
Přihláška člena Družstva

Jak pracuje západ na vysávání států Afriky konkrétně?
Jak tedy vzniká migrace a proč se nezavádějí skutečná řešení vzájemné hospodářské pomoci, ale jen se díky migraci odvádí pozornost k řešení důsledků, ale nikdy ne příčin?
Ukážeme si to na příkladu Středoafrické republiky.
Jean-Bédel Bokassa (22. února 1921, Bobangua – 3. listopadu 1996, Bangui) byl voják a politik, druhý prezident a posléze samozvaný císař-diktátor (jakožto Bokassa I.) Střední Afriky. Francie ho nicméně vysadila do čela a ne jen tak pro nic za nic, ale pro nerostná bohatství Středoafrické republiky.V září roku 1979 byla jeho vláda ukončena invazí zvláštních jednotek francouzské armády a tajné služby DGSE.
V Afghánistánu terorismus řešil už Sovětský svaz, invaze Sovětské armády se uskutečnila v prosinci 1979 na žádost afghánských vládních představitelů a na základě dřívější sovětsko-afghánské Dohody o spolupráci, přátelství a dobrém sousedství..
Především se však jednalo o přímou reakci na vyzbrojování mudžahedinů ze strany USA, které začalo v červenci 1979.
(Přímo to potvrzuje prezidentský poradce USA Brzezinsky: How Jimmy Carter and I Started the Mujahideen).
Sovětský svaz považoval za nutné chránit si svoji jižní hranici.
Kromě toho šlo mj. o úspěchy islamistických povstalců podporovaných Pákistánem, které ohrožovaly zájmy SSSR v oblasti…
V sovětském vedení panoval také strach z šíření islámského fundamentalismu do muslimských středoasijských republik SSSR..
Žijeme v demokratickém a právním státě, ale neuznáváme stejná práva na svobodu slova a vyznání, stejně jako na základní sociální práva, jako jsou právo na domov pro každého a důstojné životní podmínky.
Pak jsme tedy pokrytci a honosíme se pyšností na demokratické hodnoty, kterých zdaleka nedosahujeme..
komunita je udržitelný způsob sociálního soužití
Seznámili jsme se ve městě Valeč s malou zajímavou komunitou lidí, kteří si koupili starou místní Poštovnu a vlastní snahou se jí snaží opravit.
V Poštovně vše funguje na dobrovolnosti. Oni sami spolupracují s místní biofarmou a tak si mnoho zdravých věcí vypěstují.
V Bratislave jsme navštívili Coworkingové a také trochu Cohausingové centrum Nová Cvernovka
Skupina mladých lidí si pronajala chátrající budou a svépomocí jí postupně začala dávat dohromady, mezitím tam začaly vznikat různé dílny, sdílené kanceláře, pekárny, bary, kavárny, šití oděvů, centrum pomoci a zaměstnávání lidí bez domova, restaurace a do budoucna i sdílené ubytování mimo jiné i pro sociálně slabé a bez domova, ale i pro studenty a další občany.
Obrázek začíná lidmi bez domova, kteří paradoxně bydlí nedaleko Cvernovky, ale už zanedlouho se i pro ně budou budovat nové ubytovací kapacity.
Jirka Wawat je drusžstevník, akorňák a taky umělecký fotograf, grafik a má blízko i k filmu…
Když jsem se ho ptal, zda by udělal se mnou článek na stránky, aby jste měli představu jací lidé tvoří AKORN, tak řekl “no já hlavně nevím k čemu to je dobré a proč právě o mě, nepřijdu si nijak důležitě výjimečný… a ani si nejsem jistý jestli jsem schopný přesně formulovat své odpovědi…
Například jak se ptáš na družstvo jak sem se do něj dostal, jednoduše, přivedl mě Fanda do hospody a ta myšlenka se mi líbí jako celek, ale možná mě na tom baví to, že někdo chce něco dělat. a je mi uplně jedno jestli je to družstvo, nebo baptistický spolek, spíš mě to láká jako výzva která mi dává šanci být u toho a sám se realizovat….