Francie zasáhla vlna nepokojů hnutí příznačně nazvané “Žluté vesty”..
Občané Francie se vydali původně protestovat proti zvyšování cen pohonných hmot.
To samo o sobě nemusí být bůhvíjaký důvod k oprávněným protestům, zvlášť když vlivem neustále se zhoršujícího globálního oteplování má být především politikům jasné, že je nutné hledat spíše alternativní zdroje, paliva a pohonné hmoty, podporovat jejich rozvoj, vývoj a postupně je efektivně začleňovat do provozu, naopak je i zvýhodňovat.
„Ekologie nemůže být neoliberální, musíme myslet na životní podmínky běžných lidí, neviditelných Francouzů,“ řekl Jean-Luc Mélanchon.
Přesto lze pochopit situaci obyčejných pracujících a jejich hněv proti zdražování pohonných hmot. Nutnost řešit vlastní situaci ze dne na den, starost o rodinu a živobytí samozřejmě na sebe bere nutnou adekvátní reakci.
Žluté vesty nakonec navrhly vlastní vizi postupného začleňování vodíkových alternativ motorů do běžného užívání, aniž by reformy museli platit lidé, kteří na ně nemají!
Po sérii protestů prezident Macron ustoupil a pohonné látky zatěžovat vyšší daní nebude, přesto však žluté vesty neustoupily a na řadu přišly tentokrát další společenská témata, jako zvyšující se chudoba a bída, obzvlášť na periferiích a v malých městech, zvyšování nájmů, školné, celkově cen produktů a služeb, problémy pracovního trhu a zároveň se vedle sebe objevily dva požadavky protichůdných zájmů, a to neadekvátního zacházení s migranty a fakt, že nově příchozí migranti berou práci na již tak ochuzeném pracovním trhu.
Žluté vesty“ v minulém týdnu vydaly seznam požadavků, které odeslaly vládě. Mezi nimi například okamžité řešení bezdomovectví, navýšení minimální mzdy, důstojné zacházení s migranty a žadateli o azyl, podporu malým živnostníkům, a dokonce určení maximální mzdy ve výši 15 tisíc eur. Ale také snížení počtu pracujících cizinců v zemi a zmírnění migrace. Požadavky odrážejí atmosféru v menších městech a na vesnicích, kde střední a nižší třída dlouhodobě nevzkvétá.
Nejde tu nyní ani o pravici a levici, protože ve žlutých vestách se odráží už obojí a nejde vůbec o to někam patřit, ale formulovat požadavky.
Pravděpodobně jsou žluté vesty čtyři frakce, jedna levicová, druhá pravicová a ještě dvě z kraje těchto spekter…
Je pravdou, že za původními protesty stáli pravicoví i levicoví aktivisté a samozřejmě pohnutí občanů a jejich vzepětí láká i různé extrémisty, kteří si na propagandě o tom a za to chtějí přihřívat svou polívčičku. Nejinak tomu je i v České republice, kde už vznikly různé skupinky na facebooku. Mezi žlutými vestami jsou zástupci voličů jak Marine Le Penové, tak i Jean-Luca Melechona z minulých prezidentských voleb, tedy z pravého i levého kraje spektra a to bude v důsledku pravděpodobně i zásadní problém žlutých vest v koordinaci, tiskových prohlášeních a také ve vztahu k uprchlíkům.
Přesto své požadavky mají jak vidno zformulovány (na konci textu tohoto článku), právě kupříkladu v otázce uprchlíků se dosáhlo pozoruhodného kompromisu na jedné straně trochu zpřísňující migrační kvóty, na druhou stranu zlepšující postavení migrantů, kteří už o azyl požádali a starost o hledání viníků na půdě OSN. Neumím si představit, že by v České republice se zemanovci a babišovci chytli se sluníčkářema a kavárnou kolem ramen a navlékli si žluté vesty a zformulovali společná stanoviska na bázi vzájemných ústupků a kompromisů, ale takto se dá zatím aktuální situace ve Francii nezávisle popsat.
Nevím ani, jak se bude hnutí profilovat dále a zda se nerozpadne na své frakce, ale možná že Francouzi umí spolu pravo-levě vycházet a sjednotit požadavky, udělat kompromisy, určitě si neumím představit co by se stalo, nebo co se stane, až se hnutí objeví například v Německu, kde je levicová a pravicová scéna ve své extrémní podobě aktivní v ulicích v znepřáteleném postoji.
Spousta organizací, se na protestech snaží zviditelnit a nebo přivlastnit si je. Podstatné je, že jde o tlak zdola na vládu. Žluté vesty jsou lidovým protestem a Francouzi se umí oprostit od vzájemných pravo-levých postojů vůči sobě samým, které mají v obecnosti občané vůči sobě a ne neprivilegované většinové vrstvy vůči establishmentu. Jde o tlak obyčejných občanů, který hájí zájmy většinové populace na rozdíl kupříkladu od akcí občanů vůči sobě, jaké jsou k vidění v posledních letech už i u nás.
Každopádně se k hnutí už připojili i studenti, které policie nutila klečet s rukama za hlavou, nicméně studenti ve Francii mívají vetšinou levicové postoje.
Často zaznívají názory, jako že demonstrantům v Paříži už vůbec nejde o sociálně znevýhodněné a bezdomovce atd. Protože je zde matoucí to, že proč teda rabují, vykopávají výlohy a ničí památky? Kde jsou jejich sociální ideály?
Trochu nechápeme Francouzskou mentalitu a hlavně třídní složení riot způsobujících demonstrantů. Jsou tam často lidé kteří obývají čtvrti s jinými druhy obchodů, kde nevidí rozhodně to co se dá najít v centru města pro vyvolenější, vlastně ani v jiných čtvrtích, jsou to obyvatelé čtvrtí s dodatkovými službami sociálních komunit “pro chudé” (jako například ACORN Francie pod názvem Alliance Citoyenne v Grenoble), zvyklí na to stále na něco nemít a neustále se stěhovat z místa na místo ve své části. Jsou to často lidé, kteří prostě mají důvod popustit svou uzdu nespokojenosti a odrazit svou nenávist proti všemu, co je symbolem toho, co oni nejsou a ne z jejich vlastního rozhodnutí.
Česku je situace o moc lepší, Česká republika nemá oddělené čtvrti podle tříd (samozřejmě, kromě vyloučených oblastí na severu Čech a Moravy), ale Francie je má téměř všude a je výrazný rozdíl i mezi jednotlivými středními vrstvami.
Proto trochu nedokážeme chápat chování demonstrantů tam a tady, nicméně to jak se demonstrující ve Francii projevují není nic nového, tak to prostě na západě při demonstracích je, jen se to poprvé takto ukazuje v celé své nahotě.
Navíc se na hnutí v důsledku událostí začaly nabalovat další skupiny, například anarchisté, proti-konzumní aktivisté a podobní, kteří vždy využívají situace k ničení všeho co jim připomíná buržoazní umění, nebo symbolizuje kapitál, či konzumní způsob života, ničení planety a devastaci lidského ducha obecně.
Když jsem byl v Paříži na mezinárodním sjezdu ACORN International, tak jsem samozřejmě sledoval i práci našich Francouzských kolegů a v rámci toho jsem navštívil několik akcí. Předně ve čtvrti jako je právě například Grenoble nebo Saint-Denis bylo nebezpečno i za bílého dne, platila tam úplně jiná morálka a pravidla a na každém kroku bylo třeba uplatňovat obezřetnost.
Studenti a aktivisté často s lidmi z těchto čtvrtí pořádali různá setkání, sportovní a kulturní akce, jako byla ta na Náměstí Republiky v Paříži, kde byly rapové a rockové koncerty. Zde bych chtěl vzpomenout na to, co se událo a co může částečně vysvětlit mentalitu vzájemného přístupu těchto lidí k policii a represivním složkám obecně (a opačně).
Tedy byli jsme na právě takovém koncertě na Náměstí Republiky a v tu chvíli nás obklíčila policie v těžkooděneckých úborech a se štíty v rukou. Nikoho to neohromilo, nebylo to nic divného, koncert byl povolen. Najednou však někdo v davu tancujících lidí zpanikařil a dav se dal do pohybu, který však nebyl koordinovaný a lidé začali zmateně pobíhat z místa na místo, začali na sebe všelijak šlapat a zmateně pokřikovali neověřené úsečné zkazky o tom, že policie se odhodlala k zásahu. Naštěstí se vše zkoordinovalo z pódia, avšak chybělo málo a z malé neověřené jiskry by se mohla stát pohroma.
Proto nemůžeme plně zhodnotit jak a co se mezi davy událo, například v Marseille vlivem zásahu policistů zemřela osmdesátiletá žena a je jasné, že to mohlo rozpoutat další vlny reakcí.
Nízkopříjmoví občané Francie už dlouhodobě chtějí změnit nejen svou situaci a středně příjmoví občané s nimi často sympatizují, i když nechápou jejich způsob projevu, přesto jsme nyní svědky událostí, kdy se ze dvou zdánlivě nesourodých skupin stává homogenní kultura s vlastními programovými zásadami. Není to jednoduché a dlouho nebude, ale bez prvních pokusů a kroků se nemůže ničeho dosáhnout.
Hnutí se v poslední době rozšířilo i za hranice Francie a to zatím konkrétně do Belgie, Itálie a Nizozemska.
Poslední údaje o požadavcích žlutých vest:
– Konec bezdomovectví : Urgentní!
– Daň z příjmu více progresivní (více stupňů)
– Nárůst minimální mzdy (a zaručených mezd) na 1300 euro celoplošně.
– Podpora malopodnikání, rozvoj venkova a městských center (Zastavte množení velkých komerčních zón kolem velkoměst které zabíjejí malé domácí firmy, a udělejte parkování v centrech dostupné zdarma).
– Velký zabezpečovací plán bydlení (tvořící ekologické a úsporné podmínky našich domácností).
– Velcí mají platit víc (Google, Amazon,…), malí mají platit méně (mikropodniky, osvěty, svobodní umělci, řemeslníci, střední podniky,…).
– Stejný systém sociální podpory pro každého (a to včetně řemeslníků, a osvč). Konec politiky RSI (chceme sociální režim samoorganizování-sebezaměstnávání, družstva).
– Penzijní systém musí zůstat solidární a být socializován. (Ne “důchodům pro zámožné”).
– S penzí pod 1200 euro na nás nechoďte!
– Zastavte zvyšování daně z paliv (Neovlivní jen paliva, ale i ceny dovážených zboží jako je ovoce, či maso).
– Každý zvolený zástupce bude mít nárok na medián platu. Jeho náklady na dopravu budou sledovány a proplaceny, pokud budou oprávněné. Právo na stravenky a řádnou dovolenou, nic víc.
– Chraňte francouzský průmysl: omezte přemístění. Ochrana našeho průmyslu chrání naše know-how a naše pracovní místa.
– Konec odloučené práce (vyslaní pracovníci jsou vysláni zaměstnavatelem k dočasné službě v jiné evropské zemi). Je nepřípustné, že osoba, která pracuje na francouzském území, nemá nárok na náš plat a stejná práva. Každý, kdo je oprávněn pracovat na francouzském území, musí být stejně měřen jako francouzský občan a jeho zaměstnavatel musí přispívat ve stejné výši jako francouzský zaměstnavatel.
– Pro zajištění bezpečnosti práce: omezit počet smluv na dobu určitou pro velké společnosti. Chceme více CDI (standardní smlouvu na dobu neurčitou nebo trvalou práci ve Francii).
– Konec CICE (daňové kredity, které mohou korporace nárokovat za všechny platy 2,5 nižší než francouzská minimální mzda). Použijte těchto peněz z již vybraného (a další ze zavedení příslušné daně velkým společnostem) na zahájení francouzského automobilového průmyslu, který má vodík (což je na rozdíl od elektrického vozu skutečně ekologické).
– Konec úsporné politiky. Zastavíme splácení dluhů s nehoráznými (pozn. lichvářskými) mírami úroků, které jsou tímto prohlášeny za nelegitimní, a začneme splácet dluh, aniž bychom drali peníze od chudých a nejchudších, ale tím, že budeme šetřit a vymáhat daňové úniky ve výši 80 miliard dolarů.
– Musí být řešeny případy nucené migrace (přerozdělovací smlouvy, mezinárodní výměny etc.).
– Požadovatelé azylu u nás mají dostat dobré zajištění. Poskytujme jim bydlení, zabezpečení, stravu a vzdělání pro minority (v jejich jazyce atp.). Pracujme s OSN na tom, aby v jejím rámci taková péče byla poskytnuta i v jiných zemích světa, zatímco se vyřizují azylová řízení.
– Neúspěšní a nebezpeční žadatelé musí být navráceni do země jejich původu.
– Opravdová integrační politika musí být zavedena. Žít ve Francii znamená stát se Francouzem (Mluvit Francouzsky, znát naši historii, mít naše vzdělání a nakonec i naši práci).
– Maximální mzda by neměla přesáhnout 15 000 euro (360 000 kč cca.).
– Musíme vytvořit práci pro nezaměstnané.
– Zvyšte podporu nemohoucích.
– Regulované nájemné + Levné Nájemné Bydlení (obzvláště pro studenty a čerstvě pracující).
– Zákaz rozprodávání majetku Francie (Letiště, přehrady,…).
– Podstatné prostředky musí být poskytnuté spravedlnosti, policii, četnictvu a armádě. Přesčasy je třeba vyplatit nebo nahradit volnem.
– Všechny peníze získané dálničními poplatky budou použity na údržbu dálnic a silnic ve Francii a bezpečnosti silničního provozu.
– Vzhledem k tomu, že od privatizace výrazně vzrostla cena plynu a elektřiny, chceme, aby se znovu staly energetické podniky vlastněnými veřejností a ceny výrazně klesly.
– Okamžité uzavření výrazně prodělečných malých drah, pošt, škol a školek.
– Přinesme blahobyt našim starším lidem. Zákaz vydělávání peněz na starších. Éra šedého zlata je u konce. Nechť začne doba šedé pohody.
– Maximálně 25 studentů na třídu, od mateřské školy do posledního roku vyššího vzdělání.
– Podstatné zdroje přivedené do psychiatrie.
– Lidové referendum musí vstoupit v platnost a být zapsáno do ústavy. Vytvoření přehledného a efektivního místa, pod dohledem nezávislého kontrolního orgánu, kde mohou navrhovatelé vytvořit právní návrh. Pokud tento návrh obdrží 700 000 podpisů, tak bude tento návrh zákona projednán, doplněn a pozměněn Národním shromážděním, které bude povinno (v termínu až jeden rok a den po získání 700 000 podpisů) předložit hlasování všem Francouzům.
– Návrat k 7 lettému volebnímu období pro prezidenta republiky (Volba poslanců dva roky po volbě prezidenta republiky umožnila poslat pozitivní nebo negativní signál prezidentovi republiky o jeho politice, a tak pomohl slyšet hlas lidu).
– Odchod do důchodu ve věku 60 let. A pro všechny, kteří pracovali manuálně (např. stavitel nebo řezník), právo na odchod do důchodu ve věku 55 let.
– Děti staré 6 let se nemohou přeci ještě sami starat o sebe, pokračování systému pomoci PAJEMPLOI (Rodičovská), do 10 let.
– Podpora většímu transportu zboží pomocí železnic. (pozn. uvolnění silniční nákladní dopravy)
– Stop hromadění u zdroje!
(pozn. Kumulace bohatství a korupce)
– Konec ex-prezidentských výplat do konce života.
– Stop zpoplatňování prodejců za užití kreditní karty zákazníkem.
– Daň z lodních paliv a petroleje.
Tento seznam není konečný, ale poté co bude vůle lidí vyslyšena a uplatňována prostřednictvím vytvoření populárního systému referenda (který bude muset být rychle nastaven), Poslanci Parlamentu konečně vyslyší náš hlas ve shromáždění lidu.
Berte na vědomí vůli lidu. Aplikujte naše rady…
Žluté Vesty
