V poslední době jsme zavaleni různými informacemi pocházející z různých zdrojů, které se navzájem vylučují dle různorodých zájmů autorů.
Nejinak je na tom hnutí Žluté Vesty. Společnost AKORN Česká republika bedlivě prostudovala požadavky Žlutých Vest a konstatujeme, že některá nám jsou sympatická jiná méně.
Každopádně respektujeme názorovou polaritu ve spontánním hnutí, které už z principu není dopředu pravo-levě vyhraněno a oceňujeme, že pravo-levé bojůvky se alespoň ve Francii hnutí vyhnuly a všechny frakce se snaží vystupovat jednotně i na základě vzájemných ústupků a mít společný jeden názorový základ.
Dá se tak s úspěchem mluvit i o Belgii, Egyptě, Libanonu, Holandsku, Švédsku, Maďarsku, Itálii, Řecku a dalších…
V České republice vznikly také odnože hlásící se ke žlutým vestám, nicméně o nějaké názorové jednotnosti a vzájemných ústupcích se zatím nedá v případě ČR příliš hovořit.
Zatímco radikální pravice se samozřejmostí sobě vlastní zde nasadila vesty ve stylu vystoupení z EU a NATO, potírání minorit a migrace, Česká žlutovestá levice se vyjadřuje v řadě těchto požadavků v zásadě opačně.
Je nutné přitom chápat, že se jedná o Českou liberální levici a naopak na straně radikální pravice je i konzervativní levice starého bolševického střihu, protože v zásadních nacionálních tématech se s nimi zatím shodují. Jakkoliv se tedy budu vyjadřovat v dalších řádcích k žlutovestářeské pravici, nebo k levici, myslím tím liberální levici a pravé žluté vesty jsou pak spojením toho opačného neliberálního zbytku ultrakonzervativní pravice a jak jsem uvedl i staré levice bolševického typu. Česká liberální pravice je úplně mimo vest, naopak jí vyhovuje rétorika ultrapravice, protože tím se může tvářit, že “ví co jsou vesty zač”, naopak levicové liberální intelektuální plátky jako je např A2alarm a Deník Referendum se snaží důsledně rozlišit “vesty a vesty”.
Tak tedy uveďme základní rozdíly.
Radikální pravice vidí řešení problémů s EU ve vystoupení ČR z unie, kdežto čeští levicoví žlutovestáři místo referenda o vystoupení z EU, chtějí EU udržet, nicméně ne bezpodmínečně, tvrdí, že revoluce k “socialismu s lidskou tváří” je možná jedině ve velkém státě, v celé Evropské Unii a k tomu je integrita podle nich vhodným prostředkem k nastolení.
Přesto však je podle nich referendum za podmínek rovné soutěže pro malé i velké politické subjekty a angažované občany správným prostředkem pro participaci občanů na veřejné politice, toho by chtěli dosáhnout prostřednictvím internetu do každé domácnosti.
Radikální pravice je za snížení daní, levicoví žlutovestáři jsou za progresivní zdanění.
Radikální pravice je za zvýšení minimální mzdy, levicoví žlutovestáři jsou za nepodmíněný základní příjem, ale ne v jedné Evropské zemi, nýbrž v celé EU a podmiňují to stejnými podmínkami pro všechny pracující v celé EU, které nebudou zohledňovat v jakém jsou státě a někomu tak stranit, protože podle nich pracující v celé EU pracují stejně tvrdě a poctivě. To je ostatně také jeden z důvodů, proč se chtějí existence EU přidržet.
Na rozdíl od žlutovestářské pravice má levicová část ve svém manifestu věci jako “ropná dieta”, “zálohování dlouhotrvanlivých plastů”, “konec prázdných domů”, “konec plýtvání potravinami” a “klíčové podniky do družstevních samospráv zaměstnanců”.
Podobnost mezi pravou a levou českou žlutovestou scénou je v daňové restrukturalizaci, prošetření zločinů privatizace a zaopatření klíčových podniků (v tom je levice konkrétnější).
V otázce na neziskový sektor se naopak zcela rozcházejí, levice v něm vidí svobodu se občansky angažovat zdola, pravice nástroj změny režimů a filantropů s jejich dalšími vedlejšími komerčními zájmy.
Zcela zásadní je otázka migrace.
Liberální levice je víceméně názoru, že sem do ČR nikdo vraždit nepřijde.
Tím co nyní napíšu nepodporuji ani v nejmenším to co se děje západním spolueuroobčanům, já je samozřejmě lituji, tedy alespoň oběti z řad řadových občanů.
Problém je v zacílení na viníka, arabský, či černožský boj je zatím surově podrážděný výpad postrádající logiku a vnímání širších souvislostí.. (Žluté vesty to chtějí změnit).
Ale v podstatě se nedivím tolik tomu co se na západě děje…
My tady v ČR nepatříme k národu, kde když si zajdete do muzea, je tam máloco co nebylo svědectvím Vaším národem způsobeného útlaku, genocidy, dobytí, kolonializace.
Těžko to chápeme z pozice západních pracujících stydících se za své představitele a jejich historické předchůdce.. Těžko chápeme jak to chtějí změnit a proč a s kým vlastně chtějí spolupracovat. Jako například ACORN Francie, který vytváří odbory pro pracující v bývalých Francouzských koloniích, dnešních neokoloniích.
Nepřišli jsme my, ani naši přeci do ničí země a neodvlekli tisíce lidí do otroctví a bezohledně je pak neokolonializovali a na tom základě jsme se průmyslově a civilizačně sami nepozvedli natolik, že by pro nás bylo výhodnější je nechat získat autonomii a zadlužit je půjčkami (protože zchudli už v předcházejícím procesu kolonializace), ani jsme v tom nespatřovali výhodu, protože by nám tím odpadli výdaje na levnou pracovní sílu a hlavně na výživu, ani jsme po světových humánních protestech v tom nepokračovali a nepojišťovali si to dalšími a dalšími půjčkami na půjčky, aby neměly kam vykličkovat a musely jen dávat ze země nerosty, žít pod dolar na den…
Je pravděpodobné, že arabský a černošský hněv se prostě obrací na západ a protože není žádná ucelená věda, která by se šířila a blíže definovala viníky a tak se katalyzuje v náboženském dogma a proto to odnášejí i nevinní občané, ale jak oni sami pochopili, řešení je komunikovat s pracujícími po celém světě a udělat si vlastní síť informovanosti a spolupráce a spolčenými silami pak změnit svět, ne jeden stát, to už ze zkušeností víme, že není řešení! AKORN takovou síť po světě vytváří http://new.acorninternational.org/
Možná je načase aby toto řekli i Češi světu!!!
Společnosti AKORN Česká republika je manifest levicové frakce Žlutých Vest sympatičtější a více se trefuje do našich bodů a aktivit a tak jej zveřejňujeme.
