Seriál MOST! otevřel dveře mimoúrovňového vnímání a jsme víc v pohodě, jsme tak nějak uvolněnější, tak nějak si najednou umíme přiznat i vlastní nedostatky, za které se na nás “jiní dívají jako na jiné”..
Samotná situace v naší společnosti a v naší době, to byl v poslední době nepříjemný dokument doby, který dle mého názoru do této chvíle velice pěkně vypovídal o rozmělněnosti na zemanovce, antizemanovce, sluníčkáře, vítače, odmítače, lidi jiný, lidi slušný, lidi neslušný, lidi úplně jinde atd..
Je to něco o neschopnosti o společenskou jednotu a obranu společných hodnot.
Podstatou toho aby se všechny progresivní a reflektující skupiny sjednotili, je si umět něco vzájemně i odpustit, povznést se nad nedostatek toho druhého a dostát tak k poznání a propojení..
A tak se utápíme raději v iluzích toho, jak by to bylo skvělé, kdyby už konečně došlo k té změně, ale zapomínáme, že dokud se nevytvoří celospolečenská forma, ve které všichni potlačí své sobecké zájmy a budou ochotní podřídit se zájmům celého takového společného pohnutí, tak se nemůže nic změnit. Problém je, že aktivistické postoje samostatných skupin jsou naprosto mimo všeobecný zájem a to tím, že se nedokáží oprostit od lpění na detailech a na maličkostech.
A profesionální politici jsou dnes nedílnou součástí stereotypního systému. Jedinou nadějí na skutečnou pro lidi prospěšnou změnu podle mého názoru je sjednocující element, který počeštělou formou nenásilně přechází z jednoho nadšeneckého podhoubí do druhého a přenáší se jako spojená nádoba na další.
Tam to může začít, ale nemělo by skončit.
Tam začal serál MOST! a výsledky?
Lidi mění názory například i na Romy, když zjistí například, že Rom, který hrál v divácky úspěšném seriálu MOST! bosse rozvědky Snědé tísně jako Jožo ve skutečnosti není herec a nikdy nehrál, skutečně bydlí v Chánově a za dobu svého působení tam pod svým pravým jménem Petr Bažo už několik let má za sebou takovéto skutečné organizování..
Jožo je předákem skutečné organizace, která zásadně samoorganizačně opravila většinu budov v Chánově a ještě vedl úspěšný fotbalový tým FK Chánov, který pravidelně vyhrával okresní soutěž (na postup však nikdy nebyly peníze). Pro lidovky.cz pak vysvětluje, že “bordel” byl už jen aranžován pro seriál a dávno není realitou..
(na fotce je Petr Bažo alias Jožo, v seriálu organizátor, v reálu organizátor, strážník i trenér..)
Jak to máme tedy chápat, proč si Romové něco zničí a vlastně se i do jisté míry na jednom místě chovají tak, že celá okolní společnost jimi opovrhuje a chce stavět zdi a pak se semknou a opravují, inovují, snaží se o lepší pohled?
Ono je to právě o tom, co kdo potřebuje.. Někomu stačí standard společnosti, zázemí a ostatní se vydává získávat do okolního světa.
Jiný je zase úplně jiný, neváží si druhými svěřených materiálních statků, dokud nemá nábojový impuls a nadšení, aby si k našel cestu k tomu, čeho si vlastně má a může vážit.
V Chánově se tedy nejen ze zajímavého hlediska pro film střídají kontrasty.
Drsní chlapi chápající se práce a zvelebující svůj domov. Sousedská výpomoc, nebo drogy a kuplířství. Pracovitost, nebo lenost. Přemáhání, nebo snaha. Semknutí v hudbě a tanci. Radost i bolest.
A ten chlapík co je pro nás Jožo, pro místní Petr Bažo přináší zároveň i novou a novou šanci pro každého, kdo se jí chce chopit.
Je to jako paralela právě tohoto seriálu, který i pro mě velmi viditelným způsobem vlastně pozmněnil českou společnost a chápání. Navrátil nám opět trochu smysl pro humor a pochopení pro jinotaje, ze kterých si děláme strašidla.
Osobně jsem viděl se sejít u seriálu v hospodě, nebo na baru ostře názorově i postojově a jinak polarizující jedince a po dlouhé době to z nich opadlo, hodili to za hlavu a začali se tomu vlastně smát a dnes tu hrají šachy a dokáží se bavit..
Ne, nepřijal jeden všechno od toho druhého, možná ani v duchu neustoupil ze svých pozic, ale určitě se navnadila atmosféra možného kompromisu.. Možného, možná….
A Jožo (Petr Blažo)?
(Stejně jako možná i, Franta (Zdeněk Godla), Klaudia Dudová (pomocnice Snědé tísně, její seriálové jméno jsem nezaslechl)?)
Je blázen. Blázen Boží. Ježkovi oči – nechce snad, bychom jej následovali?! To ne, určitě ne hned a ne každého… Může mne však povzbudit k hledání dobra v druhém a měnit svůj pohled na něj. I kdyby dobra byla jen špetička. Někdy je to dost fuška…
Co spolupracovník, soused, syn, manžel…?…
Kdyby nevěřil, že se stanou lepšími, nikdy by tam asi nešel. A kdyby nevěřil, že se tito lidé – bývalí kriminálníci, vrazi, prostitutky – nestanou lepšími, tak by jim nepomáhal. Nemá jistotu. MÁ NADĚJI. Naději, že se stanou lepšími. Jestli se všichni stanou lepšími? Ani v nemocnici nevyléčíš všechny. Projev lásky, založený na oběti – jinak to nebude fungovat.
Začali jsme stavět most do lidských duší a tento impuls nám dala dvojice tvůrců seriálu Prušinovský a Kolečko, nebo, nebo, nebo, nebo jsme si jej dali sami, měli jsme ho v sobě a Prušinovský-Kolečko to jen zpracovali a probudili v nás to, co už jsme…
Vlastně proto se nedivím, že se množí lidé, kteří nechtějí, aby něco tak důležitého a oslovujícího se ztratilo z našeho světa, aby nás to vlastně jen obnažilo a hned zmizelo. Snad proto žádají pokračování MOST!u a proto se i organizují..
A co bude dál?
MOST! jsme my, jsme tím uvnitř, i kdyby jsme se nemuseli dívat na vlastní komicky ironizující zrcadlo a je dobré se pokusit to i dokázat..
-autor je členem stejnojmenné organizace shodné se stránkami
AKORN
Sociální družstvo -stavíme
Aktivizmus