Společně, nebo sami, aneb demokracie je či není individualismus?

V posledních dnech se na sociálních sítích, ale i ve společenské diskuzi rozhořela debata o povaze různých ghet, vyloučených lokalit a podobně.

Problém je ale hlubšího rázu, jeho podstata tkví ve společenském uspořádání, v určité rovině chápání společnosti jako takové a její seberealizace.

Mnoho témat, která dnes zazní, pálí dnešní společnost. Ale je nutné si zároveň připustit, že se nám zobrazují opakované motivy z historie.

Soudobý představitel establišmentu je skvělý řečník a politický demagog navenek maskující své skutečné cíle a motivace. Vytvoří si svůj vlastní svět, kterému nás donutí věřit, že sám věří a naučí věřit všechny okolo. Soudobého propagátora vládnoucího establišmentu považuji za vnitřně rozpolcenou osobnost řešící svůj komplex méněcennosti hrou na spravedlnost.

Vnější shovívavost, nepřiměřená nekritičnost z pohledu na sebe a vše co stojí za ním a zároveň nekompromisnost ke kritice všeho co ho kritizuje, nebo co chce něco vylepšit, či navrhnout a tak se prezentuje a to je důsledek strachu z odhalení jeho vnitřní slabosti okolím. Celá obhajoba koncepce stádia kapitalistické demokracie, ve které je již právo kapitálu vynášeno nad práva většiny, nebo prostředí, je jen snůška neutříděných výkřiků, opírající se víc než o reálné základy o vnitřní pocity a vize, které jsou prezentovány v duchu jakéhosi dobromíněnectví.

Společnost jaksi plně ještě nepochopila, že následuje falešné vzory a že každý takový vzor je jen nová tragická postava lidských dějin, která se vyskytla ve špatný čas na špatném místě. Rozhodně to ale není tak, že za všechno zlo můžou oni sami, jak se někdy prezentuje. Společnost je nezdravá a mezinárodněpolitická situace nestabilní. 

Prostým původcem toho je důraz na individuální existenci na úkor pospolitostí a důkazem toho jsou i romská gheta a další vyloučené lokality, například u nás. Dnes to v kupříkladu v Chánově zdaleka nevypadá tak jako před lety (nepořádek v seriálu MOST! musel být naaranžován a pak uklizen). Čím se to změnilo? Establišment si honí své ego jednotlivce, stojí v řadě mnohých svých vzorů a stereotypně vyhledává jen své obohacení, oproti tomu pospolitost nemá důvod být v těchto vzorových stereotypech pospolitostí. To je jednoduché, jak rychle si  člověk zvykne, když nemá proč se snažit.

Základ problému je v samotné myšlence kapitalismu:

s kapitalismem je to jako s vodou, nebo ohněm, je sice dobrým sluhou, ale zlým pánem!

 

Kapitalismus dokáže ochránit právo na soukromé vlastnictví, právo na svobodu podnikání a nedotknutelnost této výsady.

Ale nedokáže rozeznat kde je přechod práva jednotlivce vůči právu většiny a je schopen hájit právo jednotlivce na úkor většiny..

  • je tomu tak v milionech případů dopadu působení jednostranné zátěže kapitálu směrem k třetímu světu, kdy výsledkem globalizované ekonomiky jsou miliardy lidí živořící a tvrdě pracující pod dolar na den
  • je tomu tak v celosvětovém případu změny klimatu, kapitalismus se nedokáže sám opravit, nastavit sama sobě regule, hlavní je zisk a představa obecného ohrožení je pro něj příliš nehmatatelná a abstraktní
  • je tomu tak v případě dalších sociálních práv, bydlení je právo, ne výsada, žít je právo, ne výsada

Proto demokracie ještě nemůže znamenat kapitalismus.

Krize demokratických mantinelů se prohlubuje a i když pomalu, tak přece nakonec čím dál více kapitalismu ukrajuje postupně jeho prostor, kterým překročil svou pomyslnou vymezenou hranici.

  • tento proces jde pomalu, kapitalismus ale škodí rychle
  • pokud se nedostane do správných mantinelů včas, hrozí vznik nenapravitelných škod

Například děti na ulici. Život dítěte na ulici je jen plný šikany, násilí, vraždění, drog, prostituce a… Nevím, co na to říct… Když nad tím člověk tak přemýšlí a nemá sám ty problémy, tak si prostě najednou uvědomí, že řeší malichernosti. Avšak do druhého dne to zase zapomenete a budete si stěžovat na to, že nemáte dost velký tablet.

Nepředpokládám, že se po tomto článku všichni boháči světa seberou a postaví sirotkům z ulice nějaký bejvák, dají jim vzdělání, odnaučí je chlastat a čichat lepidlo a vůbec.

Zatímco sami chodí o volnu do posiloven, vzdělávají se, kultivují a navštěvují salony krásy, obklopují se jen zářivými, krásnými pro tyto účely “vypěstovanými lidmi” a nechávají sami sebe přesvědčovat, že žijí v krásném světě bez chyb.

A chyby?

Jsou tam někde za zdí paláce skvělosti a dokonalosti..

Ty chyby jsou vlastně pro ně argumentačním důkazem, že je to vše spravedlivé, že si vše sami zasloužili a že se nemusí o druhé zajímat a už vůbec ne starat.

Asi to je to, co  mě osobně docela šokuje.

K čemu máme jako společnost své úspěšné? Cítí se vůbec součástí společnosti stejně, jako my ochraňujeme zákony je?

Vliv a úspěšnost by měly mít i zodpovědnost.

Společnost AKORN, i naše mateřská organizace ACORN International po celém světě podporuje zavádění modelů demokracie, která staví mantinely pro principy svobody a myslíme tím svobody, která začíná a končí tam, kde svoboda dalšího z nás.

Proto budujeme sítě participativní samosprávné demokracie, sítě vlastních samosprávných a volnočasových komunit a samozřejmě i družstevního podnikání.

Přidejte se k nám!


počítadlo.abz.cz

Facebook Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.