Bernie Sanders v poslední době zaujímá výsadní postavení především mladých idealistů liberálně levicové intelektuální scény.
Mladí lidé si rádi idealizuji co by mohlo být, pokud se to nabízelo a přesto neuskutečnilo, promítají si do toho své osobní naděje, ambice a názory a tak je Sanders v rukavicích na své židličce tématem hromady memů.

„>

O poznání opatrnější názor na to má neprivilegovaná aktivistická scéna, například američtí bojovníci za lepší společnost a podmínky pracujících z generací ocelářů, kteří na vlastní kůži zažili „americkou propouštěcí mašinérii“, kterou Donald Trump během své inaugurace tak demagogicky využil jsou kritičtější.

Naděje, které si po pádu berlínské zdi mnozí špatně vyložili, zmírnily opakující se ekonomické poklesy, neutuchající útoky na pracovní sílu a bezcitné seškrtávání sociální záchranné sítě. 

Nic jiného se nedělo a neděje, než že baroni z Wall Street kradou miliardy, aby aby nevědomky tak dali do pohybu naší revoluční sílu, nejen v USA, ale i tu globální!

A ano, nejen Američané, z nichž mnozí mladí tíhnou k socialistickým myšlenkám, vidí v nové aktualizované verzi socialismu 21. století oproštěné od chyb minulosti, příležitost vyřešit některé problémy života a vlastně nyní i smrti v souvislosti s pandemií COVID-19, jimž čelí jak naše země, tak USA, tak i celý svět a jsou to důležitá témata jako je změna klimatu, zdravotní péče a epidemie.

Bernie, Alexandra Ocasio-Cortez a další odvážně předložili dalekosáhlé a rozumné návrhy na řešení těchto a dalších problémů, s nimiž mnozí z aktivistické scény, tak jako i já souhlasí.

 To z nich však nedělá skutečné revolucionáře. 

Jaký je v tom rozdíl? 

Morální imperativy socialistů k reformě kapitalistického systému jsou velké, ale nestačí. 

My v AKORNu věříme, že se nakonec kapitalismus nemůže sám reformovat, že jeho krize se budou opakovat znovu a znovu, dokud nebude systém zisku nahrazen společností vedenou pro dělníky a chudé.

Mimoto i proto jsme se rozhodli, že budujeme po celém světě „svět ve světě“, komunity, družstva, aktivistické buňky, prosazujeme své kandidáty odspodu, od lidí a rodin…

Je třeba jasně říci „buď všechno, nebo nic“!

To bych více věřil, že pod vedením Dubčeka, Smrkovského a dalších „mužů ledna“ se dá snad zreformovat socialismus na lidskou tvář a demokratizovat KSČ, než že v systému ovládaných kapitalistickými magnáty majícími pod pokličkou dušenou „dobrůtku“ všech režimů světa, které pak vysávají pomocích svých nadnárodních společností a terorizují mocenskými pakty NATO, se změní tento systém „zevnitř“ mocenské struktury jedné ze 2 nejmocnějších světových politických stran, které to vše podporují a to ještě v největší světové velmoci, která slouží všem těmto zájmům. Protože americká demokracie je především pro ty, kteří jí materiálně vlastní a je irelevantní, že si o tom myslíme, že si jí pouze přivlastňují.

Pokud bychom si představili, že jsme američtí občané bojující za svá práva vůči makléřům z Wall Street, asi bychom si řekli, že budeme volit „menší zlo“ například v podobě řečeného programu Sanderse.

Je to ale skutečné řešení? Vzpomeňme na Obamu..

Případné zvolení Sanderse, ke kterému ani vlastně stejně nedošlo z tohoto hlediska můžeme tedy chápat jako vzájemný ústupek, jak světa, který se snaží udržet Green New Deal jako nesplnitelnou vizi, o které se tváří, že se jí snaží všemožně splnit, ale jen jako návnadu pro své mocenské postavení, tak náš ústupek, těch, kteří chceme „změnu hned“.

Pokud Sanders na to má, tak asi pochopil, že v Demokratické straně USA nemá dostatek podpory, pak ať jde a spojí levicovou a aktivistickou scénu, ať utvoří koalici radikálů a vrazí klín mezi tradiční systém 2 stran.

To je podle nás jediné řešení, radikalizace, nikoliv ústupky!

Posted by administrator

Napsat komentář