by se ale měl hledat také především v těch částech světa, kde se buduje nový rozvoj infrastruktury. Tuto úlohu plní ve třetím světě Čína, která buduje polovinu Afriky a Jižní Ameriky. Podle našich zpráv, které máme z análů ACORN International po celém světě je poptávka po oceli v zemích mimo EU vysoce žádoucí a proto, že Čína vlastně nemá konkurenta, může nasazovat ceny poměrně vysoko.

Je to tedy podle nás spíše neschopnost managementu Liberty steel nezajistit si odbyty na světových trzích.

Neprotestujte doma, tím nic nedosáhnete, naopak továrnu obsaďte!!!

Ze známého případu z Argentiny továren FaSinPat v polovině devadesátých let se můžeme poučit jak přistupovali zaměstnanci k podobné problematice, po krizi v roce 2001. Tisíce argentinských podniků po znenanáhlé ekonomické krizi začalo krachovat. Majitelé se je pokusili tajně rozprodávat zařízení. Pracovníky čekalo propouštění a dluhy na mzdách na mnoho měsíců.

Zaměstnanci se spojili a začali stávkovat, ale poněkud opačně -obsadili stroje a zařízení a zamezili sami jejich rozprodávání, naopak je spustili a začali vyrábět sami a bez původních manažerů. Nebo to není úplná informace, manažeři se našli u podporujících studentů a absolventů, také u odborářů a v neposlední řadě se někteří v původních továrnách k dělníkům připojili, vždyť i jim hrozilo, že budou bez práce a skončí s dluhy. Nicméně se všeobecně uvádí “bez šéfů”, aby se zdůraznil historický akcent dělnické linie příběhu.

Fabrika Zanon byla založena podnikatelem Luigi Zanonem v roce 1979 s podporou státu.

Po stávce kvůli nevyplaceným mzdám a přetrvávajících konfliktech v roce 2001 nakonec dříve spokojení, dobře placení dělníci dostali jako „problémoví“ pracovníci propouštěcí telegramy, které demonstrativně spálili před radnicí.

V květnu 2002 založili zaměstnanci družstvo a oznámili senátu svou žádost o převzetí ZANONu, ten rozhodl, že dělníci obnoví výrobu, protože zaměstnavatel porušil podmínky už tím, že ve smluvních ujednání bylo, že nebude rozprodávat stroje a zařízení a tudíž ani propouštět.
A Zanon chtěl propouštět z prostého důvodu, že nemají dělníci na čem pracovat, protože musel prodat stroje například kvůli špatnému stavu, což ale sám nafingoval a to mu bylo třeba dokázat.

V roce 2005 celá fabrika změnila formu na výrobní družstvo – aby se odpoutala od dluhů Luigiho Zanona – a zároveň tak mohla pod novou značkou – FaSinPat – vyrábět.

Dnes je úspěšnou továrnou ve správě zaměstnanců a vlivem krize, která v Argenitně 1999 – 2002 probíhala se tak do podobné správy dostalo dalších 200 dnes úspěšných a funkčních továren.

Udělejte to podobně!!!

Neměli bychom se připravit na stejně vleklou krizi? Neměli bychom přemýšlet o výhodnějším družstevním vztahu ke svým zaměstnancům u klíčových a velkých podniků?

Za tento rok už se zavřela například Amati Kraslice.

Podle průzkumu Hospodářské komory: „Nejvíce zaměstnanců u nás působí ve výrobě ve zpracovatelském průmyslu, kde došlo k propouštění u 9 procent podniků,“ uvádí průzkum komory, do kterého se zapojilo 1387 firem.

Další vlny propouštění však budou následovat. Z analýzy průzkumu plyne, že propouštění v horizontu června zvažuje 40 procent restauračních služeb a 39 procent firem v cestovním ruchu. Ve zpracovatelském průmyslu, do kterého se řadí strojírenství, chemické společnosti nebo například pekárny, uvažuje 35 procent firem o propouštění.

Po koronakrizové situaci nastane hluboká ekonomická recese, v mnohém se vlastně plno podniků samovolně nerozjede ani při krizi.

Navíc koronavir napáchal po celém světě obrovské škody a zřejmě ještě napáchá a i když na tom naše republika je v porovnání se světem poměrně dobře, kam pak budeme moci vyvážet, když na druhé straně pro úsporná opatření nebude taková poptávka jakou bychom potřebovali?

Je načase vzít věci do vlastních rukou a vytvářet druhý pilíř ekonomiky -družstevní a plánovaný.

Jinak Vám nikdo nic v nejistém světě a v nejisté době nezajistí.

Organizujte se s námi, zakládejte družstva a usilujte o podniky ocitající se v problémech!!!

Naše společnost je komunitní a družstevní hnutí a jsme nápomocni při tvorbě sítí družstevních samospráv!!!

Tento článek se netýká jen a pouze zaměstnanců Liberty, jedná se o to, že druhý družstevní plánovaný pilíř může být v budoucnu pro nás stěžejní, pokud se krize bude hluboce propadat.

Podobně jako to je třeba v Izraeli…

Pro zájem o bližší informace se obraťte na nás: 

AKORN facebook