Při své práci často jezdíme po okresech. Teď, když je zimní čas a stmívá se před pátou hodinou se nám často nedaří vracet se ještě za světla a tak jsme si nemohli nevšimnout, jak se rozsvěcejí chatové zahrádkářské osady a září do jasných nocí po všech okresech, ve všech krajích, kde se vystavěly.
Že by chatařství a osadnictví pro otrlé? Jakási zimní romantika?
Ale kdeže, takto totiž nejeden náš spoluobčan řeší zoufalou bytovou politiku.
Chatky a chaty se tak stávají alternativou k levnému bydlení, přestavují se, zateplují se pokud na to jsou finance a naši spoluobčané se do nich hromadně stěhují a často i s celými rodinami. V chatových osadách tak vzniká nová směsice starých chatařů a novousedlých stálých obyvatel.
Je s podivem, že 29 let po revoluci k demokracii nejsme natolik demokratičtí, abychom směli bez námitek ukázat na cokoliv a říci “minulý režim nemá nic v čem by nás ohrožoval”.
Stejně jako lze dodat, že vedle lidských práv na názor a postoj by měla stejně svatě a nezadatelně svítit do celé společnosti práva sociální!
Ovšem v této věci nefungují především zákony a zákony nejdou ruku v ruce jejich navrhovateli.
Nicméně je nutné podotknout, že základním nedostatkem minulého režimu byla korupce a je zcela evidentní, že základním nedostatkem současného režimu je korupce.
Proto ani dnes není zákon, který by jasně určil, že ve městech nesmějí být prázdné domy, že je má majitel povinnost v dané lhůtě využít!
Zákony totiž určují především ti, kteří je zneužívají a je zřejmé, že vrcholový politik a developerský lobista jdou zřejmě ruku v ruce, asi tak jako z komediálního seriálu o Blaníkovi.
Proto jsou ve městech prázdné domy a proto se občané uchylují k přestavbě, nebo prostě jen obydlení (podle finanční situace) svých chatek, které jim pozbývali po minulém režimu.
Zapsaný spolek AKORN podporuje politicky přímé akce, kampaně a zastupitelské cesty vedoucí k nastolení takových zákonů, které nenechají nikde prázdné a nevyužité nemovitosti!
Zároveň Sociální Družstvo AKORN v rámci své provozovny Interiéry Praha nabízí dočasné alternativy důvtipného bydlení v podobě mobilheimů, mobilhausů, přestavbě chalup a chat, houseboatů apod.
Jistě, my to umíme a jak vidno dočasně i dělat budeme, ale konstatujeme zároveň, že to není zdaleka třeba v takové míře a v takovém rozsahu!
Také z toho hlediska podporujeme autonomní komunity obsazující a zveličující prázdné domy, jako například Poštovna Valeč ve Valči, nebo třeba pražská Klinika.
Je nutné si připomenout, že demokracie neznamená pouze práva bohatších nad chudšími, že demokracie znamená rovná práva všem, tedy že občan si nemůže koupit vše čím ohrožuje druhého občana, tedy že si nemůže koupit zákon a upravovat si ho tak jak mu vyhovuje, zde by měla být hranice toho co lze a co nelze jasně vytyčena.
Narážím tím na fakt, že ve velkých městech jsou stovky prázdných budov, jejich majitelé je často záměrně nechávají chátrat, protože pro ně by byla údržba budovy v památkové zóně příliš nákladná.
Přesto si ale dům koupili a to s jasným záměrem.
Nechají li totiž dům zchátrat natolik, že bude ze zákona nařízena demolice, najde se vždy nějaký zájemce o koupi pozemku na stavbu v porovnání s památkově chráněným domem poměrně levné železobetonové konstrukce.
Tyto domy pak slouží většinou na kancelářské využití, nebo nákupní střediska.
Například v Ústí nad Labem je něco přes 500 prázdných domů, zatímco rodiny s dětmi okupují ubytovny.
V Praze je toto číslo daleko vyšší, zatímco je kolem 20 tisíc lidí bez domova a statisíců rodin v předražených podnájmech.
Proto lidé a zvlášť mladé rodiny hledají alternativy a co se zdálo ještě před lety jako špatný vtip, se dnes vcelku klidně renovuje, přestavuje a upravuje.
Nikoho by nepřekvapilo, že se lidé bez domova nastěhují do staré osadní zahrádkářské chatky a takto to napsat, tak to dnes asi neotřese s nikým, nicméně zmínka o tom, že už i většinová střední vrstva s celými rodinami přebudovává masově zahradní osady na satelitní městečka, to možná establishmentem tam někde v útrobách zatřese..
Když né dnes, tak snad jindy..
