Na demonstraci za neodsunování lidí bez domova do gheta v pražských Ďáblicích vytvořil AKORN společně s těmito organizovanými lidmi obcí povolený a squatt Čihadlo, který zajišťoval ubytování a podporoval prvky samoorganizace a samosprávy, bez dotací a podpor, pouze na bázi vlastního přičinění a sem tam nějakého toho daru v podobě věci “dveře, kamna, okna, sekera, motorová pila, barel na vodu”.
Lidé si tak nejlépe uvědomili kdo jsou, že jsou hrdí na to co dokázali na Čihadle vybudovat, na svou práci a své vlastní schopnosti a odvahu.
Přesvědčivě o tom vypovídá neformální kronika obce Točná, kdy se lidé nesmazatelně zapsali do povědomí usedlíků natolik, že, když konkurenční organizací, která měla za cíl zvát lidi do prostoru Čihadla za účelem airsoftu (hra, kdy lidé po sobě střílí kuličkama), aby z nich měla zisk -rozmlátili několikrát vybavení zařízení, tak se dvakrát za sebou obec (ne státní subjekt, ale lidé z obce spontánně) složila, každý dal co mohl a dopravili služebním valníkem z místního JZD nábytek a vybavení pro obnovu komunity.
Když už to bylo potřetí, vstoupil AKORN do věci a zakázal rozbalovat z papírů určené vybavení, protože takto to dál zkrátka nešlo a museli jsme se nějak dohodnout. Z uvedených svědectví obyvatelů Čihadla zaznívá, že vzali kukly, auta, vystoupili, mlátili a znovu rozbíjeli…
Obec (subjekt městské části) stála na jejich straně (lidí v Čihadle), i díky dopisu z Lesy České republiky, kterým nám oznámil ředitel LČR, že nevyhazuje naše lidi a který do jisté míry nás opravňoval nenechávat se vyhazovat a smět spolupracovat s policií.
Vždyť také jsme byli pozváni na lovecký ples do Chrášťan, kde byli naši lidé vyhlášeni pořadatelem a bylo řečeno, že jsou místní hrdí, že jim mohli zamluvit stůl.
I když bylo plno.
Aby ne, naši lidé pomáhali především uklízet místní lesy, poučeni totiž odřezávali suché větve a nosily spadané dřevo a kmeny (na topení).
Přesto není důkazu, není žalobce, ani zastání…
A tak AKORN rozhodl, že ukončí projekt Čihadlo a že pokud chce kdokoli dále exponovat své požadavky, nemůže už tak činit ve jménu organizace.
Tehdy se část lidí zařekla a rozhodla se pokračovat i bez nás, proto tam byly veliké emoce a dodnes nemáme dobré vztahy. Tomu projektu věřili a nechtěli opouštět “svůj domov”…
