Co se děje s našimi jistotami?
Propouštění, dávky, ukončování provozů, živoření, slabá sociální jistota, strach, stres, ekonomické dopady a hlad.
To jsou skutečnosti nutně provázející ekonomickou krizi, která se váže na koronakrizi a u kterých se očekává stupňování.
Velký kapitál se neumí sám rozhodnout o tom kam správně investovat v době záporného dopadu krize na občana, protože nemá zákonné mantinely, ani ústavní zaopatření, která by to nařizovala ve prospěch spoluobčanů.
Velký kapitál patří velkým kapitalistům a tak se řídí jejich pocity, jejich strachem, to oni ho řídí, několik jedinců svými obrannými instinkty, svým emocemi, ambicemi a osobními psychologickými nedostatky.
V době klidu je částečný blahobyt většiny vyspělé společnosti vlastně zpětnou ochranou ruky, která kapitál třímá.
V době krize je to, že mají občané “hluboko do kapsy” nebezpečím pro ony ruce třímající kapitál.
A ty ruce ho budou bránit pro své egoistické ambice.
Následné společenské posuny a výkyvy jsou toho strůjcem.
