Jak se vlastně dívat v době, kdy vidíme ve sdělovacích prostředcích jaký chaos ve Venezuele se zmítá na kurz nastolený Hugo Chávezem?
Celé roky od zvolení Cháveze jedni říkali podívejte, vše zestátnil, vše je lepší, dává hlavně chudým, školství, zdravotnictví, příspěvky na bydlení vše zdarma. Pokračuje to i na základní komodity jako toaletní potřeby, chléb, mouka, které jsou také zdarma, jiní zase říkají, že tomu tak vůbec není, všechny tyto komodity totiž zdražili v důsledku sociálních reforem a rozdávání chudině natolik, že je stát musí dávat na příděl.
Politika “Socialismu 21. století,” zavedená za vlády Huga Cháveze, přinesla státní kontrolu cen a v důsledku toho vznikl buď za:
a) nedostatek základních komodit, jako např. toaletní papír, chleba, mouka.
nebo za:
b) díky centralizované ekonomice mohou být tyto komodity distribuovány bez potřeby za ně už reálně oběhovou měnou platit.
To druhé je asi nesmysl, protože je jasně patrné, že se lidem spíše nedostává, nicméně to první není až zas takový jasný fakt.
Vše má své pro a proti a zkusíme je nyní rozklíčovat.
Každopádně na světě jsou dva tábory, které oba říkají, že vědí co je ve Venezuele a oba tvrdí úplný opak toho co se tam ve skutečnostmi děje.
Nemůžeme rozhodovat o tom co kde ve skutečnosti je, když tam sami nejsme, ale můžeme to na základě klíčových skutečností zhodnotit.
Je však faktem, že zemi opouští stále více lidí, už 1,5 milionu a díky ekonomickému embargu se znehodnocují vlastní peníze a jsou zcela podhodnocené a přídělový systém je jako všude plný korupce.
Každopádně
Umíte si představit co nastává v zemi, která má největší ropné naleziště a zestátní ho k prospěchu spodních vrstev (minimálně jim ze státního rozdává (či rozdávala) a je za to světovými bankami kritizována)?
Vynecháme, že tím by bylo logické, že spodní vrstvy pravděpodobně tak kumulují bohatství a zvyšují kupní sílu a jaký to může mít kladný efekt. Co skutečně nastane z globálního hlediska?
Tak samozřejmě, že ekonomické embargo!
A tak západní demokracie shodně tvrdí, že v srpnu 2014 měla Venezuela nejvyšší inflaci na světě – 63,4% a v rámci tajné devalvace měny požadovala po obchodních společnostech zaplatit za dolary o 61% více než v předchozím roce.
- Chávez odmítl nevýhodné západní zahraniční investice a státní ropná společnost produkce klesla od roku 1999 o 25 %. A klesají i exporty.
- Bank of America odhaduje, že pokud se systém nezmění, zvýší se inflace možná až na 1 000 %.
Co by taky asi tak odhadovala jiného, přece jim nepožehná růst, když do země nemůže, že jo?
- Podle Mezinárodního měnového fondu může do konce roku 2018 dosáhnout míra inflace až jednoho milionu procent.
Takže MMF se na to dívá ještě kritičtěji…
Venezuela je zemědělsko-průmyslový stát s významnou těžbou nerostných surovin. Nejdůležitější jsou ropa, zemní plyn, kvalitní železná ruda, bauxit, zlato, uhlí, diamanty, sůl, fosfáty a vápenec. Nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím je petrochemie, následují hutnictví, výroba surového železa, oceli a hliníku, strojírenství a potravinářství. Tři čtvrtiny elektrické energie produkují vodní elektrárny.
Pro rostlinnou výrobu je důležitá sklizeň rýže, kukuřice, sorga, manioku, slunečnice, brambor, luštěniny, bavlny, kokosových ořechů, cukrové třtiny, banánů, citrusů, manga, ananasů, kávy, kakaa, tabáku, sisalu a zeleniny. Chová se skot, prasata, drůbež a koně. Význam má rybolov i těžba dřeva. Země má důležitou silniční a leteckou dopravu. Významné je obchodní loďstvo.
Venezuela má největší zásoby ropy na světě; surová ropa a produkty z ní představují více jak 93 % venezuelského exportu.
Ať tomu rozumíme, nebo ne a ať víme kde je a není pravda, jedno je jisté:
Ve světě zuří obchodní západo-východní válka, je v tom Rusko, Čína a potažmo BRICS vůči USA a hlavním velmocím EU.
Minimálně obchodní válka USA-ČLR se dotýká hlavně Venezuely a její ropy, ukončení smlouvy INF, vnitřní problémy NATO a USA atp.
To vše sice dává malé šance pro přímou americkou intervenci. Současně ale představuje velké nebezpečí pro vznik partyzánské a občanské války s následky i pro dalekou Evropskou unii.
Bude-li režim ve Venezuele svržen, ČLR i RF z toho udělají vývody, které se přímo a rychle promítnou do vztahu s USA a EU.
Země ležící na ropě a přitom současně v katastrofální chudobě a v hyperinflaci
Ropa ve Venezuele byla objevena již před 1. sv. válkou a veškeré těžební zdroje a práva na těžbu ropy získala těžební společnost Caribbean Petroleum a její dceřinky.
Venezuelské vlády se nikdy nesnažily o těžbu černého zlata vlastními silami, pouze skrze PDVSA poskytovaly koncese zahraničním společnostem, téměř výhradně ze Spojených států. Tady nastal první problém, který zadělal na dnešní krizi ve Venezuele. Všechny venezuelské vlády až do roku 1998 od počátku 20. století nikdy neusilovaly o to, aby bohatství země se odráželo do životního blahobytu obyčejných lidí.
Veškeré těžební zdroje a práva na těžbu ropy od první světové války získala těžební společnost Caribbean Petroleum, nikoliv Venezuelská PDVSA, ta začala znárodňovat až v roce 1970, ale nešlo o skutečné znárodnění, ale loutkové znárodnění, ve skutečnosti se pouze změnily názvy těžících firem, aby maskovaly, že to jsou stále ty samé globální nadnárodky, takže Shell se maskovala za Maraven, Standard Oil se maskovala za Lagoven, Mobil za Liavonen a vše běželo pohodlně pod maskami zase ve starých kolejích..
Hrozivá data, která odhalují, jak americké petrolejářské firmy tunelovaly Venezuelu.
Po vzniku petrodolaru nastal v USA masivní boom automobilového průmyslu, cena benzínu šla dolu, protože benzín byl pro USA zadarmo. Doslova! Proč zadarmo? Protože americký FED zaplatil Venezuelcům a Saudům za ropu. Venezuela začala pokrývat obrovskou poptávku po ropě v USA a dostávala za to petrodolary. Jenže, zatímco v Saúdské Arábii to vedlo k tomu, že z pouštního národa se stala nejbohatší země v regionu s blahobytem, ve Venezuele došlo naopak k děsivému procesu mamutího zadlužování státu. Jak je to možné?
V roce 1973 vznikl petrodolar. Ceny ropy, přepočteno na dnešní inflaci na světě vylétly ke 120 dolarům, Venezuela prodávala za svoji nominální cenu 37 dolarů za barel. Vlastně ne Venezuela, ale americké firmy ji prodávaly na základě koncese.
Extrém nastal v roce 1980, kdy ceny za barel přepočteno na dnešní infalci na světových trzích byly na úrovni 120 dolarů, ale Venezuela prodávala barel za pouhých 37 dolarů. Důvodem této katastrofy byly tzv. dlouhodobé koncese pro americké těžební společnosti. Byl to největší podvod amerických ropných koncernů na Venezuele a krádež za bílého dne. Jediní Venezuelci, kteří pohádkově na tomto rozkrádání ropy zbohatli, byli zkorumpovaní politici a úředníci venezuelské státní moci, kteří vydávali těžební licence.
Petrolejářské firmy z USA odváděly venezuelské vládě tak málo peněz z podhodnocené ceny barelu, že se musela vláda v Caracasu začít zadlužovat u FEDu.
Teprve až Hugo Chávez po znárodnění srovnal prodejní (nominální) ceny venezuelského barelu se světovými cenami!
Před volbami Cháveze Venezuelská PDVSA běžela autonomně, rozhodování o ropě bylo založeno na interních pokynech ke zvýšení zisku. Chávez, jakmile se dostal k moci, odblokoval PDVSA a účinně jej přeměnil na přímé vládní rameno, jehož zisky by byly vloženy do sociálních výdajů. Výsledkem toho bylo vytvoření ” Bolivarských misí “, ropných sociálních programů zaměřených na chudobu, gramotnost, hlad a další. Ze společnosti PDVSA stal de facto ekonomický zákonodárce Venezuely a mnoho z jeho manažerů se stalo aktivní ve venezuelské politice a posloužili jako národní zástupci na hospodářských summitech.
To je pravděpodobně největší negativum celého socialistického pokusu.
Avšak vize spolupráce s Čínou nabízela větší zisky
V roce 2005 otevřela společnost PDVSA svou první kancelář v Číně a oznámila, že plánuje téměř ztrojnásobit svůj ropný tanker na 58.
V dubnu a květnu 2005 na základě dohody podepsané mezi vládami Venezuely a Argentiny vyslala PDVSA 50 milionům tun topného oleje, aby zmírnila dopady energetické krize kvůli nedostatku zemního plynu .
Venezuela se rozhodla napříč geopolitickými ideologiemi podporovat svou ropou chudé nejen ve Venezuele
V listopadu 2005 společnost PDVSA a její dceřiná společnost v USA Citgo oznámily dohodu s Massachusetts o poskytnutí topného oleje rodinám s nízkými příjmy v Bostonu se slevou 40% pod tržní cenou. Podobné dohody byly později zřízeny s jinými státy a městy na severovýchodě USA včetně New Yorku Bronx , Maine , Rhode Island , Pennsylvania , Vermont a Delaware . V rámci programu nabídla společnost Citgo celkem přibližně 50 milionů amerických galonů (190 000 m 3 ) topného oleje za ceny nižší než tržní, což odpovídá slevě 60 až 80 centů za galon.
V únoru 2006 společnost PDVSA dokončila certifikaci procesů podle ISO 9001: 2000 pro svůj distribuční systém.
Reakce na sebe nenechala dlouho čekat
Dne 28. července 2006 ratingová agentura Moody’s Investor Service uvedla, že odstraní své samostatné ratingy na PDVSA, protože ropná společnost neposkytuje přiměřené provozní a finanční informace. Společnost PDVSA dosud nepředložila své finanční výsledky za rok 2004 u Komise pro cenné papíry a burzy v USA, která měla být splatná v červnu 2005.
PDVSA v duchu socialismu 21 století k ochraně životního prostředí
Během dvacátých let se společnost PDVSA podílela na ochraně životního prostředí prostřednictvím výstavních projektů v podmořských městech a odstraňování odpadu.
V roce 2008 byla společnost PDVSA největší společností Latinské Ameriky, ale v příštím roce byla překonána společnostmi Petrobras a Pemex , podle žebříčku 500 nejvýznamnějších firem z Latin Business Chronicle .
Vyvlastnění zahraničních akcií
Akcie společnosti ExxonMobil a ConocoPhillips byly vyvlastněny v roce 2007 poté, co odmítly restrukturalizovat své holdingy ve Venezuele, aby PDVSA získaly většinovou kontrolu. Společnosti Total , Chevron , Statoil a BP se dohodly a zachovaly menšinové podíly ve svých venezuelských projektech. Dosažení dohody se společností ExxonMobil se ukázalo jako obtížné; Venezuela nabídla účetní hodnotu majetku společnosti ExxonMobil a společnost ExxonMobil požadovala až 12 miliard dolarů. Tato záležitost a ostatní, včetně nároků společnosti ConocoPhillips, zůstávají před Mezinárodním střediskem Světové banky pro řešení investičních sporů .
PDVSA vyplatila náhradu za majetky, které znárodnila, včetně 255 milionů dolarů vyplacených společnosti ExxonMobil dne 15. února 2012 jako kompenzace za znárodnění venezuelských aktiv společnosti ExxonMobil v roce 2007 a 420 milionů dolarů, které budou zaplaceny od roku 2012 americkým firmám Williams Cos Inc. a Exterran Holdings, Inc . pro aktiva ze zemního plynu znárodněná v roce 2009.
Také v roce 2007 společnost PDVSA koupila od společnosti AES Corporation 82,14% procent společnosti Electricidad de Caracas v rámci programu renacionalizace. Následně se podíl vlastnictví zvýšil na 93,62% (prosinec 2008).
Venezuela nikdy netěžila ropu úplně vlastními silami, ale podíl Venezuely se čas od času zvyšoval od zvolení Hugo Cháveze. Do té doby pouze udělovala koncese (pak jejich podíl značně omezovala). A tyto koncese měly jednu pikantnost. Podmínkou v koncesi bylo, že držitel licence bude venezuelské vládě odvádět procento z tržní ceny každého barelu. Obvykle šlo o 8 až 12% z jednoho barelu. Jenže americké firmy si spočítaly, že když je o ropu takový zájem, tak odvádět Venezuele od 5 do 10 dolarů za barel je nepřijatelné, a tak americké těžební společnosti ve Venezuele prodávaly do USA vytěženou ropu svým dceřiným firmám hluboko pod cenou. Venezuelská vláda tak dostávala svá procenta vypočtená z pár dolarů za barel, namísto ze skutečných vysokých světových tržních cen barelu. Zisky z koncesí nedokázaly pokrýt náklady na chod státu, na místní rozvoj Venezuely, vůbec na nic. A tak se Caracas začal ještě navíc u FEDu zadlužovat. Roztočila se spirála smrti. Venezuela nemohla Američanům koncese odebrat, protože venezuelská vláda měla větší a větší dluh a když měla venezuelská vláda dluh, musela na slovo poslouchat.
Stejná spirála smrti je i u jakékoliv zadlužené Africké země!
Jaké řešení tedy asi tak nabízí opozice vůči současnému prezidentovi?
Je asi lehké uhádnout jaký má opozice plán. Vrátit koncese americkým firmám, získat jednou, dvakrát zvýhodněný úvěr a zalepit a stabilizovat kosmeticky tuto situaci.
Píšu “kosmeticky”, protože o jinou stabilizaci se ani nemůže jednat.
Venezuela kvůli své ekonomice, kterou vedli předchozí vlády před Chávezem se nemůže za dvě generace dostat narychlo z tak hlubokého propadu.
To zda se to povede vrácením koncesí americkým společnostem a nabráním půjček, nebo by bylo lepší, byť bolestivě, ale přeci jen v nastoupeném kurzu pokračovat musíte zhodnotit sami.
Každopádně situace tam není zcela jednoznačná a je pravděpodobné, že jsou stabilní problémy se základními komoditami, ale také je možné, že si hodně chudých vrstev i přes tyto problémy za vlád obou socialistů polepšilo a budou stát za Madurou. Střední třída ne a vezme do svých rukou všechny prostředky, aby přesvědčila chudé vrstvy o tom, že jim mají pomoci a dovolit vpustit do země zahraniční kapitál, nutno dodat, že ten by pomohl hlavně jim.
Pokud se už jednou Venezuela rozhodla kousnout do hořkého jablka, musí se jím prokousat buď na dno až k novému restartu, ale tedy společně i zatnout zuby a tahat, nebo se může vrátit ke koncesionářskému způsobu přežívání, pak ale je velice pravděpodobné, že časem přijde mnohem větší krize.
