Zatímco roste počet lidí, kteří nemají kde bydlet nebo mají provizorní bydlení, existuje plno opuštěných budov, jež léta chátrají. Mnohdy se jedná o historické skvosty.

Spolek Prázdné domy situaci v Praze monitoruje, protože žádné oficiální statistiky neexistují, a databáze se postupně zvětšuje. „Dle našich informací je situace v podstatě setrvalá, což je dáno tím, že v našem seznamu jsou jen budovy bez dlouhodobého využití. V současnosti máme v Praze evidováno 480 objektů, z toho je 333 je objektů bytových. Neevidujeme samostatné bytové či nebytové prostory, takže nevíme, které budovy jsou poloprázdné. Na druhé straně jako prázdné započítáváme i ty objekty, které mají využívaný pouze parter budovy (přízemí, pozn. redakce),

Množství 7000 prázdných bytů zmiňuje analýza Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR Praha) z března 2017. Uvádí se v ní: „Z celkového počtu bezmála 100 tisíc domů určených k bydlení jich bylo při posledním sčítání 7 022 zařazeno do kategorie neobydlené‘.” Není zde ale uveden důvod neobydlení, tedy nevíme, zda jsou domy v chátrajícím stavu. Dodejme, že mluví o domovním fondu Prahy. (Ne všechny jsou obyvatelné, nebo zkolaudované na bydlení, proto je značný rozpor mezi počtem domů a počtem bytových jednotek, navíc některé má zmapované IPR a některé organizace Prázdné Domy, která si je registruje a vyhledává sama, takže nemá ke všem údajům IPR přístup.).

Důvody se různí… Od sporných dědických řízení přes kalkulaci s tím, že se objekt nechá zchátrat, potom se strhne a využije se jako stavební pozemek, dále může být dům ve vlastnictví zahraničních vlastníků, kteří ho drží pouze jako investici a neinvestují do něj, či jde o nepovedenou privatizaci. Takže důvody jsou různé, ale město a jeho městské části by měly mít největší zájem na vyřešení tohoto problému, protože prázdný dům představuje problém pro celou lokalitu,“  vysvětluje Petr Zeman, jeden ze zakladatelů Prázdných domů.

“Městu nebo státu patří kolem 15 až 20 procent z prázdných domů, které evidujeme v databázi,” odhaduje Petr Zeman.

Některé objekty chátrají z důvodu nedostatku peněz na opravy, jiné kvůli nezájmu, další jsou obětí možných spekulací – každý případ je třeba posuzovat jednotlivě. Jedno je jisté – od roku 2014 je účinný nový občanský zákoník, na základě kterého může být soudně zabavena nemovitost, která chátrá, protože se o ni majitel nestará. Může propadnout ve prospěch státu nebo obce. Jenže je zde desetiletá lhůta od roku 2014 za podmínky, že v daném roce nabytí zákona platnosti poslala obec, nebo stát majiteli oficiální výzvu a on ji řádně vyzvedl na poště (jinak lhůta běží až od adresování výzvy) a to nehledě na předchozí stav nemovitosti, což je zákon krajně nedostatečný, jelikož si z toho spekulanti, kteří po privatizaci levně nakoupili nemovitosti a čekají na jejich zchátrání kvůli ceně pozemku nic nedělají, mají totiž takto stále dost času nechat budovu zchátrat úplně a prodat jí s pozemkem za cenu mnohokrát vyšší, než jí původně kupovali. Týká se to hlavně budov v památkových zónách. Podstatou toho je, že je to jednoduchý způsob výdělku, je pro ně mnohokrát efektivnější, než budovu opravovat podle drahých památkářských nároků.

Jen v Praze chátrají stovky domů, až pětina přitom patří městu nebo státu. Mohly by v nich bydlet tisíce lidí!

Při průměrném počtu 15 jednotek na jeden bytový dům by mohlo vzniknout téměř 6000 nových bytů!

Je to paradox , bohužel! První krok musí být novelou zákonů. Majetek v rukou státu není soukromý, ale státní a mělo by se s nim tak nakládat, ku prospěchu občanů jako majitelů! Stát je pouze správce!

Do té doby jsou dobré stavební samoorganizační družstevní skupiny, které může vést zkušená skupina stavařů, zajistit státní nemovitost, která chátrá a legálně, ve spolupráci s úřady jí převzít do samosprávy a zabezpečit. Zde se může uplatnit díky samoorganizované opravě z aktivu občanů i radikální snížení nájmů, nebo dohoda o určitém bezplatném užívání.

Nejlepší je tedy jít oběma směry, aktivizmus jak politický, tak přímou akcí, ale i reálné komunitní alternativy akčních občanů.. S legislativou se to má totiž tak, ono tady jistá vůle a možnosti jsou, ale záleží také na tom, kdo na jakém úřadě zrovna sedí a jak plní své povinnosti.

AKORN má tři vlastní řešení bytové politiky

AKORN Česká republika vyzývá k aktivní i pasivní podpoře všeho, co povede k:

I, lepším zákonům

Výsledek obrázku pro volební urna

  1. “žádné prázdné domy”,

    Žádáme zastupitele, aby prosazovali povinnost se o domy starat a využívat je!

    žádáme občany, aby se s námi organizovali a aby nevěřili planým slibům a neúčastnili se zbytečně takových demonstrací, které vedou jen k průhledné podpoře rádoby předáků, či laciné hře dobrodruhů

    nechceme slyšet plamenné projevy ani zleva, ani zprava, ukázaná platí! ať slyší nás!

  2. “právo státu a obce zabavit chátrající dům v krajních případech i bez lhůty”,

  3. “zákon o povinném využití”,všech domů a bytů dle příslušně upravené lhůty, v krajním případě s přednostním právem vyvlastnění

  4. “obecní mikroústava”, Pro občany obcí je nezbytné zavést souhrn neměnných zákonů, které by byly pro obec závazné a neměnné za žádných okolností, kromě vyvolání celoobecního referenda s účastí vyšší jak 75% všech obyvatel obce, včetně těch, těch kteří v ní prokazatelně dlouhodobě žijí, i když nejsou jejími přímými obyvateli (zákony obce mají být pro ty, kteří obec dlouhodobě vytvářejí, podílí se na jejím chodu a přispívají do jejího fungování).

Takový souhrn zákonů by mohl chránit bydlení, majetek obce ve prospěch občanů obce, sociální práva a další obecné zákonitosti.

Smysl této “mikroústavy” by bylo tak chránit základní potřeby a zájmy občanů obcí a těch, kteří v nich prokazatelně dlouhodobě žijí před různorodými změnami v povolebních poměrech.

II, přímé akci:

III, vlastní prací -samoorganizací

zakládejte bytová a stavební bytová družstva -například s AKORN:

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *