Írán a otázky dne: Wade Rathke: Taktika bez strategie? K zemi a kryjte se!

Viděli jsme taktiku, která předčila strategii ve hnutí Occupy. Právě jsme diskutovali situaci v Hongkongu za uplynulých 7 měsíců, kdy taktika, která se zde uskutečnila byla skvěle efektivní.

Ale strategie k vítězství je stále neznámá a možná také tragicky nedosažitelná.

Nyní je děsivé, že jsme denně nasílu krmeni neumírněnými taktickými posedlostmi a jednáním prezidenta Trumpa.

Když to svědí, tak to podrbe, aniž by přemýšlel nad tím co se může příští minutu stát jemu, nám, anebo celému světu. Co s touto epidemií taktizování, kterému chybí strategie?

Je na vině pohotovost sociálních médií, kde jsou naše prsty schopné cokoliv vytwitterovat? Ukážeme si někdy prstem na tu hyperrychlost denního života, ve kterém chybí zamyšlení a reflexe, když oči a prsty datlují jak kolibříci, aby udrželi tempo?

Je naše kultura v poslední době jako jedno velké kasíno rizik, která musíme rychle zhodnotit?

Co je to za blbosti?

Jestliže aktivisté, kteří pracují na pouliční úrovni v nízkopříjmových čtvrtích (vinicích), jako já se mohou dovtípit, že tato taktizování na globální úrovni se navzájem nepropojují a působí tak jako měsíční náhodné paprsky, bez jediného náznaku taktické soudržnosti. Tak nechápu za co jsou tito čarodějové Washingtonu a po celém světě placení, když by za svůj plat měli odvádět lepší práci.

Suzan Riceová, bývalá hlavní národní bezpečnostní poradkyně prezidenta Obamy to neviděla jako problém, který nemá řešení, když v New York Times psala svůj op-ed článek (článek vlastního názoru, který se nemusí slučovat s názorem redakce). Když shrnula možnosti, říkala cokoliv jiného, než, že by to bylo střílení od boku jako kovbojská akce bez jakéhokoliv rozmyslu, nebo času na to zvážit důsledky na druhé, třetí, nebo čtvrté úrovni.

Už víme, že se nekonal žádný briefing, nebo konzultace s Kongresem, ani zdvořilostní telefonát našim spojencům, včetně těch, kteří jsou na palebných frontách.

Vypadá to, že Riceová usoudila, že jediná záhada spočívá v tom, jestli to bude širší, nebo omezená válka.

Co je to za blbosti?

Vypadá to také, že se další experti spoléhají buď na štěstí, nebo na modlitby.

Jako když bývalo na magnetkách na ledničkách po hurikánu Katrína “naděje není plán!” (kde ACORN USA stavěl komunitní a družstevní bydlení -pozn. redakce), někteří se dokonce ohýbají dozadu, aby naznačili, že je Trump tak bláznivý a tak nevyzpytatelný, že možná Írán si neví rady s tím, jak nejlépe naložit s někým, kdo je tak neovladatelný.

Mezitím Trump dále vyhrožuje, že vyhodí do vzduchu Íránské kulturní památky, která jsou široce uznávaná, což by byl odsouzeníhodný válečný zločin.

Mohli bychom se ptát jak uvažuje, ale my víme, že jádro pudla je v tom, že on neuvažuje!

Taktika bez strategie vytváří chaos!

Jeden jasný důsledek doposud v Íránu je, že Trumpovy akce spojily Íránský lid s jejich vládou, tam kde se ještě před několika týdny konaly proti vládní protesty a nepokoje.

V dalších výsledcích tato akce rozdělila svět, USA zůstalo bez přátel a spojenců a obecně vyděsila nás všechny.

To je šílenství!

 

Wade Rathke

Facebook Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.